Rychlost a přesnost. Šinkanseny jezdí už půl století

Šinkansen série 300. Jezdí od roku 1992, dosahuje rychlosti 270 kilometrů v hodině.

Šinkansen série 300. Jezdí od roku 1992, dosahuje rychlosti 270 kilometrů v hodině. Zdroj: CC BY-NC-ND 2.0: Doug via Flickr

Japonský rychlovlak Šinkansen slaví v těchto dnech 50 let v provozu. Poprvé se jím Japonci svezli 1. října 1964 z Tokya do Osaky. Od té doby rychlovlak přepravil asi 10 miliard cestujících, a to až rychlostí 320 kilometrů za hodinu.

Podle původních plánů měl být Šinkansen parní vlak. První plány na výstavbu vysokorychlostní páteční sítě se totiž objevily už ve 30. letech minulého století. Výstavba tratě začala během druhé světové války. Několik dosud využívaných tunelů pochází mimochodem z této éry

Po válce však chyběly peníze, které by nákladný projekt zaplatily. Na rychlovlaky znovu vsadila japonská vláda v polovině 50. let. O deset později se otevřela první trať. Téměř dvě desetiletí od konce druhé světové války, 1. října 1964, byl první šinkansen pokřtěn Hikari (Světlo) slavnostně inaugurován v Tokiu pod záplavou konfetů a za přítomnosti císaře Hirohita. Tato sláva předcházela jen devět dní zahajovacímu ceremoniálu olympijských her v Tokiu z roku 1964.

„Měli jsme tehdy pocit, že těžké časy pominuly a že se Japonsko zásadně změní,“ říká dnes třiasedmdesátiletý Fuhimiro Araki, který se podílel na konstrukci několika typů vlaků.

Japonsko se stalo na několik týdnů místem, kam hleděl celý svět, a Tokio bylo výkladní skříní japonské dovednosti: kromě rychlovlaku šinkansen se země mohla pochlubit tím, že jako první vysílala olympijské hry barevně, že vyrobila po válce první japonské civilní letadlo YS-11 a že se prudce rozvíjely její firmy, například Sony anebo Matsushita, což je dnešní Panasonic.

Bylo třeba za každou cenu dokončit trasu před zahájením olympijských her, postavit 66 tunelů a 96 mostů. Úkol to nebyl snadný, ale Japonci na tomto projektu ukázali, jaké vytrvalosti jsou schopni, aby dosáhli svých cílů. Zvlášť, když šlo o to, aby byli první.

„Šinkansen, tehdy nejrychlejší vlak na světě, dal lidem naději,“ vzpomíná Araki, který je dnes zástupcem ředitele Muzea železnice, kde na tento kultovní vlak dohlíží.

Najednou stačilo dvě a půl hodiny, aby se člověk dostal z Tokia na východě země do Ósaky na západě, rychlostí 210 kilometrů za hodinu. „Říkalo se mu SuperExpres snů a byla to pravda,“ říká Araki.

Průměrné zpoždění v roce 2012? 36 sekund

V současné době pojmem Šinkansen označujeme osm vysokorychlostních železničních tratí, spojujících metropole na ostrovech Honšú a Kjúšú. Na nejvytíženější trase z Tokya do Osaky jezdí až 13 vlaků za hodinu, někdy pouze se tříminutovými rozestupy. Systém řízený počítačem vykazuje minimální zpoždění, například v roce 2012 dosahovalo v průměru 36 sekund.

Železniční doprava úspěšně konkuruje letadlům. Dopravci zrušili řadu leteckých linek - byly zkrátka pomalejší a méně pohodlné a méně spolehlivější než vlaky. Navíc Šinkanseny do značné míry ovlivňují životní styl v Japonsku. Rychlovlaky totiž zkrátily cestovní dobu mezi velkými městy na polovinu. Není proto výjimečné, že někteří lidé dojíždějí denně za prací i stovky kilometrů.

Přestupem na rychlovlaky se podle odhadů ušetřilo na 400 milionů hodin, ekonomický dopad byl po přepočtu odhadnut na 100 miliard korun ročně (další zajímavosti viz tabulka).

Přehled osmi trati šinkansenů v Japonsku:
TraťOdjezdPříjezdDélka v kmOtevřenaPočet cestujících za rok
Tókaidó Tokio Ósaka 515,4 1964 143,015.000
Sanjó Ósaka Hakata 553,7 1972-1975 64,355.000
Tóhoku Tokio Aomori 674,9 1982-2010 76,177.000
Džóecu Ómija Niigata 269,5 1982 34,831.000
Nagano Takasaki Nagano 117,4 1997 9,420.000
Kjúšú Hakata Kagošima 256,8 2004-2011 12,143.000

„Hlavním cílem bylo nepochybně zkrátit dobu cestování, ale také ho cestujícím zpříjemnit,“ zdůrazňuje Araki. Nabízejí se tu dokonce koupele nohou, kosmetický salon, oddělené prostory pro kuřáky a luxusní toalety.

„Šinkansen je výkvětem japonské technologie a filozofie,“ říká bývalý poradce železničních společností Mucuo Okaneja. V zemi častých zemětřesení, tajfunů, sopečných erupcí, tornád a dalších přírodních katastrof je podle něj nejdůležitější bezpečnost a přesnost.

Oslavy 50. výročí šinkansenu se konají v době, kdy Japonci začali pracovat na vývoji vlaku na polštáři magnetického pole Maglev, jehož rychlost přesáhne 500 kilometrů za hodinu. V roce 2045 by měl spojit Tokio a Ósaku, první část mezi Tokiem a Nagojou by měla být zprovozněna v roce 2027. Někteří by ale byli rádi, kdyby se tak stalo už v roce 2020, kdy se budou v Tokiu konat olympijské hry.

Šinkansen je už 50 let výkladní skříní japonského průmyslu
- Japonsko bylo první zemí světa s tratí určenou výhradně pro provoz vysokorychlostních vlaků. První úvahy spadaly do 40. let 20. století, s výstavbou první trati z Tokia do Ósaky, dvou největších měst země, se začalo v roce 1959.
- Rychlodráha, na které bylo 66 tunelů a 96 mostů, se stala v roce 1964 výkladní skříní úspěchů japonského průmyslu, zejména u příležitosti olympijských her v Tokiu, které začaly 10. října 1964.
- V dalších letech byla sítí vysokorychlostních tratí propojena většina důležitých měst na ostrovech Honšú a Kjúšú, ve stavbě je i tunelové propojení na ostrov Hokkaidó na severu země. Na osmi tratích, které mají celkovou délku přes 2380 kilometrů, jezdí nyní vlaky rychlosti téměř 300 kilometrů v hodině.
- Síť japonských šinkansenů přepravovala nejvíce cestujících ročně (nejvíce to bylo 353 milionů v roce 2007) až do roku 2011, kdy ji s více než 370 milionů cestujících předstihla Čína.
- Všechny šinkaseny svezly za 50 let na 10 miliard cestujících.
- První trať šinkansenů, což značí „novou hlavní trať“, z Tokia do Ósaky se nazývá Tókaidó a jezdí na ní tři typy rychlovlaků: od nejrychlejšího k nejpomalejšímu se jmenují Nozomi (naděje), Hikari (paprsek) a Kodama (ozvěna).
- V roce 1964 jel šinkansen z Tokia do Ósaky čtyři hodiny, nyní to rychlovlak Nozomi zvládne za dvě hodiny 25 minut.
- V prvních desetiletích provozu šinkanseny jezdily rychlostí 210 kilometrů za hodinu, rychlost se postupně zvýšila na 270 km/h, příští rok se má rychlost u některých typů vlaků zvýšit na 285 km/h.
- V roce 1964 jezdilo 60 vlaků denně v 1964, v roce 2012 již 323 vlaků za den. Počet cestujících za den stoupl z 61.000 před půl stoletím na 391.000 v roce 2012. Do roku 2012 svezl jen šinkansen Tókaidó téměř 5,5 miliardy cestujících.
- Za půl století se v síti těchto rychlovlaků nestala žádná závažná nehoda či kolize. Šinkanseny měly velký vliv na rozvoj podnikání v zemi, ale vůbec na společnost, životní prostředí či kulturu. Přestupem na rychlovlaky se podle odhadů ušetřilo na 400 milionů hodin, ekonomický dopad byl po přepočtu odhadnut na 100 miliard korun ročně.
- Někdy je srovnávána doprava šinkansenem s letadlem. Podle průzkumů volí lidé rychlovlak při cestách do tří hodin, při delším cestování pak raději volí letadlo.
- V Japonsku chtějí také více využívat technologie magnetické levitace, zkráceně maglev, při které lze dosahovat vyšší rychlosti až kolem 500 km/h: do roku 2027 by se měla otevřít nová trať s maglevy mezi Tokiem a Nagojou, čtvrtým největším městem země. Mimochodem: japonský rychlovlak JR-Maglev dosáhl 2. prosince 2003 rychlosti 581 kilometrů v hodině, což je stále platný vlakový světový rekord.
- Po úspěchu první trati Tókaidó se začalo se stavbou trati Sanjó západním směrem na Hirošimu a ostrov Kjúšú. Ta byla zprovozněna v roce 1975 a v 80. letech následovaly dvě tratě z Tokia severním směrem - Džóecu do Niigaty a Tóhoku do Morioky. V roce 1997 byla při příležitosti zimní olympiády v Naganu postavena odbočka trati Džóecu do Nagana a zatím nejnovější tratí je jižní úsek trati Kjúšú, otevřený v březnu 2004.