Přestože trhy mají historickou i kulturní podobnost, podniková sféra se v mnohém liší. Začíná to již rozdílnou fakturační dobou – v Polsku a na Slovensku je průměrem 27 dní, ale v České republice se jedná už o 42 dní.
U zahraničních odběratelů je tento rozdíl téměř dvojnásobný: polští a slovenští dodavatelé fakturují svým zahraničním odběratelům průměrnou splatnost kolem jednoho měsíce, zatímco čeští vývozci dávají v průměru dvouměsíční splatnost faktur.
Z těchto faktů to vypadá, že české firmy mají vyšší kapitál a mohou si tak dovolit prodlužovat splatnosti. Jenže skutečnost je jiná: problémem je horší finanční gramotnost českých podniků a také horší cash flow management. K takovýmto závěrům dospěl průzkum společnosti Bibby Financial Services.
Factoringová společnost Bibby Financial Services prováděla srovnání průměrné doby inkasa pohledávek. „Průměr v EU činí 33 dní, přičemž právě Polsko patří mezi nejlepší státy – průměrná doba inkasa pohledávek činí jen 22 dní. Slovensko a Česká republika jsou na opačné straně žebříčku s průměrnou dobou 42 dní,“ říká k závěrům srovnání Jan Kudera ze společnosti Bibby Financial Services.
Zajímavé jsou rozdíly v přístupu dodavatelů ke svým odběratelům. V České republice a na Slovensku pouze 12 procent podniků diverzifikuje platební podmínky podle oboru podnikání svého odběratele a rizika země původu. V Polsku je tu téměř 50 procent.
Podobné jsou výsledky i z hlediska řízení kreditních rizik, kdy pojištění pohledávek 15 procent českých a slovenských podniků, ale až dvojnásobek polských dodavatelů.
Historické kořeny factoringu má nejsilnější Česká republika. Na území tehdejšího Československa začala působit první factoringová firma již v 80. letech minulého století a jako finanční produkt je factoring mezi firmami velmi známý. Na Slovensku je factoring ještě stále v rané fázi rozvoje a v Polsku je factoring vůbec nejmladší – ale na druhou stranu nejdynamičtější, což souvisí s růstem polské ekonomiky.
Přestože factoring není dosud v Polsku tolik známý, jeho objem již dosáhl částky 350 miliard korun, což je trojnásobek českého factoringového trhu. A rychle roste dál.
„V Polsku evidujeme již 44 společností nabízejících factoring a počet stále narůstá. Naproti tomu v České republice a na Slovensku se počet společností snižuje. Působí jich zde jen osm, respektive sedm na Slovensku,“ dodává ke stavu factoringu Jan Kudera.
Od bankovní krize v roce 2008 přestaly banky financovat akvizice factoringových firem, či portfolií, a tím téměř zastavily fúze a akvizice. Výjimkou je ovšem právě Polsko, které je výjimečné jednak růstem HDP, jednak růstem finančního sektoru v loňském roce o více než 40 procent.
Polský factoringový trh roste o cca 30 procent ročně, zatímco ten český a slovenský se po finanční krizi v roce 2008 propadl téměř o 50 procent a teprve letos roste o 20 procent. Ještě ale bude trvat nějakou dobu, než se dostane na objem před krizí.
Zajímavá jsou také čísla o lidech pracujících ve factoringu. V Polsku pracuje ve factoringu aktivně přes 700 kvalifikovaných pracovních sil, zatímco u nás je to kolem 150 a na Slovensku necelá stovka.
Co je factoring a jak firmám pomáhá?
Factoring není nic jiného než postoupení pohledávky. Dodavatel dodává produkt odběrateli. Zároveň mu fakturuje určitou částku s určitou dobou splatnosti. Existuje riziko, že odběratel nebude schopen fakturu zaplatit a dodavatel přijde o své peníze. Ale také může být doba splatnosti příliš dlouhá a dodavateli bude chybět cash flow a nebude mít hotovost na profinancování dalších projektů.
V tomto případě dodavatel využije služeb factoringové společnosti. Odprodá ji svou pohledávku. Zda dostane vyplaceno 50 procent nebo třeba 95 procent částky, to záleží na vzájemné domluvě, factoringová společnost si samozřejmě nechá zaplatit veškerá rizika. Pro dodavatele to ovšem znamená, že dostane peníze, které by mu věřitel nemusel dát vůbec.
