Němci oprášili 200 let známý princip. Auto s novým motorem vypouští jen páru a dusík
- Fraunhofer IMM a First Ammonia Motors ukázaly funkční 6,6litrový osmiválec spalující čistý amoniak.
- CO2 při spalování nevzniká, klíčová je ale nízkoemisní výroba samotného čpavku.
- Prototyp už testují ve starším pick-upu Chevrolet Silverado, píše VTM.cz.
Spalovací motor, který při provozu nevypouští oxid uhličitý, zní na první pohled jako technická fantazie. V Německu ale vznikl funkční prototyp, který ukazuje, že podobný koncept nemusí být jen teoretickou úvahou. A nejde přitom o žádný malý laboratorní agregát, ale o poctivý osmiválec s objemem 6,6 litru.
Za projektem stojí odborníci z Fraunhoferova institutu pro mikrotechnologie a mikrosystémy IMM v německé Mohuči. Ve spolupráci s americkou společností First Ammonia Motors z americké Severní Karolíny upravili motor tak, aby místo klasického fosilního paliva spaloval čpavek, tedy amoniak. Ten je sloučeninou vodíku a dusíku a při samotném spalování nevzniká oxid uhličitý.
Americká firma chce technologii dostat na trh jako alternativní pohon pro automobily. Nejde přitom o úplně nový nápad. Využití čpavku jako paliva má dlouhou historii a princip motorů spalujících amoniak je známý už od 19. století. Během druhé světové války se čpavek používal například k pohonu autobusů v Belgii.
Amoniak se v minulosti uplatnil i v letectví. Sloužil mimo jiné jako palivo pro raketové motory experimentálního stroje North American X-15, který v šedesátých letech dosahoval rychlostí přes Mach 6. Čpavek má proti běžným palivům nižší výhřevnost, jeho výhodou ale je, že při spalování nevznikají saze. Motor se tak nezanáší podobně jako při spalování nafty nebo benzinu.
Hlavní překážkou širšího využití amoniaku dlouho zůstávala jeho výroba. Čpavek se sice v malém množství vyskytuje i v přírodě, pro průmyslové použití se ale vyrábí syntézou vodíku a dusíku, nejčastěji Haberovým–Boschovým procesem. Ten je energeticky náročný a dnes se stále ve velké míře opírá o fosilní zdroje. Do budoucna se ale počítá s tím, že by energii pro výrobu amoniaku mohly dodávat obnovitelné zdroje. Vodík by pak vznikal elektrolýzou poháněnou elektřinou ze solárních a větrných elektráren, podobně jako u syntetických paliv.
Samotný čpavek má však i nevýhody. Je toxický, bezbarvý a lehčí než vzduch. Ve srovnání s naftou má přibližně poloviční výhřevnost a výrazně vyšší teplotu samovznícení. Právě proto se v dřívějších pokusech často muselo ke čpavku přidávat ještě jiné palivo, například nafta nebo metanol, aby motor spolehlivě fungoval.
Nový agregát vyvinutý podle zadání First Ammonia Motors tento problém obchází pomocí procesu zvaného krakování. Část amoniaku se při něm rozkládá na jednodušší molekuly a vzniklý vodík se následně využívá jako příměs při spalování. Energii potřebnou pro štěpení amoniaku dodává odpadní teplo motoru. Před dosažením provozní teploty je ale potřeba systém zahřát elektřinou.
Podle Fraunhoferova institutu vyžadovala přestavba zkušebního osmiválce jen omezené zásahy. Největší změny se týkaly především systému přípravy palivové směsi. Výsledkem má být motor, z jehož výfuku odchází především vodní pára a dusík, nikoli oxid uhličitý.
Prototyp už se testuje v upraveném starším pick-upu Chevrolet řady C, který předcházel dnešnímu modelu Silverado. First Ammonia Motors tvrdí, že tankování čpavku by mělo zabrat podobně dlouhou dobu jako běžné doplnění benzinu. Firma zároveň očekává, že se cena amoniaku může v dohledné době přiblížit cenám klasických paliv.
