Na ministerstvu dopravy zraje plán, jehož naplnění by od základu změnilo vlastnický model na české železnici. Úřad se vážně zabývá myšlenkou, že si stát pořídí vlaky, které bude půjčovat dopravcům. Využije k tomu dvacet miliard z evropských fondů, k nimž z rozpočtu přidá patnáct procent, tedy tři miliardy.
Příjemcem dotací a majitelem vlaků by se nejspíš stala Správa železniční dopravní cesty, jejíž hlavní činností je výstavba a údržba tratí. Naopak na dopravce, v první řadě na České dráhy, by zbyla role provozovatelů cizích souprav.
Ministr dopravy Dan Ťok v tom spatřuje hned několik výhod. „Takovým řešením bychom ulevili krajům, které by nemusely nést patnáct procent nákladů za pořízení vozidel buďto ihned, nebo v platbách dopravcům. Zároveň bychom mohli čerpat evropské dotace dříve, protože by nebylo nutné čekat až na podpis smlouvy s dopravcem na dotované linky,“ sdělil deníku E15 Ťok.
Myšlenku jednoznačně podporují soukromí dopravci, zatímco ČD se k ní staví rezervovaně. Například majitel RegioJetu Radim Jančura upozorňuje na třicetiletou životnost vlaků. „Je to jediné správné řešení. Během těch dlouhých let může jakýkoli dopravce zkrachovat, a v tu chvíli se investované peníze vypaří. Po vlacích natáhne ruku banka a vezme si je,“ řekl Jančura.
Jako další důvod pro zavedení nového modelu uvedl skutečnost, že nákup vlaků by byl rychlejší a levnější v jednom velkém tendru oproti řadě soutěží u dopravců.
To jako jeden z důvodů uvádí ministerstvo dopravy. Podle mluvčího Tomáše Neřolda by bylo jednodušší i předávání vozidel mezi dopravci, pokud jednomu skončí dotační smlouva a štafetu přebere jiná firma. Úřad rovněž upozorňuje na fakt, že zadluženým ČD by nový model ušetřil peníze na spolufinancování vlaků a ochránil je před rizikem finančních korekcí v případě chyb při čerpání dotací. Z Českých drah ale jásot nezní.
Poukazují například na to, že vozidla budou v majetku organizace, která dosud vlaky pro osobní dopravu nevlastnila a nemá zázemí ani zkušenosti pro jejich údržbu. „Pravděpodobně významně naroste aparát na straně vlastníka vozidel, který bude řešit kompletní problematiku sledování kilometrických proběhů, plánování údržby a správkárenství,“ doplnil mluvčí ČD Radek Joklík.
V kuloárech drážního ředitelství ale zaznívá mnohem více argumentů proti. Vadí například, že dopravce ztratí vliv na podobu flotily, nejasná odpovědnost za poruchy vozidel, nemožnost jejich nasazení jinde v síti po ukončení smlouvy či to, že by nevznikaly zdroje na obnovu parku v podobě odpisů. Zaznívají rovněž obavy o zaměstnanost v úseku údržby. Pro uvedení nápadu do praxe je nutné, aby ho schválila vláda.