Největší letadlo spatřilo světlo světa už po druhé světové válce. Obří Herlules ale příliš času ve vzduchu nestrávil.
V době druhé světové války bylo třeba zmodernizovat dopravní prostředky, aby mohly efektivně sloužit válečným potřebám. Velkým problémem byla doprava americké techniky i vojáků do Evropy. Lodě byly příliš pomalé, letadla příliš malá a tanky příliš těžké.
Americká administrativa chtěla tento problém vyřešit subvencováním vývoje obřího letadla. Letadlo mělo být schopné dopravit na bojiště tank nebo několik stovek vojáků. Výrobce limitoval i materiál. Válečná výroba vyčerpávala americké kovové hutě, letoun tedy musel být vyroben z jiného materiálu.
Obtížného úkolu se ujal letec, filmař a excentrický podnikatel Howard Hughes. Obrovké letadlo mělo dřevěnou konstrukci. Kvůli své velikosti, která byla ve čtyřicátých letech nemyslitelná, musel stroj startovat a přistávat na vodě. Proto měl také tvar takzvané „létající lodě“. Rozpětí křídel přesahuje i dnešní Boeingy.
Úkol se ale ukázal příliš obtížným. Válka skončila v roce 1945, letadlo bylo ale v nedohlednu. Utopení válečných prostředků samozřejmě státní správu pobouřilo, Hughes se musel zpovídat před vyšetřovacím výborem Senátu USA.
Nakonec se Hercules ale přece jen proletěl. Nedaleko Los Angeles stroj absolvoval svůj první a poslední let dlouhý pouze kolem jedné míle. O skutečné provozuschopnosti let moc nevypověděl, letadlo mělo na palubě pouze pilota, novináře a několik dalších lidí, žádný tank nebo několik vojenských čet.
Hercules nyní můžete vidět v muzeu, příběh Howarda Hughese byl zfilmován v oscarovém snímku Letec.
