Vysoké důchody, rostoucí dluhy. Přehled evropských zemí s největším poměrem penzí k mzdám
V některých evropských zemích se důchodci mají skoro jako pracující. Jenže vysoké penze si státy často kupují na dluh. Podívejte se, kde v Evropě mají senioři nejvyšší důchody v poměru k platu a co to znamená pro jejich ekonomiku. V žebříčku se umístily nejen země jako Řecko, Itálie, ale také Česko.
V Evropě jsou mezi státy obrovské rozdíly. Zatímco na severu se důchodci spoléhají hlavně na vlastní úspory a udržitelné systémy, jih Evropy vyplácí penze, které se téměř rovnají průměrným mzdám – často ale za cenu rostoucího zadlužení. Vysoké důchody tak nejsou vždy známkou bohatství, ale někdy spíše varováním, že stát žije nad své poměry.
- Začátek nového roku znamená pro seniory již tradičně lednovou valorizaci důchodů. Jejím cílem je uchovávat reálnou hodnotu penzí s ohledem na rostoucí ceny a mzdy. Penze v roce 2026 stoupnou o 668 korun.
Podívejte na následující žebříček států EU, které mají nejvyšší takzvaný náhradový poměr důchodů, tedy poměr průměrného hrubého důchodu k průměrné mzdě lidí starých 50–59 let podle Eurostatu. Na špici se ovšem drží státy s nejhorším stavem veřejných financí.
11. Česko
Žebříček otevírá Česko, ve kterém důchody přesahují polovinu průměrné mzdy z konce aktivního období na pracovním trhu. Důchodový systém je v tuzemsku postavený převážně na průběžném systému financovaném z povinných odvodů. Doplňovat ho může i dobrovolné penzijní spoření. To má ale v současnosti jen omezený vliv na celkovou výši důchodů.
Přestože má Česko v porovnání s dalšími zeměmi lepší ekonomické ukazatele, zejména zadlužení, jsou důchody jednou z největších položek ve státním rozpočtu. I kvůli udržitelnosti penzijního systému do budoucna se některé české vlády v uplynulých letech pokusily o změnu důchodového systému, ať už jde o postupné navyšování věku odchodu do důchodu, nebo o snížení valorizací a podobně. Následující kabinety ale změny zrušily. Stejná otázka o životnosti změn v důchodovém systému visí ve vzduchu teď po podzimních sněmovních volbách.
10. Nizozemsko
V Nizozemsku dosáhl loni poměr důchodu k příjmu na konci aktivních pracovních let 57 procent. Na rozdíl od jiných evropských zemí v tomto srovnání Nizozemsko více zapojuje do spoření soukromý sektor, což v kombinaci s průměrně vyšším odchodem věku do důchodu (přes 66 let) přispívá k dlouhodobé udržitelnosti.
K té přispívají i další ekonomické indikátory Nizozemska. Země je relativně bohatá a udržuje si i přijatelnou zadluženost. Důchodový systém tak nevytváří výrazné tlaky na státní rozpočet. Vyšší míra individuálního spoření v penzijních fondech zároveň snižuje přímé výdaje státu, ale na druhou stranu znamená, že výše důchodu závisí více na vývoji finančních trhů.
9. Švédsko
Další zemí v tomto žebříčku je Švédsko, ve kterém důchodci berou 59 procent sledované mzdy. Stejně jako v Nizozemsku i ve Švédsku platí, že konečnou výši starobního důchodu výrazně ovlivňuje individuální soukromé spoření. Průměrný věk odchodu do důchodu se zde pohybuje okolo 65 let a je flexibilní; lidé si mohou volit načasování podle svých příjmů a preferencí.
Švédsko se opírá o silnou ekonomiku, nízkou zadluženost a vysokou produktivitu, což mu umožňuje financovat důchody bez výrazného tlaku na veřejné finance. Přestože má země relativně bohaté obyvatelstvo, systém je nastaven spíše konzervativně, aby zůstal udržitelný i při stárnutí populace. Pověstný švédský sociální stát je štědrý především v oblasti veřejných služeb a zdravotní péče, zatímco penze představují zodpovědnost sdílenou mezi státem a jednotlivcem.
8. Polsko
V Polsku dosahují důchody 60 procent mzdy z konce aktivních pracovních let, což je také průměrná hodnota v Evropské unii. Polský důchodový systém prošel v posledních dvou desetiletích několika významnými reformami. Z původního plně průběžného systému vznikl smíšený model, kombinující zásluhový pilíř spravovaný státem a kapitálové spoření v rámci otevřených penzijních fondů. Lidé si k nim ale zatím moc nenašli cestu, a to i kvůli zásahům státu do kapitálového systému.
Důchodový systém je relativně štědrý vůči nízkopříjmovým skupinám, což posiluje jeho sociální funkci, ale zároveň omezuje prostor pro zásluhovost. Navíc náklady na důchody rok od roku rostou a ukrajují tak čím dál větší část ze státního rozpočtu. Hlavní výzvou pro Polsko zůstává vypořádání se stárnutím obyvatelstva a právě nízká míra účasti na dobrovolném spoření, což může v budoucnu ohrozit stabilitu systému.
7. Portugalsko
Pouze o jeden procentní bod větší je poměr důchodu ke mzdě v Portugalsku. Země sází zejména na veřejný průběžný pilíř, který kombinuje zásluhové prvky s určitou mírou solidarity. V Portugalsku funguje také menší doplňkový pilíř, ale dobrovolné spoření má zatím omezený rozsah.
Průměrný věk odchodu do důchodu je přibližně 66 let, přičemž se postupně zvyšuje podle růstu střední délky života. I když portugalský systém zajišťuje poměrně přiměřenou úroveň důchodů, čelí tlaku způsobenému stárnutím populace a pomalým růstem mezd, které dlouhodobě omezují jeho udržitelnost.
6. Francie
Z hlediska poměru důchodů ke mzdě z konce aktivního pracovního života je na tom podobně dále Francie, kde poměr loni dosáhl 61 procent. Francouzský systém je složitý, ale většina jeho částí funguje na průběžném principu. Oproti dosud zmíněným zemím se Francie vyznačuje nižším věkem pro odchod do důchodu. Ten v průměru činí 63,5 roku. Změny se země zatím zřejmě nedočká, protože potenciální úpravy důchodového systému jsou politicky i společensky výbušné téma.
Při pohledu na stav veřejných financí ale vyvstává otázka, jestli si Francie takto štědrý důchodový systém ještě může dovolit, případně jak dlouho to ještě vydrží. Zadlužení země přesahuje 100 procent HDP. Štědrost důchodového zabezpečení zatím umožňují vysoké daně a odvody, které ale zároveň zatěžují pracovní trh a snižují konkurenceschopnost ekonomiky. Do budoucna se tak Francie nějaké reformě veřejných financí nebo důchodového systému zřejmě nevyhne.
5. Slovensko
Skokově vyšší poměr důchodu ke mzdě má Slovensko. V páté zemi v tomto žebříčku přesahuje 77 procent. Slovenský systém je složen sice ze tří pilířů, které počítají i se soukromou účastí, štědré důchody ale zajišťuje především první část, kterou zajišťují odvody zaměstnanců a zaměstnavatelů.
Také na Slovensku se dá očekávat, že důchodový systém i kvůli rostoucímu zadlužení v budoucnu vytvoří velký tlak na veřejné finance. I proto země přišla s navázáním věku pro odchod do důchodu na střední délku života, což v praxi znamená, že se bude tato hranice nepatrně zvyšovat. I tak ale Slováci průměrně odcházejí do důchodu v 63 letech.
4. Lucembursko
Jiný příběh se odehrává v Lucembursku. To se umístilo na čtvrtém místě s poměrem důchodu ke mzdě ve výši 78 procent. Systém také stojí na průběžném prvním pilíři, ale doplňují ho dobrovolná individuální spoření. Štědrý důchodový systém si tato malá země může dovolit i díky stabilní ekonomice, která dlouhodobě vykazuje vysoký HDP na obyvatele a má i relativně nízkou zadluženost, což umožňuje poskytovat nadprůměrné důchody bez výrazného tlaku na rozpočet.
Výzvou do budoucna je však vysoká demografická závislost na zahraničních pracovnících, kteří tvoří podstatnou část ekonomicky aktivní populace. Jakmile tito pracovníci začnou ve větším počtu odcházet do důchodu, systém bude muset čelit vyšším nárokům na výplaty.
3. Itálie
Na špici se v tomto srovnání umístily jihoevropské země, které jsou známé silnou rolí státu v zajištění po odchodu z pracovního trhu. U všech tří ale platí, že mají zároveň problém se zadlužováním. V Itálii dosáhl důchod 79 procent mzdy z konce aktivního pracovního života. Důchodový systém je založen na průběžném modelu s dominantním zásluhovým pilířem, doplněným o povinné příspěvky zaměstnavatelů a dobrovolné fondové schéma.
Podobně jako u Francie ale platí, že stav veřejných financí není takto štědrému důchodovému systému příliš nakloněný. Zadlužení Itálie přesahuje 140 procent HDP a sociální výdaje představují dlouhodobé riziko pro stabilitu veřejných financí. Země má tak omezený manévrovací prostor pro investice a reformy zaměřené mimo jiné i na mladší generace.
2. Španělsko
Přes 80 procent činí poměr důchodu ke mzdě ve Španělsku. Důchodový systém je postaven převážně na veřejném průběžném pilíři s výrazným zásluhovým principem, kde výše důchodu závisí na odvodech a délce pracovní kariéry. Do důchodu odcházejí Španělé v průměru v 65 letech.
I ve Španělsku přesahuje zadlužení 100 procent HDP, a zemi tak čeká do budoucna mimo jiné debata o reformě největších veřejných výdajů. Těmi jsou mimo jiné právě důchody, jejichž objem se zvyšuje i kvůli stárnutí populace. Jenže kde na to vzít? Španělsko v posledních letech mimo jiné zvýšilo odvody vysokopříjmovým zaměstnancům. Pokud ale v budoucnu nedojde k významnému růstu produktivity, budou výdaje na důchody čím dál větším problémem.
1. Řecko
Nejvyšší podíl důchodů ke mzdě z období konce aktivního věku na trhu práce má Řecko. Důchodový systém je převážně založený na průběžném systému. Navzdory rozsáhlým reformám po finanční krizi a dluhové krizi zůstal poměrně štědrý. Relativně nízký je také průměrný věk odchodu do důchodu, který se pohybuje kolem 63 let, ovšem záleží na době pojištění.
Řecko stále zůstává jednou z nejzadluženějších zemí Evropské unie a výdaje na důchodový systém jsou jednou z největších výzev pro veřejné rozpočty do budoucna. Vysoká míra náhrady je částečně výsledkem dřívějších politických rozhodnutí, která zvýhodňovala zaměstnance veřejného sektoru a zaručovala relativně vysoké penze i při kratší pracovní kariéře. Po krizi došlo k několika reformám, které důchody snížily a systém zjednodušily, nicméně následné valorizace a soudní rozhodnutí vedly k částečnému obnovení výhod.
