Češi si automaticky pojišťují dům nebo auto. Na život ale stále tak trochu zapomínají

Jak se v posledních letech vyvíjí životní pojištění? V čem je dnes jiné než dřív?

Jednu dobu bylo velkým tématem investování v rámci životního pojištění, dnes ale zase vidíme návrat zpět ke kořenům, tedy k poskytování pojistné ochrany a krytí životních rizik. Záleží taky na tom, o jak dlouhém horizontu se bavíme. Určitě je životní pojištění čím dál pestřejší a nabízí výrazně širší spektrum rizik, která se snaží pokrýt. Před lety převládalo pojištění úrazů a jejich trvalých následků. To je sice pořád populární, jako nejzásadnější ale dnes klienti vnímají komplexní pojištění invalidity. A to je určitě vývoj správným směrem.

Jak pojišťovny vytvářejí základní nabídku životního pojištění? Co všechno zohledňují?

Pojišťovny se dnes mnohem více zaměřují na skutečná rizika, nejen na to, čeho se člověk přirozeně bojí. Mladý zdravý člověk se typicky nejvíc bojí úrazu, přitom daleko větší hrozbou je i pro něj onemocnění, které vážné následky způsobí mnohem spíš. Když se podíváme na statistiky, jen tři procenta nově přiznaných invalidit způsobil úraz, zbytek jsou nemoci. A to se bavíme o produktivním věku. Při vývoji životního pojištění coby produktu se proto skutečně musíme dívat na život v celé jeho šíři. Je potřeba sledovat, jak na konkrétní životní situace reaguje sociální systém a kde by mohly vznikat určité mezery. Dále jaké jsou demografické vyhlídky, jak se mění očekávání a nároky společnosti nebo jaké máme pokroky v medicíně.

Jaké mají na pojištění vliv právě pokroky v medicíně?

Medicína se stále vyvíjí. Objevují se například nové možnosti transplantací a mění se i typy zákroků. Třeba některé kardiochirurgické operace už není nutné provádět vždy jen klasickým způsobem, lze využít také miniinvazivní metody. Roli pak hraje třeba i to, že díky mnohem lepší prevenci se řada nemocí zachytí dříve. Například u rakoviny stoupá počet zjištěných případů, stále častěji jsou ale odhaleny v ranějším stadiu. Dnes už proto umíme pojistit i na tato dřívější stadia. S tím vším je třeba pracovat a produkty neustále aktualizovat. To děláme minimálně jednou, ale často i dvakrát ročně.

Mění se spolu s aktualizací i stávající smlouvy klientů?

Některá vylepšení mohou platit i zpětně pro dříve sjednané smlouvy. Pokud jde o novou generaci připojištění, mohou je klienti zpravidla na smlouvu přidat nebo vyměnit staré řešení za nové. Takováto aktualizace smlouvy je poměrně běžná praxe. Smlouvy musejí být co nejvíc nadčasové, aby člověku sloužily celá desetiletí.

Zmínila jste také sociální systém. Je nastavený správně, nebo se bez životního pojištění v případě problémů neobejdeme?

Myslím, že sociální systém dělá, co může. Žijeme ve velmi kultivovaných podmínkách a i to, že máme nárok na invalidní důchod nebo že existuje příspěvek na péči při ztrátě soběstačnosti, nemocenská nebo rodičovská dovolená, jsou vlastně v porovnání s většinou světa velké vymoženosti. Prostředky státu ale samozřejmě mají své limity a každý může sám posoudit, jestli by mu v případě invalidity vyplácený důchod stačil. Spousta lidí má děti, platí hypotéku nebo má další závazky, navíc každý je zvyklý na určitý životní standard. A propad příjmu je při invaliditě, nebo dokonce ztrátě soběstačnosti dost zásadní. Naše potřeby bývají různorodé, proto je třeba dobře rozvážit, jestli bychom ze státního příspěvku nebo důchodu dokázali zaplatit vše, co bychom se změnou zdravotního stavu potřebovali, a současně udržet stávající závazky.

Mezi nejčastější motivace ke zřízení pojištění patřilo uzavření hypoteční smlouvy. Platí to stále?

Určitě je to jeden z častých impulzů, kdy se člověk nad životním pojištěním zamyslí. Impulzem ale bývá třeba i založení rodiny nebo narození dětí. A často je to i nepřímá zkušenost, kdy se do neřešitelné situace dostane někdo z vašeho okolí. Člověk pak má silnější důvod k tomu, aby sebe a své blízké zajistil a nevystavil je něčemu podobnému.

Jak velký je o životní pojištění zájem? Roste v posledních letech?

Trh životního pojištění pomalu roste, ale opravdu jen pomalu vzhledem k inflaci. Pořád ještě platí, že Češi si automaticky pojišťují dům nebo auto, ale na život tak trochu zapomínají. V západních zemích je to přitom naopak, větší díl z celkové částky vynaložené na pojištění jde na život. Uvidíme, zda se tomuto přístupu někdy v dohledné době přiblížíme.

Jednou z novinek na trhu je pojištění dlouhodobé péče. Zatím je nabízí jen pár pojišťoven včetně té vaší. Jaký je jeho účel a co přesně kryje?

Účelem je finanční pomoc v situaci, kdy člověk ztratí soběstačnost a stane se závislým na péči jiné osoby. Jde o to, aby se mu v takové chvíli otevřely další možnosti. Aby si sám řekl, kde chce následující období strávit, aniž by ho při výběru omezovaly finance. Možností je víc, od domácí péče, kterou lze usnadnit díky nejrůznějším asistenčním, terénním nebo ambulantní službám, až po pobytová zařízení. Peníze navíc znamenají větší dostupnost třeba i soukromých zařízení nebo vyšší kompenzaci příjmu pro toho, kdo o nemocného pečuje v domácím prostředí a opustil kvůli tomu svou práci. Samotná ztráta soběstačnosti je vymezena deseti běžnými činnostmi, z nichž každá má svou definici. Jde třeba o mobilitu a její omezení nebo o míru schopnosti postarat se o své zdraví, domácnost nebo hygienu. Závislost na péči jiné osoby má čtyři stupně a největším tématem je v tuto chvíli pojištění dvou nejvyšších, tedy těžké nebo úplné závislosti. Od začátku roku totiž platí na toto pojištění i daňové výhody, pojistné si lze odečíst od základu daně. Pojištění se tak přidává k dalším státem podporovaným produktům na stáří. Tenhle je ale jako jediný určen výhradně pro zajištění rizika, nejde tam o kumulaci prostředků.

Je daňové zvýhodnění dostatečnou motivací? Vzrostl po jeho zavedení zájem o pojištění?

Rozhodně má velký význam. Pojištění dlouhodobé péče jsme nabízeli už před zavedením těchto výhod, takže máme srovnání, a velká část klientů na daňové zvýhodnění zareagovala. Zájem se skutečně prudce znásobil, mnohem víc se o něm v poslední době také ví a mluví. Riziko ztráty soběstačnosti jsme kdysi začali řešit proto, že pro nás bylo jedním z těch nespravedlivě opomíjených témat. Je to téma vážné a těžké, nikdo si to raději nechce ani představit. A zdá se, že daňové výhody k jeho přijetí a k většímu zájmu hodně přispívají.

Kdo by měl takové pojištění uzavřít?

Pojištění je relevantní pro všechny, nabízíme ho všem dospělým lidem do 70 let. Riziko ztráty soběstačnosti je nejvíce spojené se stářím, může k ní ale dojít v každém věku. Samozřejmě když je člověku dvacet, je pro něj asi obtížné si takovou myšlenku vůbec připustit. Ale čím mladší do pojištění vstoupí, tím je má levnější a tím jednodušší bude i jeho přijetí do pojištění, které může mít platné i po osmdesátce. Ve vyšším věku už sílí riziko, že člověka potká nějaká nevyléčitelná nemoc dřív, než pojištění uzavře. Pojištění pak může být dražší, nebo dokonce i nedostupné, i proto je lepší to zbytečně neodkládat. Obecně můžeme říct, že pojištění dlouhodobé péče u nás uzavírají lidé v průměru čtyřicetiletí. Ale i dost mladých lidí kolem dvacítky si toto pojištění uzavírá až do vysokého věku. To jsme ani nečekali.

Mohou se pojistit třeba onkologičtí nebo jiní pacienti s úspěšně ukončenou léčbou?

Ano, to není nijak vyloučeno, zejména když už byla ukončena léčba a nejsou žádné následky. Vždy ale záleží na rozsahu nemoci, typu rakoviny a době od ukončení léčby. Posuzujeme individuálně každý případ, a pokud to alespoň trochu jde, snažíme se najít řešení.