Většina těchto lidí by se zřejmě nikdy na Blízký východ nedostala, kdyby nebylo tří ambiciózních a rapidně expandujících aerolinek podporovaných vládami - Emirates Airlines, Etihad Airways a Qatar Airways. Po generace většina cestujících přestupovala v Londýně, Paříži a Amsterodamu. Nyní je stále častěji jejich přestupní stanicí Dubaj, Dauhá a Abú Zabí. Z Blízkého východu se tak stává nová hlavní křižovatka letecké dopravy. K této změně přispívají kromě aerolinek i letiště, rovněž podporovaná vládami považujícími letectví za způsob, jak učinit ze své země většího hráče v globální ekonomice.
Aerolinky z Blízkého východu přilákaly cestující novými letadly a špičkovými službami. Skutečným klíčem k neuvěřitelnému úspěchu těchto aerolinek je geografická poloha. Jejich letištní centra v Kataru a Spojených arabských emirátech jsou do osmi hodin letu od dvou třetin světové populace, včetně rostoucí střední třídy v Indii, Číně a jihovýchodní Asii, která má obrovskou chuť cestovat.
Dubaj už překonala JFK v New Yorku
Za posledních pět let počet cestujících na mezinárodním letišti v Dubaji, které je hlavním centrem Emirates, stoupl z 28,8 milionu na 51 milionů, tedy o 77 procent. Dubaj tak nyní odbaví ročně více cestujících než newyorské mezinárodní letiště Johna F. Kennedyho.
Dopravci z Perského zálivu již přebrali od některých evropských a amerických aerolinek nejlukrativnější obchody - mezinárodní dálkové lety. Jsou zde však i jiné skutečnosti, které nahánějí dalším aerolinkám strach. Aerolinky z Blízkého východu se na celkových objednávkách dvou největších letadel světa s nejdelším doletem - Boeing 777 a Airbus A380 - podílejí jednou třetinou. To je dost na to, aby v jednu chvíli mohly poslat do vzduchu až 70 tisíc cestujících.
Levní zaměstnanci a příznivé klima, výhody Blízkého východu
Aerolinky z Blízkého východu mají také mnoho dalších výhod. Jejich letiště jsou v oblastech s teplým klimatem, nemají problémy s přetížením leteckého prostoru a mají levnou pracovní sílu, která není v odborech. Letadlům tak nehrozí, že nebudou moci přistát nebo vzletět kvůli sněhu nebo stávce personálu, ani že budou muset čekat ve vzduchu, až se jim uvolní přistávací dráha.
Aerolinky a vlády v Severní Americe a Evropě se snaží proti blízkovýchodní konkurenci bojovat, jak mohou. Kanadská vláda omezila počet letadel, se kterými mohou Etihad, Emirates a Qatar létat na jejich letiště, aby ochránila aerolinky Air Canada a jejich evropského partnera Lufthansu, kteří profitují z letů z Kanady do Indie, Afriky a Asie. Lufthansa se také snažila zablokovat přístup konkurentů na německá letiště, na což Etihad opověděly koupí podílu 29 procent v aerolinkách Air Berlin, čímž získaly napojení na důležitá města v Evropě.
Evropské aerolinky upozorňují, že jejich konkurenti z Blízkého východu těží z levné ropy, příznivého klimatu a levné pracovní síly, která není v odborech. Největší výhodou těchto firem je však pomoc od vlád, které masivně investují do výstavby letišť.
Katarská vláda staví letiště v Dauhá za 15,5 miliardy dolarů, které má ročně odbavit 24 milionů lidí, téměř šestkrát více než je kapacita současného letiště. Obrovský terminál se staví i v Abú Zabí, hlavním městě SAE. A Dubaj dokončila výstavbu letištní haly určené výhradě pro flotilu Airbusů A380 ve vlastnictví Emirates. Nová budova má celá podlaží věnovaná cestujícím v první a business třídě, kteří nastupují přímo ze salónků, a nikdy se tak nepotkají s běžnými pasažéry ekonomické třídy.
