Tato originální metoda proslavila Československo počátkem 90. let, ale s větším odstupem ji i někteří její spolutvůrci hodnotí velmi kriticky. Jedním z nich je i bývalý ministr privatizace Tomáš Ježek, který otevřeně hovoří o tom, že si čím dál více myslí, že se některé chyby staly úmyslně, aby se umožnilo krást.
Dalším často zmiňovaným problémem velké privatizace byl vznik tzv. bankovního socialismu, kdy velké finanční domy zůstaly až do konce 90 let ve vlastnictví státu a politici jejich prostřednictvím mohli prosazovat své ekonomické a politické zájmy. Problematické úvěry byly před privatizací bank převedeny do konsolidačních institucí, kde se o ně nakonec postaral daňový poplatník.
Vývoj v Česku a na Slovensku byl i pro rozpadu federace v tomto ohledu v mnohém podobný. Některé praktiky jsou však u našich východních sousedů mnohem jasněji popsány a patří mezi ně i dění kolem Všeobecné úvěrové banky, což byla první finanční instituce na Slovensku, která vznikla delimitací Státní banky Československé.
V době konkurenčního boje mezi Mečiarovými privatizačními skupinami v roce 1996 připadla VÚB podle slovenských médií zájmovému uskupení z Trnavy. To získalo praktický vliv na rozhodování ústavu. V období do roku 1998 byly členy vedení banky založeny dvě dceřiné společnosti, jimž banka půjčily dvě miliardy slovenských korun na nákup vlastních akcií. Dceřiné společnosti dluhy nesplácely. Média rozsáhle psala o tunelu pod VÚB a vedení banky se vzneseným obviněním bránilo tím, že plnilo příkazy vlády.
VÚB jako příklad tunelářské praxe
VÚB byla nakonec privatizována v roce 2001 problematickou italskou bankou Intesa. Italský nápadník nehledal nevěstu jen tak ledasjakou. Musela být panensky čistá a s věnem jak se patří. A tak musela slovenská vláda nejprve zalátat díry po špatném hospodaření a tunelování. Nejprve byly vyvedeny klasifikované úvěry ve výši 66 miliard korun, které v účetnictví VÚB byly nahrazeny státem garantovanými, tedy bezrizikovými úvěry konsolidačním agenturám – Konsolidační bance a akciové společnosti Slovenská konsolidační. Tyto bezrizikové úvěry pak byly ještě před privatizací nahrazeny státními dluhopisy.
Vedle toho slovenská vláda nalila do VÚB 8,9 miliardy korun na více než trojnásobné zvýšení základního jmění. Během privatizace navíc vypuklo i několik skandálů kolem podezření z pokusů snížit hodnotu akcií banky. Ale svatba to byla veliká. Pilo se a hodovalo několik dní. Oněmělými svědky a plátci účtu za mimořádný negociační úspěch slovensko-italských bratrstev však byli a snad ještě jsou slovenští daňoví poplatníci.
