Úřad prověřoval stavbu železničních uzlů v letech 2009 až 2012. Z kontrol rovněž vyplynul další závažný fakt, že ministerstvo dopravy a Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) nemají z hlediska finančních možností v modernizaci železnice jasně stanovené priority.
Nevyhovující model financování
NKÚ dále uvedl, že v průběhu přípravy a modernizace železničních uzlů se významně měnily finanční a časové parametry projektů. Problematické jsou i nejasně rozdělené rozhodovací pravomoci mezi ministerstvem a SFDI.
„Modernizaci železnice nejvíce komplikuje nastavení financování projektů - peníze na ně se totiž rozdělují vždy jen na jeden rok, aniž by byly zajištěny prostředky na roky další,“ uvedl NKÚ. Projekty jsou přitom převážně otázkou více let, někdy i desetiletí.
Ministerstvo dopravy například v rámci projektu modernizace odstavného nádraží v Brně dodatečně schválilo vybudování myčky vagónů. Kontrolorům ale nepředložilo žádný doklad, který by prokazoval ekonomickou efektivnost a návratnost této investice.
„Myčku Správa železniční dopravní cesty postavila za 305,7 milionu korun. V roce 2011 ji pak pronajala soukromé společnosti za čtyři miliony korun za rok. Investiční náklady na postavení myčky by se tak bez započtení inflace a jejího opotřebení měly SŽDC vrátit za 75 let,“ uvedl NKÚ.
SŽDC se brání
Mluvčí SŽDC Jakub Ptačinský ve vyjádření pro E15. cz absenci ekonomické analýzy před stavbou myčky popřel: „Myčka a s ní spojované stavební a provozní náklady byly součástí podrobné CBA analýzy, která proběhla a byla předložena nejen NKÚ, ale i při všech schvalovacích procesech projektu, ať už na ministerstvu dopravy nebo na SFDI.“
Ptačinský upřesnil, že po ukončení investiční akce byla myčka Stavební správou Olomouc v říjnu2010 předána do užívání Správě dopravní cesty Brno. Dále SŽDC realizovala výběrové řízení na nájemce a provozovatele. Na základě této veřejné soutěže bylo zařízení pronajato firmě TSS – Traťová strojní společnost za zhruba čtyři miliony ročně.
„SŽDC se i nadále soustředí na svůj hlavní obor a to je správa dráhy, přitom splňuje i tuto službu majitele dráhy, aniž by musela nabírat další zaměstnance a zvyšovat tak daňové a další provozní náklady společnosti. V případě vlastního provozu by totiž SŽDC kromě samotné pořizovací hodnoty na sobě nesla i provozní náklady a náklady na zaměstnance,“ vysvětlil mluvčí současný přístup instituce.
V tomto konkrétním případě pronájmu myčka dle SŽDC naopak generuje milionový zisk nehledě na procento jejího využívání a další provozní rizika. „SŽDC není komerční subjekt a proto jejím účelem generování zisku, ale poskytování služby státu všem operátorům,“ zdůraznil Ptačinský.
Nedostatky kontroloři zjistili i v zadávání veřejných zakázek. SŽDC u kontrolovaných projektů zadávala dodatečné stavební práce v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by prokázala splnění všech zákonných podmínek. U jedné nadlimitní zakázky neoprávněně zkrátila lhůtu na podání nabídek.
Milan Chovanec: Doprava si zaslouží vlastní ministerstvo
