Vypadá to, že se americko-maďarský investor a boháč George Soros (85) nechystá do důchodu. Naopak je na světové finanční scéně stále hodně vidět a na konci ledna pozlobil čínské byrokraty, když prohlásil, že vsadil na pokles amerických akcií, problémy zemí exportujících komodity a oslabování asijských měn. Přestože nezmínil žádnou konkrétní měnu, soudruhy ovládající čínskou ekonomiku dokázal vyděsit.
A to natolik, že vzápětí čínská státní média varovala Sorose, aby na propad čínského jüanu nebo hongkongského dolaru nespekuloval. „Sorosovo tažení proti jüanu a hongkongskému dolaru nemá šanci na úspěch, o tom není pochyb,“ píše se v komentáři na titulní straně zahraniční mutace listu People’s Daily. Ten je hlavní hlásnou troubou čínské komunistické strany.
Varování přišlo poté, co Soros uvedl, že očekává „tvrdé přistání“ čínské ekonomiky, které může přispět k deflačním tlakům ve světě. Komentář od analytika čínského ministerstva obchodu nicméně tvrdí, že základy čínského hospodářství jsou pevné, a to i přestože ekonomický růst zpomaluje, akcie padají a jüan oslabil vůči americkému dolaru. V loňském roce činil růst 6,9 procenta, což je nejméně za čtvrtstoletí.
Dravci se šikují
Již 23. ledna přitom čínská agentura Xinhua varovala investory, aby nespekulovali na pád čínských akcií a měny. Zároveň uvedla, že chytří a předvídaví investoři by měli využít příležitostí, které vytváří změna čínské ekonomiky. Příležitostmi má současné čínské vedení na mysli svou snahu, aby hospodářství táhla domácí spotřeba namísto státních investic a exportu. Změna orientace ale nebude jednoduchá, už jen kvůli tomu, že Číňané jsou zvyklí spíše spořit než utrácet. Současně má čínská ekonomika velký problém s přebytečnými kapacitami v průmyslu, což dlouhodoběji nemůže vést k ničemu jinému než k propouštění. To zpomalí čínskou ekonomiku.
Řada investorů proto očekává, že Číňané budou muset devalvovat svou měnu. Nejvýznamnější z nich je právě George Soros, který se proslavil během spekulačních nájezdů v devadesátých letech. Nejprve položil na kolena v roce 1992 britskou libru a o pět let později úspěšně zaútočil na asijské měny.
Soros není sám
Čínské měně ale nevěří ani další esa. Texaský hedgeový manažer Mark Hart III, který úspěšně spekuloval na americkou hypoteční krizi, tvrdí, že by Čína měla oslabit měnu o více než padesát procent. Není jediným, kdo sází na pokles jüanu. Crispin Odey, který řídí Odey Asset Management, nedávno odhadl propad čínské měny o nejméně třicet procent. Jüan je masivně nadhodnocený i podle majitele Appaloosa Managementu Davida Teppera.
Mají ale vůbec hedgeoví manažeři šanci uspět vůči zemi, která má největší devizové rezervy na světě ve výši 3,3 bilionu dolarů? „Právě Soros, který položil britskou libru či malajský ringit, ví, že obrana měny není jen o devizových rezervách,“ uvádí analytik Československé obchodní banky Jan Čermák.
Kdyby chtěli soudruzi měnu bránit, museli by ji začít nakupovat za devizové rezervy na trhu, což stahuje jüany z ekonomiky. Krátkodobé úrokové sazby pak mají podle Čermáka tendenci růst. „A přesně to se dělo v Británii v roce 1992, v Malajsii v roce 1997 a začíná se dít i dnes v Číně a Hongkongu,“ dodává. Kromě zdražení půjček v ekonomice by obrana znamenala i utrácení devizových rezerv. Ty již minulý rok klesly o rekordních 513 miliard dolarů kvůli intervencím čínské centrální banky na obranu jüanu.
Fatální chyba
Na druhé straně by prudké oslabení čínské měny destabilizovalo světové finanční trhy a způsobilo velké potíže čínským firmám, které mají cizoměnové půjčky ve výši 1,5 bilionu dolarů. Zároveň by začaly devalvovat své měny i okolní asijské státy – stejně jako loni v srpnu – hlavně kvůli konkurenceschopnosti.
Čínská měna proto může letos zažít velké výkyvy, což vrhá špatné světlo na vedení Mezinárodního měnového fondu (MMF). „Celá epizoda se spekulací proti jüanu a hongkongskému dolaru ukazuje na to, jak fatální chybou bylo zařadit čínskou měnu mezi rezervní měny MMF,“ upozorňuje Čermák. Jüan totiž začátkem října vstoupí do koše měn, z nichž se odvozuje hodnota zvláštních práv čerpání fondu. Přijetí čínské měny mezi rezervní měny bylo evidentně tažené politickými zájmy, ne ekonomickou realitou.
