Bratislavský rodák Peter Gero, který emigroval v roce 1968, zasvětil svůj profesní život Hamburku, kde řídil výstavbu centrálních čtvrtí i revitalizaci velkých sídlišť. Nejen čeští stavitelé teď za ním chodí pro rady hlavně kvůli jeho zkušenostem z proměny hamburských doků na moderní čtvrť HafenCity, již proslavila zejména budova nové filharmonie. V Praze jsme se sešli před jednáním poroty, v níž pomáhá vybrat nejlepší návrh Vltavské filharmonie, kterou chce Praha postavit v Holešovicích.
Prozradíte, které návrhy Vltavské filharmonie vás nejvíc zaujaly?
To ani nemohu, soutěžní návrhy jsou anonymní, i když rukopis jednotlivých architektů vytušit lze. Ale ani bych nechtěl ve fázi posuzování znát autory, protože pak je člověk svázaný.
V porotě jsou i zástupci města. Cítíte z jejich strany odvahu ke smělejším řešením? Před pár lety neprošel hlavně kvůli konzervativnímu přístupu radnice Prahy 4 soutěžní návrh Dvoreckého mostu od slavného Santiaga de Calatravy.
Mám dojem, že jsou dnes odvážnější, a hlavně porota je silná a vyvážená. Odborníci dokážou svými argumenty dodat odvahu. Úlohou nezávislé části poroty je politikům, tedy takzvaně závislým porotcům, vysvětlit odborný názor.
A jsou „závislí“ ochotni naslouchat?
Ano, také v tom se v posledních letech změnili. I když v diskuzi máme všichni stejný hlas. Důležité je, že každý řekne otevřeně svůj názor.
Zaujaly vás mezi finalisty české ateliéry?
Zdejší ateliéry jsou určitě rovnocenné. Samozřejmě pokud jde o takto zvláštní stavby, není na škodu, když architekt už něco podobného dělal třeba v New Yorku nebo v jiné metropoli. To se týká nejen filharmonie, ale například i návrhů nemocnic, knihoven či jiných speciálních objektů. Tam je potřeba zkušenost.
Na podzim budou v Praze volby. Neobáváte se, že se plán na výstavbu Vltavské filharmonie ještě zvrtne?
To víte, že může přijít jiná strana či koalice a říct: filharmonii nechceme. Ale její ekonomický potenciál pro město je obrovský. Nová budova filharmonie v Hamburku pozitivně ovlivnila celou ekonomiku města o dvou a půl milionu obyvatel. Stojí na místě, které nikdy nefungovalo. Byly tam sklady, izolované novostavby, návrh šel proti všem pravidlům památkářů, bylo to skleněné, vyšší než kostelní věže… A dnes je to nejikoničtější stavba v celém Německu. Letos je pátý rok v provozu a nikdo už se neptá, kolik stála. Jen návštěvnost je tři miliony ročně. Chodí tam lidé, kteří nikdy předtím na koncertě nebyli.
Máte na mysli podobný efekt, jako když můj devítiletý syn chtěl do Národního divadla a pak byl nadšený z interiéru, ale představení ho moc nezajímalo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
