Vzít si úvěr v eurech nebylo oproti české koruně nikdy „levnější“. Zatímco nový úvěr v korunách vyšel firmy podle únorových statistik České národní banky v průměru na více než pětiprocentní roční úrok, za půjčky ve společné měně žádaly tuzemské banky relativně směšných 1,4 procenta. Jde o vůbec největší rozdíl v úročení půjček v obou měnách přinejmenším od roku 2004, odkdy centrální banka tato data publikuje. Důvodem je extrémní odlišnost měnových politik České národní a Evropské centrální banky.
„Z klientského pohledu o to klienti mají zájem primárně kvůli úspoře úrokových nákladů. V těchto případech je ale důležité zhodnotit klientovu cizoměnovou pozici, aby se při úspoře úroku naopak nevystavoval kurzovému riziku,“ říká šéf korporátních center České spořitelny Pavel Nejman.
Extrémní úrokový rozdíl je dán zcela odlišnou měnovou politikou centrálních bank v eurozóně a v Česku. Zatímco základní sazba ČNB vystoupala v únoru na 4,5 procenta, odpovídající klíčový úrok ECB činí záporných půl procenta.
„Zájem o eurové úvěry mezi českými firmami roste. Nejde jen o úrokové zvýhodnění, ale i o součást přirozeného zajištění proti nenadálým výkyvům kurzu. Pokud firma inkasuje alespoň část tržeb v eurech, není od věci mít možnost čerpat eurový úvěr v odpovídající výši,“ říká ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Vzhledem k tomu, že většina firemních úvěrů v zemi je úročena plovoucí sazbou, v posledních měsících dramatický růst sazeb ČNB se do úrokových nákladů propíše prakticky okamžitě.
„Ekonomicky uvažující manažeři si umějí spočítat, že úrok nižší o čtyři procenta by muselo vyvážit oslabení koruny o čtyři procenta, aby se to nevyplatilo. Oslabení koruny by totiž zdražovalo splácení eurového úvěru,“ uvádí ekonom finanční skupiny Partners Martin Mašát. Pokud podle něho firma neočekává oslabení koruny o čtyři procenta a hůře, pak se eurový úvěr vyplácí. Že taková taktika není bez rizika, ale ukazují uplynulé dva týdny.
Koruna kvůli konfliktu na Ukrajině jen od poloviny února oslabila dokonce zhruba o šest procent. „Firmy, které měly úvěry v euru, mají nyní platit nominálně více,“ zdůrazňuje Mašát.
Řada firem rozevírající se úrokové nůžky mezi Českem a eurozónou dávno zohlednila. „Vzhledem k tomu, že skoro devadesát procent příjmů naší firmy tvoří inkaso v eurech, většinu investičních, ale i kontokorentních úvěrů máme již mnoho let v této měně. Tímto se nás sazby ČNB téměř netýkají,“ uvádí Jiří Grund, šéf stejnojmenné textilky.
Není zdaleka výjimkou. Zatímco ještě na sklonku léta měly firmy v eurech zhruba 31 procent úvěrů, koncem letošního ledna to už bylo téměř 34 procent. „Můžeme potvrdit, že registrujeme zvýšený zájem některých klientů o financování v eurech. S těmito požadavky se na nás obracejí zejména společnosti, které jsou exportně zaměřené a mají přebytek inkas v eurech,“ uvádí mluvčí banky ČSOB Patrik Madle. V takovém případě jde o přirozené měnové zajištění mající předejít ztrátám způsobeným kurzovými výkyvy.
Slabší koruna přitom vytváří pro eurové půjčky dodatečný motivační impuls. „Trochu větší ‚střelci‘ mohou situace využít a zadlužit se v eurech, jelikož se ve střednědobém horizontu očekává posílení koruny, což by efektivně mohlo znamenat značnou úsporu. Nicméně tento způsob uvažování není mezi tuzemskými finančními šéfy převažující,“ uvádí Tomáš Pfeiler z Cyrrusu. Analytik zároveň připomíná, že úrokovou výhodnost europůjček dramaticky snižuje případné kurzové zajištění.
„Pokud by se firmy chtěly dozajistit prostřednictvím forwardů, výsledná úroková platba by zhruba odpovídala úroku v korunách,“ dodává Pfeiler. Ještě v polovině loňského roku byla přitom situace právě opačná a úročení euroúvěrů bylo o několik desetin procenta vyšší než u půjček v korunách.
Zdražování pohonných hmot v Česku
