„Polsko nebude usilovat a výstavbu vysokorychlostních tratí,“ uvedl poslanec polského Sejmu Adam Gaweda. Polsko se podle něj nedávno vydalo podobným směrem jako před lety Česká republika a nakoupilo železniční vozidla s naklápěcími skříněmi. Ta umožňují zvýšit rychlost i na klasické železniční infrastruktuře.
Podobně Slovensko si podle poslance Jána Hudeckého nemůže nyní podobně ambiciózní projekty dovolit a soustředí se na prosazení rychlostního spojení z Paříže přes Vídeň do Bratislavy. Ostatní významná železniční spojení chce Slovensko zmodernizovat na rychlost do 160 kilometrů v hodině, což je i maximální povolená rychlost na českých koridorových tratích.
Konkurenceschopnost a rychlost
Dosažení rychlostí kolem 140 a 160 kilometrů v hodině není ale podle místopředsedy českého sněmovního hospodářského výboru Karla Šídla dostatečná na zachování konkurenceschopnosti osobní železniční dopravy vůči individuální automobilové dopravě. Zachování páteřních železnic v historických trasách navíc naráží na mnoho úseků, kde technicky není možné dosahovat ani rychlostí přes 100 kilometrů v hodině. Lidé proto raději volí cestu po dálnicích.
V Česku se o stavbě vysokorychlostních železničních spojení mluví posledních několik let zejména v souvislosti s tím, že by rychlá železniční spojení ze západní Evropy na východ mohla české území obcházet. Správa železniční dopravní cesty pracuje na územně-technických studiích, které řeší konkrétní umístění nových vysokorychlostních spojení. Skutečné vysokorychlostní trasy ale v Česku pravděpodobně nevzniknou před rokem 2030. Jediným úsekem, ke kterému se Česko v rámci EU zavázalo, je vysokorychlostní spojení Praha - Lovosice v rámci ramena pokračujícího dále na Drážďany.
