U malých firem se udržitelnost nejčastěji projevuje zpracováním odpadních surovin k opětovnému použití

Jak se mění postoj obyvatel České republiky k udržitelnosti?

Záleží, jakou udržitelnost máte na mysli. Češi mají historicky i dlouhodobě velmi silný vztah k přírodě a krajině. Když se podíváte na naši hymnu, je jen o tom, jak je tu krásná krajina. Vnímání, jak je důležitá ochrana přírody a podpora opatření zlepšujících krajinu, je stabilní věcí. Třeba v naší práci vidíme, že čím jsou lidé mladší, tím víc jim to leží na srdci. I třeba v dárcovství a při rozhodování koho podpořit a co si koupit u nich vystupuje právě udržitelnost na přední příčky.

Jak to ovlivňují současné signály především z USA, že významná část světa tento princip hodlá opomíjet?

Jak se to u nás promítá obecně do postojů obyvatel těžko soudit. Nemáme čerstvá data nebo o nich nevím. Ovlivňuje to ale veřejnou debatu a politiku. Už před tím jsme měli v České republice problémy s naplňováním klimatických strategií na národní i místní úrovni a v situaci, kdy se pozornost otáčí jinam, to na zlepšení nevypadá.

To, že USA jako celek ustupují z klimatických závazků i společenství, připomíná ta hnutí v počátku průmyslové revoluce, která bojovala se strachem z technologického pokroku rozbíjením strojů. Rozzuření dělníci v Anglii tehdy moc škod nenapáchali. Nezbývá než doufat, že současní představitelé USA budou jen podobným drobným zakopnutím v historii. Komu je to samozřejmě jedno, je klimatická změna. Ta se děje bez ohledu na názory politiků a elit.

V jednom z rozhovorů jste uvedla, že je i pro Vás klíčová otázka klimatu. Nemáte ale pocit, že tak důležité oblasti jako je třeba zamoření oceánů ale i celé planety plasty a mikroplasty, prach, světelný smog, nebo hospodaření s vodou v přírodě jsou právě za klimatem přece jen upozaděné?

Představte si staršího člověka, který nežil střídmě a s prevencí nebo zdravým životním stylem si příliš nelámal hlavu. Ten člověk jsme my, naše společnost. Trápí jej řada neduhů, ale lékař musí podstupovat od těch nejzásadnějších, které ohrožují jeho život. Nejdřív se zaměří na srdce, až pak bude řešit artritidu v kolenou nebo zákal oka.

Se zaměřením na klimatickou změnu je to podobné. Je to nejvíce ohrožující diagnóza, kterou musíme řešit jako první a s nejvyšší naléhavostí. Jinak se k řešení těch ostatních ani nemusíme dostat. Navíc řada environmentálních problémů, které zmiňujete, je přímým důsledkem klimatické změny. Třeba právě problémy s vodou. Když budeme ale řešit jen vodu, tak se zaměříme pouze na následky, a ne na odstraňování příčin.

Na co podle vašich zkušeností slyší obyvatelé ČR nejvíc a co naopak podceňují nebo považují za byrokratickou buzeraci a podobně?

Když se podíváte na loňský výzkum České klima, tak nejvíc lidí, konkrétně devět z deseti slyší na opatření k ochraně klimatu spojená s ochranou přírody a krajiny. Osobně myslím, že to souvisí i s tím, že opatření spojená s ochranou přírody a krajiny zní jako něco, co se člověka osobně nedotkne, co se bude dít někde mimo něj. A nějakých osm z deseti dotázaných uvádí, že se jim líbí opatření zlepšující život obyvatel. Pod tím myslí třeba levnější, dostupnější veřejnou dopravu nebo i různé dotace.

Je tam ještě jedno zjištění, které může vypadat překvapivě – jako energetické zdroje, které by se měly podporovat nejvíce, uvádí lidé vodní, sluneční a větrné. Jestli bych viděla někde byrokratická omezení, tak hlavně v cestě k tomu, aby se tato přání veřejnosti naplnila.

Zasedáte v porotě, která hodnotí projekty malých a středních firem. Který vás za ty roky zaujal úplně nejvíc?

Jsem fanynkou B2B firem. Soutěž jako SME EnterPRIZE od Generali České je vytáhne na světlo, jinak je veřejnost nezná. Velmi nás v porotě zasáhl příběh Evy Komárkové, zakladatelky IN-EKO team, tišnovské společnosti vyrábějící špičková technologická zařízení na dočišťování vody z průmyslových provozů. Prostě si v polovině devadesátých let řekla, že chce podnikat v něčem, co světu pomáhá a zlepšuje životní prostředí. Devadesátky máme spojené v podnikání s mnoha věcmi, ale rozhodně ne s tím, že by lidé chtěli měnit svým byznysem svět k lepšímu.

Co je pro tento sektor z hlediska udržitelnosti typické?

Pokud máte na mysli malé a střední podniky, tak v soutěži se setkáváme už s těmi, kde jejich majitelé a výkonní ředitelé mají udržitelnost takříkajíc v krvi. Staví svoje podnikání od základu tak, aby bylo v souladu s přírodou, případně řeší třeba znečištění či odpad. Nejčastěji narazíme na to, že firmy zpracovávají nevyužitou, odpadní surovinu a mění ji na nový produkt. Pracují třeba s plasty, které se nedají snadno recyklovat. Měli jsme v soutěži SME EnterPRIZE například společnost Stabilplastik, která z nich dělá přepravní palety, ale také podnik Plastic Guys, který vyrábí panely do interiéru. Nebo třeba odpadní biomasa, v Biouhlírně z ní vznikne biouhel a ve startupu Myco ji promění díky houbám na nový materiál.

Vylepšuje takový přístup ekonomiku firmy nebo naopak jde o společenskou odpovědnost, která prostě něco stojí?

V soutěži cílíme na podniky, které ani jinak nepřemýšlí. Řeší společenské a environmentální výzvy okolo sebe podnikáním. Najít společnost pro environmentálně odpovědný byznys se dá v každém odvětví. V minulých ročnících jsme ocenili třinecký Progres Ekotech. Ten zpracovává hutní i jiný odpad na surovinu, která se může opět vrátit do výrobního procesu. Kdo by přitom v sektoru, jako je právě hutnictví, hledal příležitost pro společensky odpovědné podnikání?

Kde může podle vás i malá firma začít, aby to pro ni nebylo likvidační?

Když je pro vás udržitelnost firmy ale i světa okolo zásadní a chcete s tím něco dělat, tak tomu musíte porozumět. Ne skočit na nějakou aktivitu, kterou dělají jinde nebo kterou někde pochytíte. Musíte se sami vzdělat, chápat příčiny a následky klimatické změny a pochopit, co má jaký dopad. To je můj hlavní tip pro podnikatele či podnikatelku, kteří to se svou společností myslí vážně. A zároveň chtějí vybudovat podnik, který přetrvá generace. To osobně považuji ze největší úspěch v podnikání.

Působíte v Jihomoravském kraji a často mluvíte o Brnu. Jak se vám líbí rozvoj měst směrem k jejich zahušťování?

Nárůst počtu lidí ve městech vůči venkovu je globální trend, který jen těžko změníme. Dřív bych řekla, ať radši zahustíme zástavbu uvnitř, než aby se stavělo dál do volné krajiny. S rostoucími teplotami se ale centra měst v létě tak přehřívají, že je třeba myslet i na malé zelené ostrůvky, kapesní „pocket“ parky, nebo na zachování zelených vnitrobloků. Člověk by měl mít do pěti minut pěšky malý kousek zeleně, kde si může sednout do stínu. Navíc to podle studií  prospívá našemu zdraví fyzicky i psychicky.

Helena Továrková

Je ředitelkou Nadace Veronica a předsedkyní poroty soutěže SME EnterPRIZE od Generali České. V minulosti pracovala jako manažerka pro PR v Jihomoravském inovačním centru JIP nebo jako reportérka a moderátorka.