Značení v hromadné dopravě skrývá řadu pastí. Podívejte se na některé z nich
Cestování hromadnou dopravou je mnohdy komplikované. Popisky nebo informační cedule dopravních podniků někdy připomínají rébusy a cestující se v takových případech více ztrácí než orientují. Seskupili jsme příklady nejrůznějších pastí, se kterými se u českých dopravců setkáváme.
Nevyzpytatelné směrovky
Ve směrovkách jsou výjimky, které člověka na poprvé vycvičí. Na jistém nádraží bylo hodně těžké pochopit kusou kolej, umístěnou za nástupištěm na jeho úrovni. Ve tmě byla z vlaku vidět pouze jeho světla. Naváděcí cedule před vstupem na nástupiště byla posprejovaná, čili jako by nebyla. Nakonec pomohla intuice jít za davem. Znalcům Harryho Pottera by více pomohla instrukce „Nástupiště 9 a 3/4“
Vhodná textace
Špatná textace instrukcí může uživatelům pěkně poplést hlavy. „Zastávka na znamení“ je sama o sobě cvičení. Včas vstát, včas zmáčknout tlačítko, a až poté konečně vystoupit. Natož ještě váhat, který puntík je ten správný. „Znamení k řidiči“, to je přeci jasné. Ale není. Jde ve skutečnosti o nouzové tlačítko. Řidičům zřejmě nezbude nic jiného, než si zvyknout.
Jak může typografie zmást
Proč je důležité volit vhodný font pro popisky cedulí? Například proto, aby cestující nemuseli nápis díky shodné podobě znaků luštit. U konkrétní cedule museli přemýšlet, co znamená slovo „Inástupiště“. Nápovědou byly následující nástupiště „II“ a „III“, ze kterých už člověku význam prvního znaku došel.
Kde to právě jsem?
Snad každý zná situaci, kdy se v dopravním prostředku zapomene a začne zmatkovat. Prvním reflexem je namířit zrak na oznamovací tabuli. Záleží ovšem, v jaké fázi se informování zrovna nachází. Když máte smůlu, dovíte se příští zastávku až po cílové stanici, průběžné zastávce, aktuálním čase a čísle vlaku. Výstup nebo spíše vyběhnutí se pak někdy stíhá o vteřiny.
Věřit se dá pouze nástupišti
Na hlášení stanic v dopravním prostředku není vždy spolehnutí. Když se oznamování stanic posune, člověk, který cestuje do neznáma, nemá šanci vystoupit správně. Pokud stál v zadním vagónu, nedohlédne ani na název na venkovním stojanu. Potupně se musí do cíle neplánovaně projít nebo počkat na další prostředek .
K výstupu stiskněte tlačítko
Otevřít si dveře je občas akční záležitost. S instrukcí nebo bez, pokud je tlačítko v barvě výstražné červené, cestující nemají odvahu ho zmáčknout. Zato zelené tlačítko ke stisknutí přímo vybízí.
V metru se dveře otevírají manuálně pouze když tlačítko svítí. V opačném případě se otevírají automaticky. Někteří cestující o takovém pravidlu vůbec nevědí a puntík mačkají pokaždé.
Pokud sedíte ve vlaku uprostřed vagónu, je zastávka na znamení cvičení. Puntík, který je třeba stisknout, je totiž umístěný pouze u dveří. Někteří tedy šetří energii a po oznámení řidiči už počkají u výstupu.
Pozor, metro ve stanici
Dobíhání metra je známá situace. Plno jedinců se ovšem žene zbytečně, protože dokud nesvítí světlo nad dveřmi, upozorňující hlášení ještě nezačalo. Ale i když víme, tak víme, že k tomu běhu to svádí.
Kolej 1 nebo 2?
Cestující občas váhají, jaký zvolit směr jízdy. Cedule s číslem číslem koleje a názvem cílové stanice jim k zorientování nepomůže. Vlak je ve stanici a informační seznam stanic někde v dáli. Člověk tedy musí sprintovat, aby zjistil, jaká je jeho strana. Podle toho buď čekající metro doběhne nebo se v klidu vydýchá a počká na správný vlak.
Označení jízdenky
Stojan na označení jízdenek je srozumitelný. Přece jen by ale pro ostýchavější jedince zasloužil popisek.
Jezdí se lépe ve staré nebo nové tramvaji?
Do vysokých schodů starých tramvají se nastupuje špatně zdravému, natož nemohoucímu. Nové tramvaje mají výhodu, že jsou nízkopodlažní. Přibyla i druhá řada sedaček. Pohodlí má tedy více cestujících, ale jen do chvíle, kdy chce ten u okénka vystoupit. Spolusedící se musí natočit nebo dokonce vstát a pohodlná jízda je rázem pryč. V uličkách je navíc díky druhým řadám věčně těsno a není kam uhnout. To ve starých tramvajích nemusíte uhýbat žádnému spolusedícímu, a při stání nikomu nevadíte. Pokud nejsou tramvaje přeplněné, vystupující kolem vás pohodlně projdou.
Kam si ideálně stoupnout?
Nejen v metru má člověk dojem, že kamkoliv si stoupne, vždy překáží. Jediné vhodné, a proto velmi oblíbené místo ve vagonu, je prostor u neaktivních dveří. Tedy až na případy, kdy se mění směr výstupu, což znamená opět nastupujícím a vystupujícím uhnout. Takových stanic je naštěstí málo.
Kdy pojede další metro? Hádej, můžeš 3x.
Doba, kdy se počítal pouze čas ujetého metra, je pryč. Pro většinu cestujících byla tato informace nicneříkající. Pokud si oněch hodin vůbec všimli, jelikož byly jediné a na začátku. Naštěstí se časem po celé jeho ploše nasadily čitelné interaktivní cedule s časem příjezdu dalšího metra. To byla rázem lepší představa.
Vlastní výpomoc stojí odvahu a trpělivost
Na žlutých informačních tabulích věříme, že je opravdu vše. Ale nekonečný seznam instrukcí odradí už z dáli. Aby člověk našel, co hledá, musí se obrnit trpělivostí a brouzdat. Novodobá interaktivní verze je pro hledání na první dojem jednodušší. Stačí už jen získat odvahu pustit se do interakce.
Dopravní podnik nás zavede až do cíle
Vlezli jsme do správného metra, správně přestoupili a včas vystoupili, ale tím to nekončí. Následuje studování, jakým se vydat východem. Na informační tabule je spolehnutí. Myslí na všechny uživatele. Nasměrují na tramvaj, do místní nemocnice či do konkrétní ulice.
Uživatelská zkušenost se neřeší pouze v online světě. Týká se všech zážitků našeho každodenního života, tedy i cestování hromadnou dopravou. Podmínky dané služby je třeba vyladit tak, aby jejím uživatelům maximálně vyhovovala a dovedla je úspěšně do cíle.
