Boháči nakupují a luxus po krizovém pádu zase zdražuje

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: E15

Život na vysoké noze v posledním roce výrazně podražil, protože inflace luxusního zboží se vrátila na předkrizové úrovně. Ceny luxusních vozů, uměleckých děl, šampaňského, vybraných vín a dalších nezbytností každého boháče vzrostly za dvanáct měsíců do letošního dubna podle alternativního cenového indexu v průměru o šest procent. Pro srovnání běžné spotřební zboží ve Velké Británii za stejné období podražilo o 4,5 procenta.

Růst cen luxusu táhlo především zdražování vín. Cenový index vybraných moků vzrostl meziročně o 27,6 procenta, členství v prestižních golfových a pólo klubech podražilo o 17,6 procenta a průměrná láhev šampaňského stojí o 8,2 procenta více než před rokem.

Ne všechny náklady rostly dvouciferným tempem. Ceny luxusních restaurací, značkového oblečení a luxusních aut zaznamenaly růst mezi čtyřmi a pěti procenty.

„Inflace v segmentu luxusního zboží je známkou změny v sentimentu spotřebitelů, důvěra v zářivou budoucnost roste, a bohatí spotřebitelé tak opět nakupují,“ komentoval výsledky Ronnie Arnist, generální ředitel společnosti Stonehage Investment Partners, která index nákladů luxusního života zvaný SALLI sestavuje. Z velké části způsobuje zdražování exkluzivního zboží v Evropě to, že starý kontinent je magnetem pro milionáře a miliardáře z Asie.

změny cen luxusního zboží za poslední rokzměny cen luxusního zboží za poslední rok | e15

„Spousta miliardářů vyrostla v posledních letech v Indii, Číně nebo na Blízkém východě a tito lidé chtějí utrácet v Evropě, což se projevuje na růstu cen,“ uvedla společnost Stonehage. Protože jde o britskou firmu, sleduje změny cen v britských librách, takže rozdíl v dolarech či eurech by byl jiný kvůli kolísání směnných kurzů. Pokud by se růst indexu očistil o kurzové vlivy, podražil by luxusní život za poslední rok meziročně dokonce o 7,5 procenta. Britská libra loni vůči americkému dolaru a euru spíše posílila.

Index nákladů luxusního života obecně vykazuje větší výkyvy než klasický index spotřebitelských cen, což způsobuje zbytnost výrobků a služeb v něm obsažených. Například v době vrcholící finanční krize na přelomu let 2008 a 2009 tak luxusní zboží zlevnilo v průměru téměř o čtyři procenta, běžné zboží v Británii jen o 2,3 procenta.

Luxusní zboží by mohla z nejistoty opět vytáhnout Čína, umožní vyšší dovoz

Největší značky luxusního zboží jako jsou Hermes nebo LVHM v posledních letech raketově rostly, a to jak z hlediska tržeb, tak cen akcií. V poslední době se začaly množit předpovědi, že se růst trhu s luxusním zbožím vyčerpal a brzy dojde k jeho oslabení. Například italský výrobce luxusních oděvů Ermenegildo Zegna varoval, že příští rok dojde ke zpomalení celého trhu. „V Evropě vidím stíny, nad Spojenými státy je otazník a v Číně nastává relativní zpomalení,“ řekl Zegna Bloombergu. „Těžko porosteme každoročně o třicet procent, jako v posledních pěti letech,“ dodal.

Do očekávaného trendu by ale mohl zasáhnout fakt, že komunistická Čína chce umožnit vyšší dovoz luxusu do země. Čína chce výrazně snížit dovozní cla na tento artikl na pásmo dvě až 15 procent. Záměr, který má vstoupit v platnost v následujících týdnech, bude nejprve aplikován na drahou kosmetiku, tabák a alkohol.

Cíl opatření je z hlediska vlády jasný: zabránit tomu, aby si luxusu chtiví Číňané zboží kupovali v zahraničí. Výzkum tamního ministerstva průmyslu totiž ukázal, že ceny srovnatelného luxusního zboží jsou v Číně až o padesát procent vyšší než v Hongkongu či Francii. Dosud jsou dovozní cla velmi vysoká, u drahých hodinek je to třicet procent, a u kosmetiky dokonce padesát procent. Proto zhruba 60 procent výdajů na luxusní zboží končí mimo Čínu. Podle Benjamina Cavendera z China Market Research by nižší ceny dosažené menší daní mohly vést k tomu, že se promění i zákaznické skupiny – luxusní zboží by tak mohli kromě těch nejbohatších poptávat i někteří zákazníci ze středních vrstev.

Objem trhu s luxusním zbožím by letos měl dosáhnout 265 miliard dolarů, což představuje meziroční růst zhruba o osm procent. Největším spotřebitelem jsou USA, dvojkou je Čína. Ta by se do pěti let podle prognóz měla stát největším odbytištěm.