Naši obranyschopnost bez inovací neudržíme, start­upy přinášejí šanci, říká partnerka fondu Presto Tech Horizons

Společnost Kiwi.com vyrostla pod vaším vedením k obratu miliardy eur ročně, Groupon jste zachraňovala od bankrotu a teď podporujete start-upy orientované na obranu a bezpečnost. Spolupráce armády s firmami v EU ale příliš nefunguje, zároveň jste v tomto oboru žena v převážně mužském světě. Takže další výzva?

Já se v celé kariéře snažím dívat víc na výsledky než na pohlaví a diskriminovaná se necítím. Už jsem si na mužský svět v průběhu let zvykla, ať jsou to ajťáci, nebo třeba vojáci. Ale jinak souhlasím, spolupráce mezi start-upy a státem nebo armádou prakticky neexistuje. Pokud armáda chce dnes koupit nějakou technologii od začínající firmy, neumí to udělat napřímo, ale musí se obrátit na integrátora, který vypíše zadávací řízení. Je to zdlouhavý proces, protože než se k armádě dostanou nejnovější technologie, uplynou klidně i dva roky. A to, co bylo nové, už mezitím je zase zastaralé. Proto to musíme změnit, abychom ochránili evropské hodnoty a snad i svět, jak ho známe dnes. Za mě jsou technologie klíčem k evropské konkurenceschopnosti a ta může vzejít z budování vlastní obranyschopnosti.

Jak by se to dalo změnit? Je aktuálně překážkou legislativa?

Legislativa by se ošetřit dala, mnohem horší jsou ale administrativní překážky a omezené lidské kapacity na straně armády. Nikdo nechce dělat chybu, nechce být případně perzekvován za to, že nějakou zakázku umožnil. A je pak těžké v takových podmínkách dosáhnout toho, aby nějaká jednotka dostala, co potřebuje, dřív než za rok.

Jak by se tedy dal ten proces zrychlit?

Ideální příklad si můžeme vzít ze Spojených států nebo z Izraele. Praktikují tam zrychlený způsob nákupu armádního vybavení, kdy si každá jednotka může přímo od start-upů nakoupit technologii nebo produkt v hodnotě do 30 milionů dolarů, a to během několika týdnů. A až pokud by armáda chtěla následně vyzkoušené vybavení nakupovat ve větší míře, tak to probíhá standardním procesem, který může podobně jako tady trvat až dva roky. Ale tento přístup má obrovskou výhodu: Firma si otestuje svou novou technologii přímo v terénu, kde ho jednotka používá. A vojáci se s ní zase učí pracovat a jsou schopni poskytnout hned informace, jak produkt vylepšit.

Jaký finanční limit pro zakázky by podle vás odpovídal českým podmínkám?

Myslím si, že na české, případně evropské úrovni bychom se bavili o zakázkách od jednoho až do pěti milionů eur ročně. To už jsou hodnoty, se kterými se dá pracovat a dají se za ně nějaká technologická řešení pořídit.

Lucie Brešová (partnerka fondu Presto Tech Horizons) | Zdroj: e15 Michael Tomeš

Jak byste si představovala ideální podíl, kolik procent armádních zakázek by se dalo realizovat prostřednictvím start-upů?

Armáda bude vždy potřebovat i těžkou techniku, respektive klasický typ obranných investic, jako jsou letadla nebo obrněná vozidla, a ty nebudou nikdy záležitostí start-upů. Ale zhruba polovina investic by se podle mě takto realizovat dala. Je potřeba si uvědomit, že nejde jen o to, že začínajícím firmám dáváme peníze, ale že díky tomu pak armáda umí reál­ně pracovat s umělou inteligencí, umí zpracovávat a chránit velká množství dat, třeba těch ze satelitních zdrojů, nebo ví, jak pracovat s drony. Celkově tím pak nastaví obranu zcela moderním způsobem a to dnes úplně nemáme. Teď je situace ve světě taková, že soukromý sektor generuje inovace mnohem rychleji a mnohem efektivněji než ten armádní. A pokud se tomu česká armáda nepřizpůsobí, nebude schopná technologie čerpat ve stejném tempu jako ostatní a nepřítel čekat nebude.

Na co se zaměřujete nejvíce, když hledáte vhodné firmy?

Cílíme na společnosti, které i když teprve začínají, už rovnou pracují se zákazníkem a vyvíjejí produkty podle toho, co on skutečně potřebuje. Bohužel v Česku tahle spolupráce stále často chybí, start-upy tady vznikají obvykle jako univerzitní spin-off a hledají grantové financování. Pokud má ale firma možnost udělat pilotní zakázku přímo s armádou, i pro investora je to známka toho, že vyvíjí užitečnou věc. Pak do ní ráda kapitál vloží, čímž pomáhá zafinancovat její další vývoj tak, aby mohla dál růst a dodávat výrobky ve velkém. Tím zároveň odpadá potřeba grantů, protože ji pokryje rizikový kapitál.

Znamená to, že ani jedna ze čtyř investic, které fond dosud za zhruba rok od svého spuštění realizoval, nešla do české firmy?

Bohužel je to tak, přestože bychom česká řešení podpořili rádi. Ale potřebujeme vidět, že společnost má pro svou technologii nebo produkt reálné využití. A zajímá nás nejen samotná technologie, která musí být dostatečně unikátní, ale i to, aby byl její tým schopný posouvat firmu dopředu, potřebujeme vidět potenciál pro další růst. Z toho vychází logika spojení obrany a venture kapitálu. Protože klasický obranný průmysl, například zmíněné tanky či letadla, má dlouhý životní cyklus. Venture kapitál ale zajímá investiční horizont osm až 10 let. Pak už chceme vidět, že společnost například koupí větší hráč nebo vstoupí na burzu. Spojení s průmyslově-technologickou skupinou Czechoslovak Group, která fond Presto Tech Horizons společně s Presto Ventures založila, nám navíc přináší obrovskou výhodu. CSG má v networku experty, kteří vyhodnotí, na co se máme soustředit a které technologie jsou a budou v obraně relevantní. A my, partneři fondu, zase máme dlouholeté zkušenosti s technologickým investováním do start-upů, takže s nimi umíme pracovat.

Kde nejvíce aktuálně hledáte vhodné adepty?

Rozhodně nás zajímá celá Evropa, a zejména státy na její hranici směrem k Rusku. Ty jsou si více vědomy hrozeb a do technologií šlapou rozhodně intenzivněji než jiní. Myslím tím třeba Pobaltí nebo Finsko. Tam všude je ekosystém pro spolupráci mezi armádou a start-upy dál než u nás. Pak se také porozhlížíme po firmách, které sídlí ve Spojených státech, ale jsou evropského původu, a máme vyhlédnutých i několik izraelských projektů.

Kdy přibude do portfolia fondu další start-up?

Doufám, že už během několika týdnů.