Cenu energií může snížit posun v technologiích. Některé jsou k dispozici už dnes

Ke klíčovým oblastem podnikání Siemensu určitě patří dodávky pro energetiku. Ta prochází obří transformací, přičemž někdo je z ní nadšen a jiný naopak.

Škála názorů je skutečně široká a komplexní. Avšak podle mě převládají optimisti. Především vidíme pokrok u technologií umožňujících dlouhodobé uchovávání energie. Budeme-li se bavit o nových typech bateriových úložišť, tak jsou určitě dál než před časem, svou roli bude mít i zelený vodík. Současně s tím si můžeme představit třeba možnost výstavby nových přečerpávacích elektráren. I tady v Česku mají potenciál, jsou zde lokality, kde by se daly stavět, a může to být jedno z řešení dlouhodobého balancování sítí.

Já vidím řešení také v kombinaci zdrojů. U nás se hodně hovoří o solárech, ale mnohem méně o větru. Existují přitom studie, které ukazují, že větrné elektrárny mají vliv na snížení ceny elektřiny. Máme i investory, kteří by do nich chtěli investovat, ale problémem je postoj veřejnosti. Hodně lidí je pro výstavbu, ale ne ve svém regionu nebo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak se říká –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na svém dvorku.

Nesmíme ale zároveň zapomínat ani na konvenční zdroje. Příkladem může být uložiště Energy nest ve Vraňanech, kde jsme jako generální dodavatel pomáhali vytvořit hybridní energetický zdroj, kombinaci šesti spalovacích turbín a bateriového uložiště, jehož úkolem je zajištovat výkonovou rovnováhu. Tedy dodávat elektřinu ve chvíli, kdy jí nebude dostatek. Proti němu na poli je 35megawattová solární elektrárna a tento systém ji doplňuje. To ukazuje, že budoucnost energetiky je v kombinaci klasických a obnovitelných zdrojů.

Přesto OZE naráží třeba na omezený počet ploch k zastavění.

Já myslím, že se podceňuje množství volných střech, kde se dají panely instalovat. I zákonodárci už pochopili, že je třeba touto cestou jít. Takže se daří prosazovat legislativní změny, které umožňují posuny, například obchodní model postavený na službách výkonové rovnováhy, které jsou zpoplatněny.

Ovšem všechno to bude něco stát. Stejně jako investice do sítí, softwarů předvídajících spotřebu a tak dále.

Část odpovědi musí dát legislativa. V tomto ohledu ale vidím napříč Evropou ochotu nají řešení.

Druhá otázka zní, kdy se do toho ideálního stavu dostaneme.

Technologie už existují. Otázka je, zda je jich dostatek v realizační fázi. Souvisí s tím i technologie chytrých sítí, kde existuje možnost zvyšovat kapacitu digitalizačními službami. Je to, jako když máte jednu kolej, která nestačí. Můžete buď postavit druhou, nebo s pomocí digitálních řešení změnit rozvrh toho, jak po ní vlaky jezdí, a kapacitu výrazně zvýšit.

Nic z toho se ovšem neudělá přes noc. Třeba přečerpávací elektrárny.

Přečerpávací elektrárna je určitě projekt na léta. Ale několik takových projektů existuje. Druhou věcí je, že tam, kde už podobná zařízení existují, tak se do nich bude investovat, aby byly sto se připojovat do soustavy a spolehlivě fungovat. My umíme rozličné technologie dodat, technicky zastřešit a garantovat funkčnost, ale určitě by pomohlo, kdyby se stejně tak dařilo prosazovat potřebnou legislativu.

Je to teda pro vás spíš příležitost, nebo spíš tlak?

Rozhodně příležitost. Tradiční energetiky se nevzdáváme, ale chceme hledat nové cesty.

Dá se ten rychlý vývoj zvládnout kapacitně?

To je docela klíčová otázka. Vnímám ji jako stěžejní téma do velmi brzké budoucnosti. Kde seženeme ruce, a především hlavy, které budou nové kapacity budovat? Jak dělat energetiku zajímavou pro mladé lidi? Jedna věc je dnes dostat lidi do firmy, a ta druhá je zajistit, aby dokázali komunikovat a efektivně fungovat s kolegy napříč generacemi a různými obory. To klade zvýšené nároky na manažery, kteří dřív podobné otázky řešit nemuseli. Samozřejmě, základem je, aby mladí měli zájem o technické obory, aby v nich nacházeli smysl a naplnění. Hlavně pro takzvaná „zetka“ je smysl práce docela zásadní.

Nenarazí transformace i na výrobní kapacity, podobně jako třeba obranný průmysl? Na nedostatek surovin a podobně?

Debata o zdrojích je vždycky i politická. Já osobně třeba nevnímám materiály jako problém. Spíše vnímám cenu energií. Takže je třeba mít koncepci, aby naše výrobní závody byly konkurenceschopné těm z jiných světadílů, hlavně v závislosti na cenách energií.

Nezavání to uzavřeným kruhem?

Podle mě cena energií může jít dolů díky technologickému posunu. Je tudíž třeba v debatě o transformaci energetiky pokračovat.

Je to uřiditelné, nebo nás čeká živelný vývoj?

Je to složitější než „stará“ energetika, to určitě. Ale uřiditelný moderní systém je. Už dnes máme zkušenosti, jak integrovat více zdrojů a technologií a jak je řídit, aby byly efektivní. Například ve zmíněných Vraňanech, kde fungují plynové turbíny v kombinaci s bateriovým úložištěm, provoz řídí jeden řídicí systém. Do budoucna je pro tento projekt v plánu připojit ještě další technologie.

Čím je systém složitější, tím je asi i složitější ho ochránit proti kybernetickým útokům.

Kyberbezpečnost určitě nabývá na významu. Začalo to během covidu, kdy lidé více pracovali z domova. Ale ještě větší zlom podle mě přinesla válka na Ukrajině. Protože kybernetické útoky jsou jedním z nástrojů, jak druhou stranu ochromit. Hackerské útoky se stupňují a problém narůstá.

Nová směrnice NIS 2 proto jasně říká, co musí řada firem na tomto poli udělat. Ale v kritické infrastruktuře platí taková pravidla už dlouho. Je ale třeba říct, že lidé často tento problém spojují s technologiemi, nicméně stále víc hackerů se do systémů dostává kvůli selhání lidského faktoru. Proto je zcela zásadní lidi v pravidlech kybernetické bezpečnosti neustále vzdělávat a důsledně trvat na jejich dodržování.

Vnímají to lidé už takto silně?

Vnímají to čím dál víc, a když ne jinde, tak u svých zaměstnavatelů to budou pociťovat. Je ale třeba jim to pořád ukazovat, upozorňovat, testovat… Je to ale také téma pro školství, aby se už od prvních kontaktů s technologiemi děti učily, na co si mají dávat pozor. A pak samozřejmě rodičů.

Je pravda, že pořád ještě je většina útoků typu DDoS a phishingu?

Já myslím, že dneska je hlavně většina útoků automatizovaných, ať už DDoS nebo něco jiného. Nemusí jít o cílené útoky, ale plošné, generované třeba i umělou inteligencí. Jinou věcí jsou skupiny v geopolitických konfliktech, které jsou financovány státy. Ty mají obrovské možnosti, protože mají rozsáhlé financování.

Hodně se angažujete také v ochraně památek.

Vnímáme to jako důležité téma. Kulturní památky, i ty u nás, dnes trpí overturismem. Proto je třeba například v interiérech nutné měřit nejen teplotu, ale i vlhkost, kterou ty masy lidí mění. Dnes se třeba kvůli kvalitě vzduchu musí regulovat právě počty lidí, které mohou dovnitř, nebo přenastavit klimatizace. Dá se změřit, že je v místnosti příliš mnoho oxidu uhličitého, a buďto omezit vstup, nebo vhánět dovnitř kyslík. Další věcí je požární ochrana, není neobvyklé, že památky poškodí oheň, například náš Libušín nebo pařížský Notre Dame. Máme technologie a realizace, kdy se velmi pokročilé technologie podařilo instalovat do památek tak, že si jich návštěvník ani nevšimne, a přitom dokonale plní svou funkci. Já navíc věřím, že ochrana památek může být právě tím, co pro řadu kolegů, a to i těch nejmladších, představuje smysl jejich práce.

József Maschek

Je ředitelem Siemens Smart Infrastructure. V Siemens působí od roku 2018, před nástupem do nynější funkce zodpovídal za oblast nízkonapěťových spínacích produktů a řešení. Absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT a první profesní zkušenosti získal v oboru IT a fotovoltaiky.