Josef Hušek: Dividenda z Číny bude slušný příspěvek k penzi

Josef Hušek (Inekon)

Josef Hušek (Inekon) Zdroj: Anna Vackova, E15

Tramvaj od Inekonu v americkém Portlandu
Po Americe se český Inekon chystá dobýt Čínu
Tramvaje od Inekonu v americkém Seattlu
Tramvaj typu Inekon 12-Trio
4
Fotogalerie
Firmu Inekon založil hned v roce 1990, už tehdy dodávala tramvaje a továrny na klíč do celého světa. Dnes patří společnost Inekon Group k největším exportérům a jen za pololetí vykázala zisk přes sto milionů korun. Spolu s čínskými partnery v zádech si teď chce její majitel a šéf Josef Hušek splnit sen a dodat tramvaje do Pekingu, případně s čínskými penězi proniknout i na africké koleje. „Už by však nešlo o českou tramvaj, ale o čínskou,“ připouští Hušek.

Jak daleko jste od splnění svého snu při spolupráci s čínskou stranou?

Číňané jsou momentálně naším největším partnerem. Máme v Číně se společností China Railway Signalling založený společný podnik, v němž jsme sedmnáctiprocentní majitelé. Hodnota našeho podílu je asi deset milionů dolarů. A teď se blížíme k uskutečnění snu – dodat tramvaje do Pekingu. Společný podnik bude vyrábět dvě stě tramvají ročně, první čínská tramvaj už byla vyrobena. Na rozdíl od nás oni zvládli během roku upravit dokumentaci a tramvaj ještě vyrobit. V dubnu na zasedání představenstva firmy nás čínští partneři příjemně překvapili tím, že nás v té tramvaji svezli. V Číně je osm desítek měst, která mají více než milion lidí, zácpy jsou větší než v Praze a vše směřuje ke kolejové dopravě.

Už máte v Číně nějakou zakázku jistou?

Naši čínští partneři tvrdí, že ano. Já jsem však ještě nic neviděl.

Věříte cestě společného podniku. Neuvažoval jste o jiné formě spolupráce s Čínou, například prodeji licence?

Vždycky jsem chtěl mít joint venture v Číně. Když to půjde správným směrem, tedy že zakázky budou a Číňané nám budou platit dividendu, tak budu mít slušný příspěvek k penzi.

Kolik to bude?

Když vše bude klapat, bude se tam ročně dělat dvě stě tramvají. Každá z nich bude stát přes dva miliony eur. Když si vezmete, že zisk by měl dělat deset procent z tržeb a z něj budeme mít sedmnáct procent, tak vám to z toho vyjde (přes sto milionů korun, pozn. aut.).

Financování jde za čínskou stranou?

Ano, společnost China Railway Signalling má obrat mnoha miliard dolarů. Pro mě je to důležité i kvůli tomu, že úplně nefunguje podpora českého exportu. Spolupráce s čínskou stranou má tu výhodu, že jsme schopní například v různých afrických či amerických zemích nabízet komplexní systémy a dostaneme tam bez potíží čínské financování. Vzhledem k tomu, že každý takový projekt začíná na dvou stech milionech eur, tak to u nás nikdo není schopen financovat.

Přede dvěma roky jste zveřejnili, že váš čínský partner získá v Inekonu majoritu. Jak to nakonec dopadlo?

Ačkoliv jsme měli podepsanou předběžnou dohodu, nakonec k nám do firmy nevstoupili. Důvodem bylo nejspíš to, že jsme příliš malí. Oni navíc v té době vstupovali na hongkongský trh a my jsme měli rozpracovanou arbitráž s Bulharskem a jim by to snižovalo hodnotu. Museli by to někde vysvětlovat.

S čínskými partnery máme založený společný podnik, hodnota našeho podílu je asi deset milionů dolarů.

Nemáte trochu obavu, že vás čínští partneři vyšplouchnou i v případě dividendy a žádnou vám nedají?

Souvisí to s majoritou v té firmě. China Railway Signalling vložila do naší společné firmy ekvivalent 1,5 miliardy korun. A protože v Číně jsou už ceny pozemků stejné jako u nás, vložili tam ještě jednou tolik na nákup pozemků pro novou fabriku. Snažím se na představenstvu prosadit, aby bylo jasně zakotveno, že z každé zakázky musí jít do zisku deset procent její hodnoty. Uvidíme, jaká bude realita.

Můžete být tedy příjemně či nepříjemně překvapen.

Překvapení to bude v každém případě.

Do jaké míry je tramvaj z čínského joint venture ještě česká?

Vzhledem k ceně je tam eminentní zájem, aby velká část komponentů byla čínských. Pokud jde o ten evropský prototyp, který byl vyroben v Číně, je vše české. My pro čínský prototyp děláme dokumentaci a snažíme se o začlenění maximálního počtu českých dílů. Nakonec se ale oni sami rozhodnou, co využijí. Dokumentaci si sami přizpůsobí.

Mluvil jste o možnostech čínského financování na dalších trzích. Kam s Číňany v zádech míříte?

Měli jsme jako Inekon podepsané kontrakty v Senegalu, Ghaně, Súdánu a v Egyptě. Problém je ovšem zase financování. Nyní očekáváme, že společně s čínskými partnery budeme moci tyto projekty dotáhnout. Věříme, že se rozjede Írán, s Číňany by to tam snad šlo. Už by však nešlo o českou, ale o čínskou tramvaj, a to i v případě té Afriky. Zisk by tak pro nás plynul z případné dividendy nebo provize za to, že jsme všechny ty projekty sjednali.

Neděsí vás trochu, že jde o regiony, které nejsou považovány za stabilní a kontrakty nemusejí z velké části vyjít?

Co by mělo být stabilnějšího než Amerika a podívejte se, jak se tam chovají. Měli jsme také podepsanou výstavbu cementárny ve Vietnamu, a to s podporou EGAP a PPF Banky. Jenže s příchodem krize tady vůči investorovi se natolik zpřísnily podmínky, že se případ nerealizoval.

Dva představitelé EGAP byli nedávno v souvislosti s tímto projektem obviněni kvůli údajnému zatajování jeho rizik. Jak to vnímáte?

Je to vůči nim úplná nespravedlnost a blbost. Nevěřím, že je obvinění oprávněné. Na projekt existovala na vietnamské i české straně hromada studií. Kdyby vše nebylo v pořádku, tak by nikdy realizace projektu nezapočala. Setkal jsem se s vyšetřujícím policistou a nechápu, jak k tomu může někdo takto přistupovat. Pravděpodobně je to celé na něčí objednávku.

Říkáte: Podívejte, jak se Američané chovají. Letos jste ale konečně po letech čekání završili dodávku tramvají pro Washington. Rýsuje se něco dalšího na americkém trhu?

V Americe je to stále zajímavé a v pohybu. Letos v lednu jsme například předali sedm tramvají v Seattlu. Jde o vůbec první sérii našich tramvají, které mají vedle normálního pohonu i bateriový pohon. V Americe obecně jezdí nejvíce tramvají na bateriový pohon.

V minulosti jste naznačoval, že máte šanci i na další zakázky v hlavním městě USA. Platí to stále?

Stala se nám tam bohužel nepříjemná věc. Přede dvěma lety jsme uspěli v dalším tendru, v podstatě jsme byli jediní, kdo splnil všechny podmínky. Ale Washington se rozhodl v rámci podpory vlastního průmyslu nechat vyhrát americkou firmu Oregon Iron Works. Takže se nám nepodařilo pokračovat. Šlo asi o tři až pět tramvají.

Josef Hušek (Inekon)Josef Hušek (Inekon)|Anna Vackova, E15

Dá se proti tomu něco dělat?

Obrátili jsme se na soud, který jsme vyhráli. Ale město bohužel tendr zrušilo a zadalo zakázku přímo. Obdobný tendr byl v Dallasu, opakovalo se to stejné. My jsme jako jediní splňovali podmínky a oni rozhodli ve prospěch konkurenčního amerického výrobce. Protestovali jsme a oni nám navrhli, ať si najmeme znovu právníky a soudíme se. Po zkušenosti z Washingtonu jsme to ale nechali být.

Nebude se to opakovat i jinde?

To je samozřejmě možné. V minulém roce jsme vyhráli tendry v Detroitu a v Oklahomě. V Oklahomě jsme měli dokonce podepsaný kontrakt, ale americká strana změnila podmínky a chtěla, abychom zajistili performance bond (finanční záruku, pozn. aut.) v hodnotě 120 procent, což tady všechny banky tvrdě odmítly. Nakonec ten kontrakt dostal americký konkurent Brookville Electrical Equipment.

Čtěte také:

České tramvaje v USA svádějí boj s doktrínou „buy America"

Český Inekon dobývá svět. Po Americe se chystá do Číny

EGAP vám nepomohl?

Snažili se, ale mají své problémy v Rusku a Turecku, takže nastavili tak přísné podmínky pro banky a dodavatele, že je obtížné je splnit. Například v případě zakázek, o které jsme se zajímali v Oklahomě a v Detroitu, bychom na dobu tří let museli složit finanční záruku deset milionů dolarů. A takovéhle peníze samozřejmě nemáme. I proto je velice komplikované pracovat na americkém trhu. Pomoc českého státu při exportu přitom nutně potřebujeme.

Nevyřeší ochranářské problémy Transatlantická dohoda o volném obchodu?

Vůbec ne. Ta dohoda je postavená tak, že se na americkém trhu netýká státních zakázek. V jejich případě se naopak stále více zpřísňují požadavky na to, kolik procent z dodávky má být americké provenience.

Uspěli jsme před dvěma lety v USA v dalším tendru, byli jsme jediní, kdo splnil všechny podmínky. Ale Washington se rozhodl podpořit vlastní průmysl a nechal vyhrát americkou firmu.

Je tedy ve hře, že byste se z Ameriky úplně stáhli?

To nechceme. Jsme tam největším dodavatelem tramvají. Nějakým způsobem se tomu budeme muset přizpůsobit.

Kde vaše tramvaje vlastně montujete?

Například pro Seattle jsme je montovali přímo v Seattlu. V Praze sedí projektanti a konstruktéři, máme dohody s různými výrobci, u kterých se dělá finální montáž. Tramvaje pro Bulharsko jsme dělali v Ostravě. Naším největším partnerem jsou ale momentálně právě Číňané.

Inekonu je šestadvacet let. Jaké jsou jeho vyhlídky do budoucna?

Loni jsme měli zisk kolem pětasedmdesáti milionů korun, letos už jen za pololetí máme přes sto milionů. Takže to špatně nevidím. Zvláště když se bude realizovat projekt cementárny v Kurdistánu (deník E15 o něm psal 9. srpna, pozn. aut.), na který již máme uzavřený kontrakt, stejně jako když se uskuteční dodávky dalších tramvají do Seattlu.

Kapitáni českého průmyslu často řeší nástupnictví. Jak to vidíte vy? Dokážete si představit prodej Inekonu?

Dovedu. V minulosti se objevovali zájemci z Blízkého východu, ti však měli pro mě nepřijatelné představy o ceně a dalších věcech. Takže to vypadá, že mě z podniku vynesou nohama napřed.

Předáte společnost synovi, jak se o tom před časem mluvilo?

Ne.

Co se s Inekonem tedy stane?

Jsou tu různé návrhy, co s podnikem udělat. Například ho rozdělit a pak prodat po částech. Mám rovněž jednoho velmi šikovného spolupracovníka, který by mohl být mým nástupcem.

K jakému řešení se přikláníte?

Všechno závisí na tom, jak se nám v byznysu bude dařit, o jakých penězích budeme jednat, jak bude fungovat podpora EGAP při financování. Proměnných je hromada.

Na kolik si firmu teď ceníte?

Přede dvěma roky bylo sto procent firmy oceněno na 1,4 miliardy. Ale hodnota firmy se vždy odvíjí od hodnoty aktuálních kontraktů.

Josef Hušek (68)
Předseda správní rady a statutární ředitel Inekon Group. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Od roku 1971 pracoval v podniku zahraničního obchodu Pragoinvest. Po změně režimu se v roce 1990 pustil do vlastního byznysu s dodávkami tramvají a továren na klíč do celého světa.