Na poskytování dat o leteckých pasažérech už od útoků 11. září v New Yorku tlačila Evropskou unii americká vláda. Ta nakonec dosáhla svého cíle v roce 2012 a tak do Spojených států plynou informace o cestujících směřujících do země. O zavedení podobného sdílení informací v rámci Evropské unie se diskutuje už osm let, doposud mu ale bránil odmítavý postoj Evropského parlamentu. Zákonodárcům vadilo porušování ochrany soukromí. Situace se rozhýbala až po lednovém útoku teroristů na redakci Charlie Hebdo. Nyní se mezi sebou musí dohodnout Rada EU (ministři vnitra členských států) a Evropský parlament.
Některé státy už samy zavedly sledování informací o cestujících i bez unijní legislativy, například Velká Británie. Ta spolu s Francií tlačí na zavedení celounijního registru. „Je opravdu směšné, že dokážeme získat více informací ze zemí mimo Evropskou unii než mezi sebou navzájem,“ prohlásil britský premiér David Cameron. Některé vlády jsou totiž stále neochotné informace sdílet.
Celoevropský registr
Právě celoevropského registru by ale většina evropských poslanců nyní chtěla dosáhnout, protože jinak by jeho efektivita byla o dost nižší. Chtěli by také, aby obsahoval i informace o charterových letech.
Celounijní systém podporuje i Praha. „Česká republika vznik evropského systému podporuje, neboť jde o důležitý nástroj v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti,“ řekla serveru E15.cz Hana Malá z tiskového odboru ministerstva vnitra. Získávané informace by obsahovaly například kontakt na pasažéra, použitou metodu platby, nebo číslo sedadla, celkem 19 kategorií.
Ochránci práv na soukromí ale o účinnosti opatření moc přesvědčeni nejsou. „Ať už se v otázkách bezpečnosti jedná o čemkoliv, odpovědí politiků je vždycky sledování. Ale nezacílený dohled je sotva řešením,“ myslí si ředitel neziskové organizace European Digital Rights Joe McNamee citovaný serverem EurActiv.
