Popáté za posledních sedm let se stal Američan Jim Simons nejlépe vydělávajícím manažerem či šéfem hedgeového fondu. Vyplývá to z nově zveřejněného žebříčku Rich List renomovaného magazínu Institutional Investor. Ten vychází z příjmů za rok 2021.
Nyní už 83letý Simons, zakladatel legendární investiční firmy Renaissance Technologies, si loni přišel na 3,4 miliardy dolarů, okolo 78 miliard korun. Loňský „vítěz“ Israel „Izzy“ Englander ze společnosti The Millenium Management vydělal „pouze“ 3,1 miliardy dolarů. Třetí skončil s 2,5 miliardy dolarů šéf fondu Citadel Kenneth Griffin.
Simons je jediným z investičních manažerů, kteří se objevili ve všech dosud zveřejněných žebříčcích. Rich List vydává magazín Institutional Investor již 21 let.
Fond Medallion, který je vlajkovou lodí Renaissance Technologies, loni dosáhl zhodnocení 48 procent. Do fondu mohou investovat pouze partneři, zaměstnanci firmy Renaissance a spřízněné osoby. Renaissance vedle toho spravuje další tři fondy určené také investorům zvenčí. Celkem firma, která při investování sází na sofistikované matematické a statistické metody, spravuje okolo šedesáti miliard dolarů. Sám Simons je geniální matematik.
V roce 2019 o něm a jeho investiční firmě dokonce vyšla kniha. Napsal ji redaktor listu Wall Street Journal a nazval ji The Man Who Solved the Market: How Jim Simons Launched the Quant Revolution čili Muž, který vyřešil trh: Jak Jim Simons odstartoval kvantitativní revoluci.
Kromě zmíněné první trojice se v žebříčku objevují například britský investor Christopher Hohn z investiční firmy TCI Fund Management (vydělal 2,2 miliardy dolarů), Steven Cohen z Point72 Asset Management (1,4 miliardy dolarů) či Ray Dalio z Bridgewater Associates (900 milionů dolarů).
Podle magazínu Institutional Investor si 25 investorů, kteří se dostali do žebříčku, přišlo za loňský rok dohromady na bezmála 27 miliard dolarů, zhruba 620 miliard korun. Hned osm z nich dosáhlo příjmu alespoň jedné miliardy.
Hedgeové fondy se obvykle snaží zhodnocovat majetek na finančních trzích, ať už ceny aktiv klesají, či rostou. Snaží se vydělávat na burzovních i mimoburzovních sázkách na růst i pokles cen akcií, komodit, dluhopisů, měn, úrokových sazeb či třeba emisních povolenek.
Na rozdíl od běžných podílových fondů do nich mohou investovat jen velmi bohatí lidé, jiné fondy, penzijní fondy či pojišťovny. Vlastní hedgeový fond mimochodem řídil v padesátých a šedesátých letech i Warren Buffett.
Zakladatelé, partneři a portfolio manažeři hedgeových fondů vydělávají nejen na tom, že zhodnocují vlastní peníze, ale i na poplatcích za správu majetku a na odměnách, které se odvíjejí od dosažených výnosů v daném roce. V minulosti mělo mnoho zejména amerických hedgeových fondů poplatkovou strukturu 2/20. To znamená, že si správcovské firmy braly rok co rok dvě procenta z objemu spravovaného majetku, a navíc dvacet procent z nově vydělaných peněz.
V posledních letech však i kvůli silné konkurenci a leckdy i horším výsledkům šla řada fondů s poplatky dolů. I tak si dokážou ty nejlepší správcovské firmy a jejich partneři přijít na slušné peníze, zvláště pokud mají svěřený majetek investorů v miliardách či desítkách miliard dolarů.
Zmíněný fond Medallion Jima Simonse jako jeden z mála dokáže držet poplatky vysoko. Server Bloomberg.com loni napsal, že si od investorů bere čtyři procenta z hodnoty aktiv. Dříve to dokonce bylo pět procent. Nadprůměrné poplatky si však může dovolit – od vzniku v roce 1988 dosáhl průměrného ročního zhodnocení zhruba čtyřicet procent.
