Evropská komise příslušnou směrnici navrhla už v roce 2011. O jejím zavedení se ale v europarlamentu diskutovalo pět let - podle odpůrců se jednalo o příliš velký zásah do soukromí. Směrnice se tak stala symbolem neakčnosti EU tváří v tvář teroristické hrozbě, která se v Evropě neohlíží na státní hranice. Po loňských atentátech v Paříži se věci pohnuly, když na přijetí PNR začala naléhat Francie.
Údaje od leteckých přepravců mají umožnit bezpečnostním složkám rychleji vystopovat rizikové cestující, přestože se třeba až dosud ničeho nekalého nedopustili.
Údaje v registru budou obsahovat jméno, den a trasu letu, údaje o letence, kontakt, cestovní kancelář, která let objednávala, způsob platby, číslo sedadla a informace o zavazadlech. Schválená pravidla jasně určují účely, k jakým mohou být údaje o cestujících využity - prevence, odhalování, vyšetřování a stíhání teroristických činů a závažné kriminality.
Mimo EU povinně, uvnitř dobrovolně
Letečtí přepravci budou muset poskytnout úřadům členských států EU informace o letech mířících přes vnější hranici unie. Směrnice ovšem umožňuje členským zemím sbírat také data o vnitrounijních letech na nepovinném základě. Všechny státy osmadvacítky už daly najevo, že to hodlají dělat vzhledem k nynější situaci v Evropě. Údaje budou schraňovány půl roku, poté ještě dalších čtyři a půl roku v „maskované“ podobě.
Sběr podobných informací není ničím novým, EU už má dohody o výměně údajů o leteckých pasažérech s USA, Kanadou a Austrálií. Také na národní úrovni už země osmadvacítky v některých případech podobné údaje shromažďují. Nyní by se tak mělo dít na unijní úrovni a ve standardní podobě, aby bylo možné údaje plně využít také v jiném členském státu. Výjimku z pravidel má Dánsko, Velká Británie a Irsko se rozhodly na systému podílet.