Diamond, který se snažil Lehman Brothers před jejím bankrotem koupit, patřil při loňském vynuceném odchodu z čela Barclays mezi nejvíce nenáviděné bankéře. Nyní se přidal na druhou stranu a rozšířil řady bývalých i současných pracovníků finančních služeb, kteří volají po ukončení elitářského statusu některých bank, které jsou takzvaně příliš velké na to, aby je bylo možné nechat padnout.
Diamond se ve svém textu pro deník Financial Times odvolává na nedostatečný pokrok v možnostech bezproblémového uzavření krachujících gigantů finančního trhu a volá po obnovení mezinárodní koordinace, která by měla ukončit fragmentovaný přístup k bankovní regulaci v různých koutech světa. Diamond najednou také otočil v názoru na to, jak moc Barclays a další banky v předkrizových dobách riskovaly. Ve svém vyjádření přiznal, že finanční páka, tedy zadlužení, bylo příliš vysoké. Myslí si, že pokrok regulace v posledních pěti letech pomohl snížit riziko v celém systému, přesto ale varuje, že je potřeba globálně koordinovaný přístup, pokud se chceme opravdu poučit z minulých chyb.
Sheila Bair, která krizi čelila jako šéfka amerického fondu pojištění vkladů (FDIC), tvrdí, že zbavit se v systému bank příliš velkých na to, aby padly, není vůbec jednoduché. „Toho se nezbavíme, dokud nepřesvědčíme trhy, že nikoho zachraňovat nebudeme,“ uvedla pro agenturu Bloomberg. „Americká centrální banka by měla veřejně říct, že je po všem a bude to fungovat. Měla by říct, ať do bank investují, kupují si jejich dluhopisy, ale ať zváží, kam investují, protože v případě neúspěchu to budou jejich ztráty.“
Jim Millstein, bývalý bankéř banky Lazard, který pro americké ministerstvo financí vedl restrukturalizaci vládou zachráněné pojišťovny AIG, si myslí, že zbavit se takzvaných „too big too fail“ potrvá dlouho. Prý deset až patnáct let.
