Do sněmovny už brzy zamíří zákon o regulaci lobbingu, který může Česku zásadně pomoci v protikorupčním tažení. Zákonodárci mají k přijetí dlouho odkládané normy jeden důvod navíc: Na jeho schválení je navázáno čerpání financí z Evropské unie. Jak ukazuje praxe ze zahraničí, databáze lobbistů, kterou zákon zavádí, může poodhalit konání i tak tajemných postav, jakou byl Martin Nejedlý, poradce exprezidenta Zemana.
Je to jen něco málo přes rok, kdy z Pražského hradu odešel spolu s Milošem Zemanem také vlivný lobbista Martin Nejedlý. K tomu, aby byl u zásadních jednání například o energetice, mu v předchozích téměř deseti letech stačilo málo: ústní dohoda s prezidentem.
Pro Českou republiku to přitom byla velmi choulostivá doba. Do tendru na výstavbu jaderných bloků se tlačil také Rosatom, jedna z ruských firem, se kterou měl Nejedlý přímé vazby. Rosatom byl později z tendru vyloučen na základě bezpečnostního rizika, které pak naplno potvrdila ruská invaze na Ukrajinu.
Přes varování české kontrarozvědky BIS, že se Rusko snaží tendr ovlivnit, odmítal Hrad o činnosti Nejedlého blíže informovat. A protože chyběla řádná smlouva, bylo nemožné získat detaily ani podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Kdyby tehdy existoval zákon o regulaci lobbingu, který začátkem letošního března prošel vládou, bylo by všechno jinak. Nejedlý by se musel zaregistrovat do speciální databáze a podávat o své činnosti základní informace. A pokud by opakovaně porušoval předpisy, mohlo by ministerstvo spravedlnosti sáhnout k sankci, která by ho opravdu bolela, a to až ke třem procentům z obratu jeho podnikání.
Netransparentní situace na Hradě ale pokračovala i po nástupu nového prezidenta. Byla spojena s Petrem Kolářem, jenž sám sebe nazývá konzultantem a zároveň pracuje pro zbrojařskou firmu Colt. Pokud by jeho aktivita vykazovala znaky lobbingu, jak je definuje nová regulace, musel by se také do databáze jako lobbista registrovat, a to bez ohledu na to, jaké jméno své profesi sám dává. Navíc by veřejnost měla podle současného návrhu zákona o jeho činnosti více informací.
„Ten zákon říká, co je to lobbing a kdo je lobbista. Je jedno, jak se označujete. Pokud vaše aktivita bude soustavná a bude směřovat k ovlivňování legislativní činnosti, tak lobbista jste, i když máte na vizitce konzultant nebo partner,“ vysvětluje ministr pro legislativu Michal Šalamoun (za Piráty).
Zákonem se tak poodhalí zatím málo popsaná zóna tuzemského lobbingu. Vůbec poprvé budeme moci díky novému rejstříku zjistit, kolik lidí v Česku tuto profesi vykonává. Odhadem jich mohou být až nízké tisíce. Důsledek ztransparentnění práce lobbistů lze přirovnat k tomu, co už známe z legislativního procesu. Když se přijímá zákon nebo novela, každý člověk si může v rejstříku vyhledat připomínky relevantních institucí a organizací. Díky tomu pak vidí, na jaké z těchto připomínek se bral ohled a kdo měl jaký vliv na finální podobu zákona.
Lobbing sám o sobě není nic nelegálního. V některých ohledech je vysloveně potřebný, protože například byznys jeho prostřednictvím může tlumočit své potřeby. Podle organizací, které bojují proti korupci, jako je Transparency International, by se to ale mělo dít transparentně, a ne převážně mimo dohled veřejnosti.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
