Nečekaný evropský zvrat. Ekonomičtí průšviháři jsou teď více na severu, jižani se napravují
Před více než desetiletím byl jih Evropy považován za odstrašující příklad ekonomického scestí a třeba takovým „řeckým osudem“ pravidelně strašily fiskálně zodpovědné strany své voliče. Nyní se situace paradoxně částečně otočila. Znepokojení vzbuzují spíše ekonomiky samého jádra sedmadvacítky, tedy Německo a Francie, zatímco dřívější černé ovce vykazují relativně pozitivní výsledky.
Evropská dluhová krize, která vypukla na konci první dekády tohoto tisíciletí, vytvořila obraz kontinentu rozděleného na dvě části. První tvořily šetrné země vedené Německem a druhé rozhazovačná jižní periferie zahrnující Portugalsko, Itálii, Řecko a Španělsko, přezdívaná podle prvního písmene názvu členů PIGS, v překladu „prasata“. Jenže dnes už toto opovržlivé rozdělení neplatí.
Tři největší evropské ekonomiky, tedy Německo, Francie a neunijní Británie, uvízly v cyklu slabého růstu, což vede k prohlubujícím se rozpočtovým deficitům. Očekává se, že francouzský hrubý domácí produkt letos vzroste o 0,8 procenta a německý o pouhých 0,2 procenta poté, co se loni stejným tempem smrskl. Kdysi opatrný Berlín se zadlužuje ve snaze oživit růst, modernizovat zemi a zajistit jí bezpečnost v neklidných časech.
Naproti tomu některé jižní země jako Španělsko jsou tahouny unijního ekonomického růstu a Řecku se nadále daří postupně umazávat svůj obří dluh. „Po dluhové krizi byly v jižní Evropě provedeny fiskální úkoly. V každém z těchto států je fiskální výhled pozoruhodně opatrnější než v případě Francie, nebo dokonce Nizozemska a Německa,“ konstatoval podle The Wall Street Journal (WSJ) Filippo Taddei, hlavní ekonom společnosti Goldman Sachs.
„Reformní úsilí po dluhové krizi eurozóny se vyplatilo – zejména v případě Řecka, Španělska a Portugalska,“ uvedl pro Deutsche Welle rakouský ekonom Gabriel Felbermayr. Španělská ekonomika loni vzrostla o 3,5 procenta, takže země zažila jeden z největších růstů v rozvinutém světě.
Dobře řízená migrace
„Španělská ekonomika si vede dobře, je tažená vývozem služeb a růstem pracovní síly. Očekává se, že růst v blízké budoucnosti zůstane výrazně nad průměrem eurozóny,“ konstatoval v létě Mezinárodní měnový fond. Zároveň ale varoval, že současný záchvěv ekonomické síly nejspíš postupně ustrne, jelikož zemi hrozí několik rizik včetně stárnutí populace.
Optimistická část předpovědi však zatím vychází, o čemž svědčí aktuální statistiky za třetí kvartál. V něm pokračoval růst španělské ekonomiky o 0,6 procenta v porovnání s předešlým čtvrtletím a o 2,8 procenta meziročně. Mezikvartální průměrný růst v eurozóně přitom činil 0,2 procenta.
„Zásadní roli hraje boom cestovního ruchu, úspěšné využití fondů na zotavení z pandemie a zaměření se na vysoce hodnotné služby. Dalším klíčovým faktorem růstu je vysoká míra dobře cílené imigrace ve Španělsku, která přichází v době, kdy se mnoho zemí EU snaží migraci omezit,“ uvádí ekonomický komentátor Reuters Mike Peacock.
Madridu se daří přitahovat velké množství pracovní síly zejména ze španělsky mluvících zemí Jižní Ameriky. Jde často o vysoce kvalifikované pracovníky z odvětví, ve kterých jsou v Evropě značné personální mezery. Premiér Pedro Sánchez tvrdí, že imigrace se zemi jednoznačně vyplácí, protože přispívá k tvorbě HDP a ke státním příjmům, zatímco stojí pouze procento veřejných výdajů.
Průmyslové země jsou v nevýhodě
Ještě lépe než Španělsku se v uplynulém čtvrtletí dařilo Portugalsku, jehož ekonomika se rozhojnila o 0,8 procenta. Vděčí za to odolné domácí poptávce a cestovnímu ruchu. A do třetice Řecko si ve druhém čtvrtletí polepšilo o 0,6 procenta, za uplynulý kvartál ještě data nejsou. Pro celý tento rok ale Atény očekávají růst o 2,2 procenta a v příštím roce až 2,4 procenta.
„Klíčovým faktorem je tempo růstu investic, které by mělo v roce 2026 dosáhnout 10,2 procenta,“ prohlásil minulý měsíc ministr financí Kyriakos Pierrakakis. Také Řecko těží z přílivu mimounijních turistů a z postpandemických evropských fondů.
Odborníci navíc podotýkají, že jižní země, které hodně žijí z cestovního ruchu a zemědělství, mají výhodu v tom, že je na rozdíl od průmyslových bašt tolik nedusí vysoké ceny energií, potíže s dodavatelskými řetězci ani problémy s dekarbonizací. Taddei zároveň uvádí, že města jako Milán, Lisabon a Sevilla se rozrostla v nadějná centra technologií, financí a startupů. Na trzích práce, kterým kdysi dominovala místa s nízkou přidanou hodnotou, nyní vznikají kvalifikované posty, což patrně povede ke zvýšení produktivity.
Optimismus se částečně týká i veřejných financí někdejších „prasat“. Řecko za prvních devět měsíců letošního roku vykázalo přebytek primárního rozpočtu ve výši více než devět miliard eur, což je podstatně více než vytyčený cíl. Země doufá, že v příštím roce se jí podaří snížit veřejný dluh z letos očekávaných zhruba 145 procent HDP pod 138 procent. „Pokud k tomu dojde, Řecko už nebude nejzadluženější zemí Evropské unie,“ těší se Pierrakakis.
Svázané ruce pro případné šoky
Jedničkou by se v takovém případě stala Itálie, které se zatím s dluhem bojovat příliš nedaří. I Řím se však nyní snaží snížit rozpočtový schodek. Už letos by se měl poprvé od roku 2019 vejít do unijního stropu tří procent HDP. „Potvrzujeme linii pevné a obezřetné odpovědnosti, která zohledňuje potřebu udržovat stabilitu veřejných financí,“ uvedl v říjnu ministr hospodářství Giancarlo Giorgetti.
Naproti tomu třetí nejzadluženější země sedmadvacítky Francie letos zřejmě opět překročí deficit přes pět procent HDP a ani příští rok to nebude lepší. Od fiskální disciplíny se odvrací i Německo, které plánuje rekordní půjčky především na bezpečnost a infrastrukturní projekty. Jeho schodek by se v příštím roce mohl dostat až na 4,75 procenta HDP a dluh se může v následujících letech vyšplhat z dnešních 62 na 80 procent.
Komentátoři podotýkají, že hospodářské problémy těchto zemí podněcují nespokojenost občanů, což voliče vede k radikalismu nalevo i napravo. Roztříštěné parlamenty se pak těžko dokážou shodnout na podobě bolestivých ekonomických reforem.
Odborníci se nicméně nedomnívají, že by Francie či Německo čelily bezprostřední dluhové krizi. Riziko vidí hlavně v tom, že si klíčové země EU velkými útratami svazují ruce do budoucna. „Skutečným handicapem je, že Evropa nebude mít fiskální prostor k reakci na budoucí šoky,“ řekl WSJ Mahmood Pradhan z francouzské investiční společnosti Amundi.
