Inovace jako 5G sítě se u nás zavádějí trochu pomaleji než v západní Evropě, ale v celkovém pokrytí za ní nijak nezaostáváme, říká Michal Mrázek, výkonný ředitel firmy Suntel Czech, která zajišťuje především instalace technologií. Pomaleji to jde hlavně proto, že se u nás výstavba zadává jiným způsobem, a kvůli povolovacím procesům. „Například v pokrytí menších měst a obcí jsme na tom ale možná lépe než Německo,“ říká v rozhovoru.
Jak je na tom Česká republika z hlediska mobilní infrastruktury ve srovnání s Evropou?
Určitě za ní nezaostáváme. Dokonce bych řekl, že máme možná i lepší pokrytí malých měst a vesnic nejmodernějšími technologiemi typu 5G nebo LTE než dejme tomu Německo. A to i přesto že se v západní Evropě objevují zpravidla o něco dříve. U nás to jde někdy pomaleji i kvůli způsobu, jakým se zde zadávají a řídí zakázky.
V čem konkrétně?
Ve srovnání se zbytkem Evropy v Česku působí velké množství dodavatelů, kteří si pouze přetahují kapacity, což našim zákazníkům nepřináší žádnou výhodu a spíše celý proces výstavby komplikuje a prodlužuje. V Evropě je zvykem, že infrastrukturní operátor zadá řešení buď významnému dodavateli technologie a ten si najme pouze několik silných firem na realizaci, nebo si přímo infrastrukturní operátor vybere silného lokálního dodavatele. Třeba v Německu nebo ve Švýcarsku, kde patříme do TOP 3, si nikdy operátor nenajme více než tři hlavní dodavatele. U nás je situace odlišná, operátoři si od firem typu Huawei, Ericsson či Nokia kupují hlavně hardware, výstavbu řídí sami a najímají si na ni často i několik menších firem.
Nejde to proti úsporám z rozsahu?
Samozřejmě jde. Navíc to často s tímto přístupem způsobuje obrovské výkyvy v poptávce. V takovém případě je velmi náročné udržet kvalifikované týmy projektantů, statiků, ale hlavně techniků v terénu. Technici pracují ve velmi náročných podmínkách ve dne i v noci. Kvalifikovaných pracovníků v telekomunikacích je ale čím dál tím méně, hodně jich odchází například do energetiky.
Jakou vlastně musí mít člověk kvalifikaci?
Většinou jde o mladé lidi po střední nebo vysoké škole, kteří k nám přicházejí a my je zaškolujeme. Trvá to zhruba dva roky. Tím víc nás pak samozřejmě trápí, pokud pro takového člověka nemáme dostatek práce po celý rok. Právě proto že zakázky jdou ve vlnách, nelze pracovní týmy držet. Část máme jako zaměstnance, část jako OSVČ, kteří někdy pracují i pro více společností najednou.
Z čeho ta rozdílná praxe u zákazníků vyplývá?
Podle mě je to čistě tradicí. Snažíme se vést se zákazníky diskuzi o tom, že silnější dodavatel pro ně není překážkou, ale naopak přinese vyšší kvalitu, rychlejší plnění termínů, know-how, finanční stabilitu… To se pak projeví nejen v ceně, ale především v kvalitě služeb. A je jedno, jestli jde o projekční činnost, nebo o montáže. Je to ale pro ně často citlivé téma.
Děláte víc modernizace a rozšiřování, nebo údržbu?
Údržbu děláme, ale nejvíc práce přináší modernizace. S každým příchodem nové generace mobilní sítě dochází ke kompletní přestavbě každé lokality. Obvykle se mění antény, ocelové konstrukce, přidávají se nové frekvence, modernizují se rádiové prvky. Hlavně s příchodem 5G se ukazuje, že stávající ocelové konstrukce nelze zatěžovat do nekonečna. Proto většinou dochází k jejich zesilování. Hlavně se ale starší sítě začínají vypínat, což umožní další modernizaci. Teď se po celé Evropě vypíná například 3G síť. Někdy také dochází ke změně výrobce technologie. My tomu říkáme SWAP sítě, což je pak komplexní a hodně náročný projekt. Takové projekty máme rádi.
Kdo momentálně v Evropě vede?
Podstatná část mobilních 5G sítí v Evropě pochází od čínské společnosti Huawei. Následuje Ericsson a Nokia.
Třeba Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost NÚKIB před Huawei přitom varuje.
Nejen on, například v Německu varování zaznívají také. Někdo jiný by ale jen těžko dokázal vystavět v Evropě velkou síť. Nikdo nemá takovou výrobní kapacitu. Navíc dokáže nabídnout výjimečnou kvalitu i cenu. Za nás mohu říct, že instalovat jejich technologie je snazší než od jiných společností.
Přitom Ericsson je v absolutní špičce evropských firem, pokud jde o inovace.
Rozhodně, Ericsson je důležitým hráčem na trhu. Zároveň se v souvislosti s budováním mobilních sítí setkáváme s termínem Open RAN, tedy otevřená rádiová síť. Její klíčovou charakteristikou je, že v rámci jedné sítě bude koexistovat hardware i software od více dodavatelů. Toto řešení v budoucnu povede k nákladově efektivnější, bezpečnější, energeticky účinnější síti.
Co je teď pro vás nejaktuálnější?
Jednoznačně modernizace 5G sítí a výstavba fixních optických sítí.
Jak dlouho to trvá, než proběhne taková modernizace plošně, řekněme na území celé republiky?
Pokud je modernizace zásadní a třeba se ještě mění dodavatel technologie, tak to v rámci celé republiky může trvat řekněme dva roky. Postupná modernizace, jako je přidávání 5G nebo jako bylo LTE, trvá tak od dvou do čtyř let. Operátor musí z pohledu Českého telekomunikačního úřadu pokrýt do určité doby konkrétní množství populace. To je součástí tendru, při kterém mu je přidělen kmitočet. Samozřejmě nejrychleji to jde ve velkých městech, takže se zpravidla začíná zde. V poslední době ale úřad už požaduje právě i pokrytí určitého procenta na méně zalidněných místech.
Trápí i vás povolovací řízení?
Ano, to je klíčová a typická věc pro celou Evropu, nicméně u nás je to ještě složitější a delší. Hlavně se to týká stavebního řízení. Před časem mi jeden manažer z Číny řekl: „S vámi Evropany je to těžké, všechno vám tady trvá. U nás když potřebujeme postavit věž, tak ji prostě postavíme a nikoho se moc neptáme.“ Neříkám, že je to ideální přístup. Je to opačný extrém. Ale ten rozdíl je až moc velký.
Co je rozhodující pro úspěch ve vašem oboru?
V Česku je to cena. V Evropě se trochu víc hledí na kvalitu, dodržování bezpečnosti práce, certifikace… Mimo jiné to vede k menšímu počtu pracovních úrazů. Víme, že některé firmy nekladou tak velký důraz na certifikace a školení svých techniků. Naši technici se školí několik týdnů. Hlavně první dny, které stráví v našem tréninkovém centru jsou velmi intenzivní. Jen lezecké vybavení je dosti nákladné, například celý set pro jeden instalační tým dosahuje hodnoty přes tři tisíce eur.
Co je výhodou české firmy kromě ceny, když podniká v zahraničí?
Češi jsou v telekomunikacích v Evropě vnímáni jako ti, kteří si dokážou poradit. Jako naprostí profesionálové, kteří jsou kdykoliv k dispozici. V Německu působí řekněme jen pár domácích firem a zbytek je tam od nás nebo z Polska a dalších zemí východu Evropy. Ovšem tak, jako se nám podařilo převálcovat tamní subjekty, se teď na nás tlačí další právě z ještě východnějších částí kontinentu.
Konkrétně?
Z Maďarska, Rumunska a dál z jihovýchodní Evropy. Mají levnější pracovní sílu. Proto potřebujeme našim zákazníkům nabízet komplexní řešení včetně projekčních činností, engineeringu, měření sítě i její údržbu.
Proč do toho jdete až teď?
On je to postupný proces, není to tak, že jsme s ním začali až teď. V Česku už tyto služby nabízíme. Dřív ale nebyl trh tak otevřený a konkurence nebyla tak velká. Dokonce bych řekl, že i my se musíme dívat dál do východní Evropy, protože český člověk začíná být trochu drahý. Zároveň je tu ještě jedna věc, kterou jsme pochopili při akvizicích zahraničních firem. Když přijdeme třeba do Německa, tak narážíme na rozdíl v mentalitě. My se snažíme být rychlí, tlačit na rozvoj i na produkci, zatímco tamní zaměstnanci chtějí svoji pohodu. Tam se prostě mobil po pracovní době vypíná. Takže se nedíváme jen po akvizicích. Poohlížíme se také po dalších zajímavých projektech, jako je satelitní komunikace nebo výstavba privátních 5G sítí. Vzniká u nás úplně nové oddělení energetiky a instalace fotovoltaiky v sektoru B2B. Zkrátka rozšiřujeme svůj záběr.
Michal Mrázek
Je výkonným ředitelem společností Suntel Czech a Backbone, patřící do skupiny DRFG. V minulosti působil v Backbone na pozici technického ředitele. Pracoval například i pro Motorolu či Huawei jako RAN Product Trainer v regionech severní a východní Evropy. Na zahraničních projektech ve Skandinávii se věnoval konfiguraci rádiových sítí a koordinaci dodavatelů v rámci velkých swap projektů.
