Zatímco lety mezi evropskými zeměmi se pomalu stávají výsadou téměř výhradně nízkonákladových aerolinií, vzdušná doprava přes Atlantský oceán zůstávala po dlouhou dobu neochvějným polem působnosti klasických aerolinek. Během několika posledních let se však i na tyto trasy vydávají společnosti, které si kladou za cíl srazit cenu přepravy na minimum. A jejich obchodní model následují už takoví velikáni, jako Lufthansa nebo British Airways.
Nízkonákladová přeprava v rámci Evropy funguje na jasných principech. Dopravci kupují letadla v rámci velkých objednávek, aby dosáhli množstevních slev, létají na menší letiště, na kterých platí nižší poplatky a pasažérům uvnitř stroje nabídnou méně místa tak, aby se jich na palubu vešlo co nejvíce. Zároveň jsou jakékoliv další služby, jako výběr letenky, jídlo během cesty nebo odbavené zavazadlo za příplatky, které tvoří hlavní část zisku takzvaných low-cost přepravců.
Zatímco na krátkých a středních trasách tento model zafungoval rychle, mezikontinentální cesty tomuto trendu odolávaly poměrně dlouho. Především proto, že čím je trasa delší, tím důležitější složkou jsou ve výsledné ceně letenky náklady na palivo, které má dopravce minimální šanci ovlivnit.
I přesto se v posledních dnech rozhodly vydat do low-costových vod dvě velké společnosti. Tou první je koncern IAG, pod který patří například British Airways nebo španělská Iberia. V půlce března firmaoznámila spuštění nové nízkonákladové společnosti LEVEL, jež bude z barcelonského letiště létat do Spojených států, Dominikánské republiky a Argentiny. A to údajně za cenu zpáteční letenky od 198 eur. Nízké ceny chce dosáhnout především co největším naplněním letadla, ve kterém nebude žádná první nebo byznysová třída, ale jen prémiová ekonomická. Pouze v té budou mít pasažéři Airbusu A330 v ceně letenky přepravu zavazadel nebo jídlo na palubě.
Podobnou myšlenku v tomto týdnu zmínila také Lufthansa, která chce rozšířit flotilu letadel pro delší trasy své dceřiné společnosti Eurowings. Zatímco v současnosti Airbusy A330 sloužily především Němcům mířícím za oceán na dovolenou, nová letadla mají najít využití právě v pravidelných nízkonákladových letech. Podobné vyčlenění plánuje také Air France, které rozjíždí dálkové lety se svou dceřinou společnost Boost.
Průkopníci ze severu
Jednou z prvních leteckých společností, která začala za oceán létat nízkonákladově, je norský Norwegian. Do New Yorku a Bankoku létá od roku 2013, své trasy rozšířil však až po dodání nového Boeingu 787-8 Dreamliner. Na jeho palubu se vejde téměř tři sta lidí, díky kompozitní konstrukci stroje a úsporným motorům ho aerolinka nazývá strojem, který změní pravidla hry.
Ty však nakonec může změnit úplně jiná kategorie strojů. Pozornost se nyní ubírá především na Boeingy 737 a Airbusy řady A320, tedy stroje, s nimiž většina společností létá jen po kratších trasách. Současné generace těchto letadel zvládnou let z Irska na sever USA, pro většinu cestujících to však znamená jen kompromis při cestování. S tímto modelem přišla například islandská aerolinka WOW, která od roku 2015 nabízí cesty do USA s přestupem na Islandu. Tuto trasu zvládají právě menší letadla, která mají nižší spotřebu, a aerolinka nemá problém je naplnit.
Nové generace těchto Boeingů a Airbusů s přídomky MAX a neo by však mohly udělat přepravu přes oceán ještě snazší. Díky aerodynamickým vylepšením a novým motorům dosahují až patnáctiprocentní úspory paliva, v čemž vidí šanci například právě Norwegian. Ten má v současnosti objednáno 108 Boeingů 737 Max a 30 Airbusů A321 LR.
Zatím skeptická je k transatlantickým letům největší evropská aerolinka Ryanair. „Není to ekonomické – Ryanair by zvládl létat z Irska do Bostonu i se současnými Boeingy 737, za dobu, kdy bychom ale při cestě do Ameriky zvládly jen jeden zpáteční let denně, dokážeme v Evropě udělat čtyři až pět zpátečních cest,“ uvedl ředitel Ryanairu Michael O'Leary, který je jinak známý svými velkolepými prohlášeními.
Otázkou však zůstává, jak budou nízkonákladové aerolinky zvládat plnit svá letadla mimo sezónu, kdy za oceán cestují spíše obchodní cestující, kteří raději volí klasické letecké společnosti.
