Syntetické CDO v sobě obsahují další deriváty, a to CDS, tedy swapy úvěrového selhání, které se používají jako pojistky proti nesplacení dluhopisů. Takové obchody pak investorům umožňují provádět sázky na podkladové dluhopisy.
O velikosti trhu se syntetickými CDO v předkrizovém období svědčí skutečnost, že na vrcholu úvěrové bubliny v roce 2006 jich banky prodaly za 61 miliard dolarů. Na konci stejného roku hodnota všech existujících dosahovala pěti bilionů dolarů. To z nich činilo dominantní produkt všech zajištěných dluhových obligací.
Při klasickém prodeji syntetických CDO se balík swapů rozdělí na tři skupiny podle rizikovosti: seniorní, který je považován za méně rizikový než mezzanine, nejnižší úroveň má pak takzvaná akciová tranše. Investoři měli nejmenší zájem o seniorní tranši, která je nejméně riziková, nese ale také nejnižší výnosy. „Je to jako skládat nákladní vlak,“ uvedl pro agenturu Bloomberg jeden bankéř. Myslel tím, že banka musí najít kupce pro každý vagon před tím, než může imaginární vlak vyjet ze stanice.
Nechtěné papíry CDO (Collateralized Debt Obligation), tedy zajištěná dluhová obligace, patří mezi finanční a úvěrové deriváty. Jde o cenný papír navázaný na podkladové aktivum, které je zdrojem výnosů či ztrát plynoucích z držení derivátu. Většinou se v portfoliu nacházejí dluhopisy, půjčky a hypotéky, které banka zkombinuje, a vytvoří tak podkladové aktivum pro emitované CDO. CDO se emitují ve skupinách, takzvaných tranších: nezajištěné tranše (junior), mezaninové tranše (mezzanine) a zajištěné tranše (senior).
