Zadlužení jako zbraň: Jakou lekci si může dnešní Evropa vzít od Napoleona?
- Napoleonův pád nezařídily jen ruské mrazy, ale i peníze – konkrétně schopnost Británie levně a dlouhodobě si půjčovat.
- Důvěryhodnost britského státu umožnila financovat válku dluhem, zatímco Francie doplácela na opakované bankroty.
- Příběh ukazuje, že dobře spravovaný dluh může být strategickou investicí – i do obrany a budoucí bezpečnosti.
Tuhé mrazy z posledních dní a nocí mohou našincům připomenout leccos. Jedna souvislost se nabízí s debaklem, který Napoleonova Grande Armée zažila během svého tažení do Ruska ve druhé polovině roku 1812. Žalostné výsledky vojsk velkého vojevůdce na východě byly do značné míry důsledkem právě mrazivého počasí, na které jeho vojáci nebyli připraveni.
Úprk přeživších Francouzů z Ruska byl zlomovým momentem. Za konečnou porážkou Napoleona o necelé tři roky později však stály jiné příčiny než ruské mrazy. Jedním z klíčových faktorů byla schopnost Británie financovat svá vojska, a navíc sponzorovat celou řadu spojeneckých evropských zemí z půjček, které britské vládě poskytovali investoři do jejích dluhopisů – a to za rozumný úrok.
Británie se totiž mohla v té době chlubit tím, že už od roku 1688, tedy přes sto let, vždy splatila včas každou penny svých dluhů. Naproti tomu Francie podrazila své věřitele v desetiletích před nástupem Napoleona hned několikrát, takže byla nucena financovat své vojenské výdaje převážně navyšováním daní a drancováním dobytých území.
Bonita nade vše
Bonita britského impéria byla vnímána velmi vysoko: během napoleonských válek bylo království schopno najít tolik věřitelů, že na jejich konci činilo jeho zadlužení zhruba 200 procent HDP. V dalších dekádách Británie dluh postupně snížila na „pohodových“ zhruba 30 procent těsně před první světovou válkou.
Jde tak o učebnicovou ukázku hned dvou principů. Za prvé: dluh – pokud s ním umíme zacházet – nám může dát přístup k investicím, které zvyšují následný blahobyt země zřetelně nad úroveň, již by měla v případě nevyužití dluhu (v uvedeném historickém kontextu nad úroveň v případě Napoleonova vítězství).
A za druhé: jedním specifickým druhem investic, které lze dluhem financovat a které mohou zvýšit naši šanci na vyšší budoucí blahobyt, jsou právě investice do schopnosti porazit agresora.
I když ovšem české vlády přijmou tyto dva principy za své, budou muset v každém okamžiku řešit velké nejistoty: jak velké je riziko agrese vůči naší zemi nebo našim spojencům, jakými konkrétními vojenskými a podobnými výdaji na toto riziko adekvátně odpovědět a jak tyto výdaje koordinovat v rámci vojensky zatím pořád ještě – bohužel – velmi rozklížené Evropy.
