Nejdůležitější je komunikace, říká Marcel Vanduch z Partners | E15.cz

Nejdůležitější je komunikace s klientem, říká investiční specialista Partners Marcel Vanduch

Investiční specialista Partners Marcel Vanduch
Investiční specialista Partners Marcel Vanduch
• 
ZDROJ: Partners

Roman Pospíšil

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Největší prostor pro práci s investorem je v samém úvodu, v komunikaci s ním. Vždy je třeba si sladit vzájemná očekávání, říká investiční specialista Partners Marcel Vanduch. Obecně se zvyšují počty klientů, pro které je investování dlouhodobých prostředků standardní. Často jsou ale portfolia tvořena nesystematicky a produkty vybírány spíš nahodile. To zpravidla nevede k efektu, který investor očekává.

Loňský rok přinesl investorům mimořádné zisky…

Přes vyšší tržní volatilitu máme za sebou velice úspěšný rok. Loni v březnu byly trhy stlačené, takže investoři mohli skvěle nakoupit. To je ovšem krátkodobý pohled. Pro nás je důležitější alespoň pětileté hledisko.

Na něm jsme v dynamických portfoliích mohli vidět průměrné výnosy pohybující se nad deseti procenty ročně.

Při nastavení portfolia třeba na dvacet let je prioritou vytvoření kvalitního systému, tedy diverzifikace a následné dosazení vhodných podílových fondů. Je to zásadnější pohled než trefit krátkodobý vývoj trhu.

Jaké jsou základní parametry pro nastavení portfolia? Jsou to jen rizikový profil a investiční horizont?

Nejzákladnější jsou skutečně investiční horizonty a rizikový profil klienta. Není to ale jen o matematické alokaci a výběru nejlepších titulů. Je to hodně i o komunikaci s klientem.

Například dynamický dlouhodobý investor může mít portfolio sestavené pouze z akciových fondů. Nebo využije i drobnou konzervativnější část, která portfolio lépe vyváží, a díky níž je možné s ním efektivněji nakládat například při korekci akciových trhů.

Fondů je ale obrovské množství a dnes i obrovské množství druhů.

Jednotlivé fondy porovnáváme podle výkonnosti, jak třeba ve srovnání s příslušným indexem, tak i konkurencí v dané skupině. To se samozřejmě děje až následně. V první fázi s klientem rozebíráme spíš strategické rozložení jeho aktiv než konkrétní fondy.

Když jde třeba o typického dynamického investora s investičním horizontem deset let a déle, bude návrh portfolia vypadat zhruba následovně: deset procent fondy zaměřené na dluhopisy s investičním ratingem, deset procent na High Yield dluhopisy, deset procent nemovitostní fondy a zbývajících sedmdesát procent akciové. Je to jen základní návrh. Výsledné nastavení je o komunikaci s konkrétním člověkem.

To je ale pořád investiční vesmír. Jak třeba rozložit akciovou část portfolia?

Základ portfolia stavíme na fondech investujících do akcií největších světových společností z vyspělých trhů. Ideálně zde kombinujeme dvě základní investiční strategie – hodnotovou a růstovou. Které se na trhu dlouhodobě chovají velmi odlišně, zároveň se ale velmi dobře vyvažují.

Lze je vysvětlit nějak jednoduše?                               

Růstová strategie se zaměřuje na nákup akcií, které mají potenciál k okamžitému růstu. U hodnotové se manažer dívá na dlouhodobý potenciál ceny. Pokud vidí, že cena trhu je nižší než ta, kterou si stanovil, nakupuje. Na skutečně dlouhodobém horizontu, zhruba 45 let přinášejí obě dvě zhruba podobné výsledky, hodnotová možná nepatrně lepší.

Posledních asi tak třináct let ale zase přináší vyšší výnosy strategie růstová. Proto neupřednostňujeme jen jednu z nich. Portfolio je dále vhodné doplnit akciemi z rozvíjejících se trhů a dlouhodobě perspektivních odvětví.

Proč na tak dlouhém horizontu vůbec zařazujete i dluhopisy?

Nemusíme. Máme řadu klientů, kteří mají jen akciové fondy. Ale může se například stát, že někdo potřebuje část peněz vyzvednout dřív. Neměl by to být jeho záměr, ale může se to stát. Pokud chce mít dopředu jistotu, že část portfolia nebude příliš kolísat ani během relativně krátké doby, pak dluhopisy mohou plnit tuto roli. Navíc je to přece jen určitá stabilizační položka. Proto je právě důležitá ta komunikace, o níž jsem hovořil.

Posuzujete průběžně, zda nemá cenu sáhnout ke změnám?

Základem je nespekulovat a vytvořit stabilní portfolio z kvalitních fondů. V tomto kontextu má smysl jej přehodnocovat zhruba tak jednou za pět let. Častější změny zpravidla nevedou k dlouhodobě lepším výsledkům. Samozřejmě, že klienti také někdy přicházejí s dalšími, dodatečnými penězi. Pak vycházíme z již jednou vytvořeného systému. Ale můžeme do něj popřípadě v rozumné míře přidat i další tituly.

Hovoříte hodně o akciových fondech. Čeští klienti jsou ale prý konzervativní a krátkodobí.

Nemyslím si. Samozřejmě se setkáte s klienty, kteří uvažují krátkodobě. Pokud je zde zřejmá potřeba krátkodobého využití volných peněz, pak investice do fondů nemusejí být vhodným řešením. Jestli investor uvažuje o „vyzkoušení“ investice například na tři roky, tak je potřeba si to s ním dobře vysvětlit. A to hned v úvodu celé spolupráce. Protože z krátkodobého pohledu je investice více závislá na chování trhu, a ten nikdy nemůžete zodpovědně predikovat.

Naopak v delším čase již může nastat více tržních situací a zde se již dá regulérněji měřit přidaná hodnota správce fondu.

Bohužel, potkal jsem řadu lidí, kteří se spálili právě proto, že jim nikdo včas nevysvětlil, co je podstatou investování. Nebo, že si koupili akcii, která jim dává pravidelnou dividendu. Jsou z toho nadšení. Ale nevšimnou si, že ta akcie neroste na ceně, a že by v dobrém fondu vydělali za stejnou dobu mnohem víc.

Měl by se vůbec amatér pouštět sám na akciový trh?

Pokud chce, měl by umět trh analyzovat. Udělat si fundamentální analýzu a podobně. A rozhodně nesázet jen na jednu akcii. Jinak většina z těchto investorů nakonec nezíská vytoužený dlouhodobý efekt. Ve fondu sice člověk platí poplatek za správu, ovšem získává práci profesionála, který mu většinou přinese zajímavý výnos. Ale i mezi fondy a jejich správci je třeba dobře vybírat.

Dlouho žijeme v období převážně nízkých úrokových sazeb. Snaha o produkty se slušným výnosem ale zároveň vysokou mírou bezpečí vedla k rozvoji různých certifikátů, zajištěných fondů apod. Jak se k nim stavíte?

Obecně různé typy strukturovaných produktů nepatří k nejefektivnější investičním nástrojům. Často je nějaká „záruka“ návratnosti vykoupena někdy i výrazným omezením výnosů, v některých případech investor není ani chráněn proti vysoké ztrátě. Největší negací je z mého pohledu konečné datum splatnosti, které produkt uzavře bez ohledu na vývoj trhu.

Proto je pro mě diverzifikované portfolio standardních fondů, ať už akciových i konzervativnějších, stále nejefektivnějším nástrojem zhodnocení peněz.

Co mě ale při setkání s investory do různých zajištěných, garantovaných certifikátů a fondů zaráží, je jejich nedostatečná informovanost o daných produktech. Takový člověk si zpravidla pamatuje jen výhody těchto produktů, ale již nerozumí jejich konstrukci. Pak je často překvapený, že produkt nepřinesl efekt, který očekával.

Co když přijde klient, který už takové investice má?

Většinou si musíme nejdříve vysvětlit, jak daný produkt opravdu funguje. Následně si vytvoříme strukturu portfolia primárně dle investičních horizontů a rizikového profilu klienta. Pak je to o komunikaci s ním, jestli produkt do portfolia patří. Při správném vysvětlení by si investor měl umět zvolit sám.

Existuje minimální hranice, pod kterou nelze diverzifikovat, tedy efektivně rozdělit peníze do více aktiv?

Diverzifikace je podle mě naprostým základem investování. Protože ještě víc, než výnos by vás mělo zajímat bezpečí. Které spočívá právě v rozdělení portfolia mezi sektory, regiony a tak dále.

Přijde-li někdo se 100 tisíci korunami, tak byste je stejně měl rozdělit alespoň do dvou fondů. Na druhou stranu je vhodná efektivní diverzifikace. Když přijde klient s deseti miliony, nemá smysl rozdělovat například do dvaceti a více fondů.

Občas ale růst trhů i několik let táhne třeba jen jeden sektor. Jak byste laikovi vysvětlil, proč vůbec investovat do něčeho jiného, než jsou dnes třeba technologické firmy?

Technologický fond, který využíváme, rostl v posledních deseti letech tempem 20 až 25 procent ročně. To je skvělé. Ti, kteří do něj investovali před deseti roky, mají kumulativně navíc asi 450 procent. Z jednoho milionu mají zhruba pět a půl. Když se ale podíváte na jeho výkonnost od založení v roce 2001, kdy se svezl s prasknutím technologické bubliny, tak uvidíte něco kolem sedmi procent ročně.

Z toho jasně vyplývá, že nikdy není dobré být jenom v jednom sektoru. Protože v případě problémů z něj nemáte v rámci tohoto typu fondu kam uhnout. Základ portfolia je třeba stavět stabilněji a technologický fond popřípadě využít jako doplňkovou pozici.

Právě teď se u technologií hovoří o korekci. Jaký je váš názor?

Technologie vlastně táhly celý americký akciový trh. Leckdo proto hovoří o bublině, která musí vést ke korekci. Asi k ní dojde, ale těžko odhadovat kdy. Protože když se podíváte na ty největší firmy oboru typu Microsoftu, tak jsou minimálně zadlužené, mají velmi dobrou kapitálovou přiměřenost a tak dále. Jsou zkrátka finančně zdravé, což může být pro investory nadále zajímavé.

Vidíte některé jiné sektory jako podceněné?

Jak už jsem říkal, nás zajímá spíše dlouhodobý výhled než aktuální rychlý růst. Ale potenciál může být třeba v energetickém nebo bankovním sektoru.

Marcel Vanduch

Marcel Vanduch je investičním specialistou finanční skupiny Partners. Věnuje se stavbě a prezentaci investičních portfolií pro bonitní klientelu, analýze investičních produktů, školení poradenské sítě a pořádání investičních seminářů. Ve finančnictví se pohybuje od roku 2007. V minulosti působil v Komerční bance mimo jiné jako ředitel poboček v Praze 1. Vystudoval Akademii tělesné výchovy a sportu, obor sportovní management.

 

Autor: Roman Pospíšil

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah