Ve Fialově vládě na sebe upozornil přípravou antibyrokratických balíčků, které by měly snížit zátěž pro podnikatele a malé živnostníky. Nyní se dokončuje třetí a v přípravě je čtvrtý. „Vláda došla k takovéto koaliční dohodě. Mohou přijít nějaké změny, ale doufám, že se dohoda dodrží,“ říká ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun (nestraník za Piráty) k připravovanému zákonu o regulaci lobbingu, který byl také jedním z témat rozhovoru s e15. Za svůj hlavní úkol Šalomoun považuje posílení analytické kapacity státu, protože důležitá rozhodnutí podle něj často nevznikají na základě kvalitně zpracovaných dokumentů.
Jak jste spokojen s podobou zákona o lobbingu?
Nakonec prošel v dobré podobě. Na vládě byla shoda v tom, jak má v základních obrysech vypadat. Podle hodnocení možných dopadů se původně zvažovaly čtyři varianty regulace včetně možností jej vůbec nezavádět nebo ho nechat jen na nějaké bázi dobrovolnosti.
Jenže Česko tenhle zákon potřebuje, aby mohlo čerpat peníze z Národního plánu obnovy financovaného z EU.
Ano, proto musí formulovat i nějaké povinnosti. Některé zahraniční přístupy jdou dál a regulují třeba i veřejné zakázky. My jsme šli variantou bez nich, podobné to mají například v Irsku. Důležité bylo, aby byl zákon funkční.Výslednou podobu bude hodnotit přímo Evropská komise.
Které body zákona jsou podle vás důležité?
Vláda nakonec dala na doporučení Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Ta například varovala před plošnou výjimkou z lobbingu pro samosprávné komory a doporučovala, aby se zákon vztahoval i na asistenty poslanců, senátorů i prezidenta republiky. Něco prosadila také Legislativní rada vlády, která se zaměřila na přestupkovou část. Původně byla maximální sankce milion korun, v těch nejhorších případech ale byla změněna na procenta z obratu.
VIDEO: Hostem e15 Castu byla Zuzana Lizcová
Proč jste sáhli po tak přísné sankci?
Ta pokuta byla legrační, když si uvědomíme, že lobbista může ovlivňovat i regulace s miliardovým dopadem. U deliktů, které jsou dělány úmyslně a opakovaně, je horní sazba tři procenta z obratu. To je ale opravdu extrém. Dohlížet na to bude ministerstvo spravedlnosti, to bude pokuty také dávat.
Bude to zvládat? Hodně se diskutovalo, jestli to rezort příliš nezatíží.
Politická shoda je, že na to ministerstvo dostane šest nových pracovníků. Zatím jsme na tom domluveni tímhle gentlemanským způsobem.
Ptal jsem se několika poslanců a mnohým nevyhovuje, že zákon zahrnuje i jejich asistenty.
Také proto říkám, že dojít k současné variantě nebylo jednoduché. Řada témat byla pro různé skupiny kolizní a většina podobných připomínek se promítla do diskuze. Vláda nakonec dala na doporučení svých poradních orgánů, za což děkuji, protože ne vždy se tak stává. S výsledkem jsem tedy spokojen.
Podaří se ale zákon o lobbingu uhájit v Poslanecké sněmovně a pak v Senátu?
Vláda došla k takovéto koaliční dohodě. Mohou přijít nějaké změny, ale doufám, že se dohoda dodrží.
Negativní hlasy, které jsem zmiňoval, ale zaznívaly i od koaličních poslanců.
Můžeme je ještě v koalici probrat, a pokud bude shoda, udělejme změnu. Byl bych ale nerad, aby došlo k nějakému divokému hlasování. Jak jsem už říkal, funkčnost výsledku bude hodnotit Evropská komise. Rozhodně to nelze brát tak, že si odškrtneme, že máme zákon s určitým jménem, a pojedeme dál. Nicméně to, co se schválilo na vládě, podle mě funkční je.
Zákon zavádí pro lobbisty registrační systém. Jak je donutíte, aby se opravdu registrovali?
Ten zákon říká, co je to lobbing a kdo je lobbista. Řada fází legislativních procesů je viditelná, například veřejné připomínky během mezirezortního připomínkového řízení. To, co viditelné není, by se mělo nově nahlásit. A vznikají i sankční mechanismy, jak tuhle povinnost vynucovat.
Mnozí z těch, kdo lobbují, si raději říkají konzultanti.
Samozřejmě budou i nějaké šedé zóny, ty vznikají vždy. Celé prostředí se ale nějakým způsobem kultivuje. Lobbing má dnes bohužel špatnou pověst, ale je to činnost jako jakákoliv jiná.
Já ho nijak nehodnotím. Jen připomínám, že mnoho lidí se označení lobbista vyhýbá. Takže pak mohou snadno vytvářet šedé zóny.
Je jedno, jak se označujete. Pokud vaše aktivita bude soustavná a bude směřovat k ovlivňování legislativní činnosti, tak lobbista jste, i když máte na vizitce konzultant nebo partner.
Michal Šalomoun
Studoval činoherní režii na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění, kde absolvoval obor rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Vystudoval také Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Opakovaně kandidoval za Pirátskou stranu, nebyl ale zvolen ani do Sněmovny, ani do Evropského parlamentu nebo zastupitelstva města Třebíč.
Od prosince 2021 zastává funkci Ministra pro legislativu ČR a předsedy Legislativní rady vlády ČR.
Co říkáte na to, že ze zákona vypadl ČEZ? Jste ministrem za Piráty a ti jako strana jsou často pro přísnější kontrolu velkých hráčů.
V zákoně je řada výjimek. Jednou z nich je, že za lobbing nebude považováno jednání lobbovaných osob, třeba ministrů a náměstků, se zaměstnanci ve služebním poměru nebo pracovním poměru ke státu, když plní úkoly státu. Jenže stát své úkoly neplní jen prostřednictvím úřadů, ale i jiných entit, třeba příspěvkových organizací nebo společností, které dominantně ovládá. A pak je namístě, aby pro tyto případy byla v zákoně výjimka, třeba pro Čepro nebo ČEZ. Ale ano, mohou být i jiné názory, jaké měli právě Piráti.
Některé protikorupční organizace, například Transparency International, chtějí jít ještě dál a prosazují třeba otevřené lobbistické diáře nebo kalendáře.
Jistě, ale když vytváříte novou regulaci v českém, vůči podobným myšlenkám značně odolném prostředí, je lepší udělat dva menší krůčky vpřed než se snažit udělat tři velké.
Takže to tímto zákonem nekončí? Bude se regulace lobbingu nějak dál posouvat?
Nevím. Pokud projde tahle regulace, bude to významný posun kupředu. Pak bychom měli chvilku počkat a sledovat, jaké s tou legislativou budou zkušenosti. Až pak se vláda, která bude u moci, může zamyslet, jestli téma posune dál. A když už jsme nakousli toto téma, ve vládním programovém prohlášení jsme měli, že se budou regulace zpětně vyhodnocovat. Dokonce jsme to prosadili do Legislativních pravidel vlády. Od roku 2025 by se tak u některých regulací mělo po pěti letech vyhodnotit, jestli svého cíle dosáhly, nebo nedosáhly.
To už ale možná nebudete u vlády. Myslíte si, že tenhle systém budou držet i ti politici, kteří případně přijdou po vás?
Nevím. Ale jestli tahle země má nějaký systémový problém, tak s tím, že nedělá rozhodnutí založená na datech a kvalitních analytických podkladech. A pokud už nějaké má, často nedosahují takové kvality, jaké by mohly. Pokud se podíváte na hodnocení OECD za loňský rok, je jasné, že česká státní správa neoplývá analytickými kapacitami. Víme o tom a máme sice procedury, které hodnotí dopady regulací, ale jejich výstupy nejsou tak kvalitní, jak by měly být. Snažíme se to teď zlepšit. Pokud jakákoli vláda bude rozhodovat na základě kvalitních analytických podkladů, bude to pro tuto zemi jedině dobře.
Má státní správa na analytickou práci dost odborníků? A pokud ne, shánějí se na ně peníze? Na Radiožurnálu jste říkal, že třeba i Legislativní rada vlády nemá moc velké kapacity a řada jejích členů to dělá spíš z dobré vůle. Rada pak ale nestíhá analyzovat zákony, přestože se k tomu vláda zavazuje v programovém prohlášení.
To jsou dvě různé věci. U Legislativní rady vlády se bavíme o právním pohledu na věc. Kdežto analytické podklady jsou důležité pro věcné řešení, abyste nepominuli třeba určité společenské aspekty. A to už musíte dělat na plný úvazek. Proto vznikl Vládní analytický útvar, který by měl s vyhodnocováním regulací pomoci ministerstvům a jejich týmům. Kromě těch na ministerstvu financí tu vlastně žádné analytické kapacity moc nejsou.
Ptal jsem se na peníze, jestli je na kvalitní lidi v těchhle důležitých útvarech vůbec stát má.
Došlo k tomu, na co narážíte, na nedostatek peněz a lidí. Já to ale nechtěl vzdát, i přes tlak na šetření…
Tady je ale přece řeč o expertech, kteří by mohli víc peněz ušetřit, než kolik by jim stát zaplatil.
Ano, ale špatně se obhajuje, že potřebujete třeba 50 dalších pracovních úvazků. To bylo v době šetření nemyslitelné. Domluvil jsem se ale s ministry, aby mi z tabulkových míst vyšetřili nějaké pozice, a tím vznikl základ analytického útvaru, který teď má 14 pracovníků. Je to vlastně servis pro ministry, kteří toho začali využívat. A „zakázek“ pro tento útvar je teď tolik, že je ani nestíháme uspokojovat.
Jak se do takového útvaru shánějí odborníci?
Měli by to být odborníci, kteří hrají extraligu. Státní správa ovšem je, pokud jde o peníze, proti soukromému sektoru hůře konkurenceschopná. Naštěstí jsme našli lidi s impozantními životopisy, třeba se školami jako Oxford a s řadou zahraničních univerzit, kde podobné věci přednášejí a teď mají šanci zkusit to v praxi pro stát.
Udrží si stát takové lidi? Podobné vzedmutí nadšení pamatujeme například u Bohuslava Sobotky, který chtěl do státní správy dostat odborníky na IT. Nakonec to ale nevyšlo a ti lidé po čase odcházeli bez větších výsledků.
Snažíme se, aby to tak nebylo. Snažíme se posílit kapacity analytiků a plán se nám povedlo zakomponovat i do Národního plánu obnovy, jehož součástí je navýšení analytických pozic o 20 lidí. Postupně se snažíme budovat kapacity na všech ministerstvech a doufáme, že se je rezorty naučí využívat.
Jak je možné, že k budování něčeho tak zásadního dochází až teď?
Začalo se s tím už v roce 2011, kdy se hodnocení dopadů regulace RIA spouštělo. Je formalizované a je to i v Legislativních pravidlech vlády. Je ale otázka, jestli jeho nastavení je v současném stavu vhodné. Někdy se pak napíše jen taková slohovka a komise RIA jako jedna z pracovních komisí Legislativní rady vlády, která dokument hodnotí, říká: Je to sice pěkné, ale v těch 150 stránkách není žádné sdělení.
Takže chyba je, že to není pořádně vypracované?
Ano, problém není v tom, že by nebyl stanovený proces. Problém je v jeho výsledku. Nikdo to tady neuměl udělat dobře, snad kromě ministerstva financí, které má svůj kvalitní analytický útvar.
Jak pokračuje vaše tažení s antibyrokratickými balíčky?
Docela obstojně. Teď byla na vládě novela zákoníku práce a konečně ministerstvo práce a sociálních věcí splnilo svůj závazek z prvního antibyroktatického balíčku. Zrušili jsme povinnost pro zaměstnavatele dělat plán dovolených. Pro nikoho není závazný a všechny jen zdržuje a obtěžuje. Nyní chystáme už balíček číslo tři a do měsíce ho může vláda schválit.
Čeho se bude týkat?
Hlavně samoreportovacích povinností vůči statistickému úřadu, na které si dost stěžovala podnikatelská sféra. Další věci prozrazovat nechci, ještě na nich není úplná shoda.
Antibyrokratické balíčky jsou pro novináře atraktivní, protože se v nich objevuje řada srozumitelných příkladů. V minulosti to bylo třeba vaření marmelády, kdy balíček odstranil pravidla, jež museli lidé, kteří se touto činností zabývali, dodržovat, například velmi přísná hygienická opatření, i když šlo jen o sezonní věc.
Teď třeba řešíme výchozí nastavení výplaty peněz na účet. Podle dnešních pravidel ji máte dostávat v hotovosti. A když ji chcete poslat na účet, musí se kvůli tomu uzavírat různé dohody. Jenže většina lidí v dnešní době už chce peníze na účet. Proč převažující většinu 95 procent nutíme k tomuhle vytváření papírů navíc? A proč naopak tu administrativu nemusí dělat menšina? Ministerstvo práce je v tom zatím opatrné, ale debata probíhá. To je také jedno z témat balíčku číslo tři.
Jak vaši iniciativu vnímá státní správa? V řadě případů je vůči podobným změnám dost odolná.
U ministerstva práce a sociálních věcí ta rezistence je, protože nejchráněnější dokument v Česku je zákoník práce. Ten je obehnán několika valy. U prvního balíčku byla odolnost státní správy větší a byli jsme lehce pro posměch. Postupně se to ale zlepšuje. Dnes už úředníci vědí, o co nám jde, a vědí, že toho nenecháme. A my se snažíme je nějakým způsobem dotlačit k tomu, aby se jejich nastavení změnilo. Samo se to nestane. Schůzek a přesvědčování je mnoho.
Co z toho úřady vlastně mají, když jim to přináší nějaké byrokratické povinnosti?
Jim ani ne, povinnosti to přináší hlavně podnikatelům, ti musejí stále něco hlásit a úřadům už pak jen o tom přijde informace. Podnikatelé musejí neustále něco reportovat, ti to vnímají nejúkorněji.
