Od loňského srpna do letošního ledna totiž docházelo k postupnému poklesu cen PH, které se zpožděním reagovaly na pokles cen ropy. Tyto (meziměsíční) změny pak ovlivňují meziroční inflaci pro následujících dvanáct měsíců a poté z ní vypadnou.
Jen tento statistický vliv přidá do meziroční inflace postupně necelých 0,6 procentního bodu a pošle ji tak zhruba na 1,2 procenta.
K tomu je nutné přidat vliv růstu cen ropy, na který pumpaři zareagují zvýšením svých cen. Druhým důvodem pro růst inflace budou potraviny. Jejich pokles během první poloviny letošního roku byl relativně nečekaný (v Německu i v EU došlo naopak k růstu).
V červenci došlo v ČR k jejich korekci směrem nahoru, což byl právě důvod pro růst inflace na 0,6 procenta. I v dalších měsících by měly ceny potravin pokračovat v růstu.
To vzhledem k jejich váze ve spotřebním koši může do inflace přidat dalších 0,5 procentního bodu. Celkově tak tyto dva vlivy spolu s kladným dopadem domácí poptávky skutečně přiblíží inflaci k cíli. Problém ale i nadále zůstává v eurozóně.
Dokud se ekonomika Evropské měnové unie pevněji neoživí, může v budoucnu opět dojít relativně rychle k poklesu inflace zpět pod cíl.
Autor je analytikem v České spořitelně
