Švýcarsko plní rozpočet, aniž by zvyšovalo daně. Fungovalo to i Babišovi, teď má Česko utrum
Sen každé vlády světa, který se svého času splnil třeba i někdejšímu ministru financí Andreji Babišovi, si právě opět prožívá Švýcarsko. Našlo totiž způsob, jak elegantně přilepšit státnímu rozpočtu, aniž by se uchylovalo k tak nepopulárním krokům, jako je zvyšování daní. Jak to ale se sny bývá, jejich logika je nevyzpytatelná.
Píše se prosinec 2016 a lidem v Česku se může zdát, že Andrej Babiš našel tajný vzkaz alchymistů ze dvora Rudolfa II., kterak z ničeho získat bohatství. Plní totiž státní rozpočet stamiliony, které doslova spadly z nebe. K jejich chycení stačil malý a zcela paradoxní krok: půjčit si na globálních finančních trzích peníze.
Ekonomický profil tehdejšího světa byl totiž zcela opačný od toho současného a jednou z jeho vlastností bylo, že kdo si půjčil peníze, dostal od věřitele zaplaceno. Šlo o projev tehdejšího fenoménu záporného úroku. Ten byl odrazem reality, v níž nejen nerostly ceny, ale příchod inflace svět dokonce vzýval. Nenadálý poklad právě otevírá Švýcarsko.
Půjčit švýcarské vládě na dva roky peníze? Velký investor by si měl něco takového rozmyslet, vždyť jak uvádí aktuální data Reuters, musí počítat s tím, že každý rok zaplatí z těchto peněz Bernu na úrocích 0,16 procenta. Z každé půjčené miliardy švýcarských franků tak věřitel dlužníkovi zaplatí 1,6 milionu ročně. Přesto se to děje a svět zemi ochotně půjčuje. Důvodem je posedlost globálních investorů švýcarským frankem jakožto synonymem bezpečí a částečné alternativy k americkému dolaru a extrémně zdražujícímu zlatu.
„Jako jedna z mála zemí na evropském kontinentu drží Švýcarsko přebytkový rozpočet a veřejný dluh pod 40 procenty HDP. Švýcarský frank nyní konkuruje americkému dolaru, který se již nemůže opřít o tak silnou politickou podporu jako měl za Bidena či jeho předchůdců,“ uvádí hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Švýcarský frank se drží v blízkosti mnohaletých maxim, a to i přesto, že centrální banka postupně snížila sazby až na nulu.
Made in Switzerland
A to proto, aby polevil tlak zahraničního kapitálu na posilování měny. Silný frank totiž nepřeje švýcarským vývozcům a podvazuje tak růst tamní ekonomiky. „Švýcarský frank sice nabízí bezpečný a klidný přístav, ale příliš úzký na to, aby se do něj vešli všichni, co chtějí pryč z amerických vod,“ dodává Horská. Právě příliš hladová fronta na frank je následně důvodem, proč jsou investoři za parkování v něm ochotni i platit.
Švýcarské státní dluhopisy se momentálně obchodují s negativním výnosem na papírech se splatností od jednoho týdne do pěti let. Záporné sazby se do země po letech vrátily už před pár měsíci, škála dluhopisů, kterých se negativní úroky týkají, ale stále roste. Například pětileté bondy se tak vrací do situace, ve které se nacházely naposledy na počátku roku 2022.
Frank láká primárně velké hráče, pro které je ústředním motivem investice právě sázka na další posilování franku. Silný růst franku vůči dolaru tak letos například investorům více než kompenzoval negativní efekty záporných sazeb. O tom, že finanční svět posílá peníze na bezpečné adresy mnohem intenzivněji než dříve, navíc svědčí i letošní vývoj zlata, které patří s růstem o pětačtyřicet procent mezi nejvíce růstová globální aktiva.
„Nacházíme se v době opět rostoucí nejistoty a švýcarská centrální banka se vrací ke svému předcovidovému fungování, kdy snižuje úrokové sazby, aby snížila atraktivitu franku a ulevila tak exportu,“ uvádí ekonom společnosti Datarun Petr Bartoň. V konečném důsledku je to ale podle něho výhodné i pro českého spotřebitele.
„Díky tomu má nejen švýcarské sýry, ale například i léčiva levnější, než kdyby švýcarská centrální banka zůstala nečinná,“ dodává Bartoň. Švýcarská centrální banka naposledy snížila svou základní sazbu na nulu letos v červnu. Nižší úroky znamenají slabší motivaci držet frank, a tím omezují jeho posilování. Slabší měna pak zase znamená nižší ceny pro země dovážející švýcarské zboží. Tedy i pro Česko.
Švýcaři mají ojedinělou zkušenost
Experti se zároveň domnívají, že švýcarská zkušenost se zápornými sazbami zůstane přinejmenším na dlouhou dobu ve světě ojedinělá. „Globálně byl v říjnu negativní dluh pouze u sumy v objemu 28 miliard dolarů. V roce 2020 to bylo u dluhu v objemu 18 bilionů dolarů,“ připomíná ekonom společnosti Finlord Boris Tomčiak s tím, že inflační tlaky ve světě neumožňují obdobný vývoj u ostatních zemí.
Svět jako celek, včetně Česka, přitom už takovou éru prožil v letech 2015 až 2017. Tuzemský státní rozpočet si tehdy nečekaným až bizarním způsobem „výdělku“ přišel na vysoké stamiliony korun navíc, přičemž pro tehdejšího ministra financí Andreje Babiše se emise bondů se záporným znaménkem stala oblíbenou fiskální disciplínou.
„Nesporným úspěchem je i zvýšení podílu státního dluhu, s nímž nejenže nejsou spojeny žádné úrokové výdaje, ale který dokonce přináší úrokové příjmy. Tento podíl se v loňském roce více než zdvojnásobil na současných dvanáct procent,“ chvástal se v únoru roku 2017 tehdejší ministr českých financí Andrej Babiš. „Zásadní roli pro snížení úrokových výdajů na obsluhu dluhu hrál prodej státních dluhopisů za záporný výnos v celkové jmenovité hodnotě takřka 146 miliard korun,“ vyzdvihl tehdy Babiš. Pro státní pokladnu šlo o zajímavý bonus. Emisemi bondů za záporný výnos totiž ministerstvo jen za rok 2016 vydělalo 803 milionů korun.
