Nejtužší kořínek měl zřejmě strach z epidemie vztekliny, tedy že nakažená zvířata proniknout tunelem do Anglie. Problémem se dokonce zabývala sněmovna lordů. Po dvaceti letech fungování tunelu je jasné, že obavy byly zbytečné. Žádný případ se na ostrovech nevyskytl a pravděpodobnost úmrtí člověka na vzteklinu po kousnutí zvířetem zůstává v mezích jednou za 21 tisíc let.
Možná ještě úsměvnější byl strach z vojenské invaze do Británie s využitím tunelu. Tento strach byl v Britech zakořeněn už od dob napoleonských válek. „Dnes jej vystřídala obava z průniku teroristů do Anglie a využití tunelu nelegálními imigranty,“ píše BBC. Tato obava přitom není tak neopodstatněná. Každoročně se pokusí překonat ochranné ploty tisíce lidí.
Pofrancouzštění Anglie?
Z humornějšího soudku jsou strachy z pofrancoužtění Anglie. Jak televizní server připomíná, počet žáků věnujících se na Britských ostrovech francouzskému jazyku klesl z 324 tisíc v roce 1994 na loňských 177 tisíc.
Naopak zcela zřejmé jsou dopravní výhody gigantické stavby. Od roku 1994 vlaků pod kanálem využilo přes 330 milionů pasažérů, v pohodlí vlaku trvá cesta do Londýna z Bruselu či Paříže jen asi dvě hodiny. Do statistik je třeba započítat i 65 milionů vozidel, z toho přes 20 milionů kamionů. Padesátikilometrovým tunelem, ze kterého pod mořem vede 37 kilometrů, denně projede až 400 vlaků.
