Pro evropské producenty jsou v současnosti noční můrou ukrajinská pšenice, brazilské hovězí, čínské solární panely i indická ocel. Zemědělci i průmyslníci v sedmadvacítce se bojí, že je převálcuje levný dovoz, který nepodléhá přísným pravidlům a honbě za klimatickými cíli a často je navíc štědře dotovaný vládou. Jejich obavy však často narážejí na jiné zájmy. Brusel se navíc v tomto směru paradoxně bojí dělat radikální kroky, aby netorpédoval rychlý přechod na zelené zdroje.
V posledních týdnech o sobě po celém kontinentu dávají velmi hlasitě vědět zemědělci, kteří protestují z řady důvodů. Jedním z nich je obava z mimoevropské konkurence. Jejím symbolem se stalo ukrajinské obilí, které kvůli válce nyní putuje do světa i alternativními trasami. Farmáři v zemích na východě Evropské unie si stěžují, že část těchto nákladů končí na unijním trhu, nejvyhrocenější je situace v Polsku.
Nejen ukrajinské, ale i ruské obilí straší východ EU
Polští farmáři tvrdí, že na Ukrajině se zemědělské plodiny pěstují výhodněji, protože tamní sedláci nemusejí dodržovat striktní unijní pravidla. V Polsku přitom podle údajů Eurostatu v roce 2022 skončilo téměř 2,5 milionu tun ukrajinského obilí, což byl více než desetinásobek oproti rokům před ruskou invazí. Minulá vláda Práva a spravedlnosti (PiS) nakonec loni stejně jako Slovensko a Maďarsko přistoupila k jednostrannému zákazu dovozu, přestože má EU výhradní pravomoci v obchodní politice.
Blokády hranic včetně ničení ukrajinských komodit přesto pokračují a současný premiér Donald Tusk se snaží dojednat zpřísnění pravidel na unijní úrovni. K tomu pohrozil uzavřením hranice s Ukrajinou ke stabilizaci trhu. Hladký export je přitom velmi důležitý pro ukrajinskou ekonomiku. „Chceme Ukrajině pomoci, ale nemůžeme dovolit, aby tato pomoc měla velmi negativní dopady na naše občany. Neustále hledáme řešení, které ochrání polský trh před tím, aby byl zaplaven jasně levnějšími zemědělskými produkty,“ řekl Tusk podle serveru Politico.
K propadu cen podle něj ale nepřispívá pouze ukrajinský dovoz. „Málokdo si uvědomuje, že polský a evropský trh destabilizují produkty z Ruska a Běloruska,“ tvrdí šéf vlády ve Varšavě. To potvrzují i pobaltské země. „Jsou to působivá čísla, v roce 2023 prošlo přes Lotyšsko a Litvu dohromady přes tři miliony tun ruského obilí. Celkem bylo loni na trh EU dovezeno dvanáct milionů tun ruského obilí,“ sdělil stanici LRT Aušrys Macijauskas z Litevské asociace pěstitelů obilí.
Je dokonce přesvědčen, že Moskva záměrně sráží ceny tohoto zboží, aby způsobila v evropském zemědělském sektoru chaos. Lotyšsko už schválilo seznam agrárních produktů z těchto dvou zemí, které na domácí trh nepustí. A Tusk chce prosadit unijní embargo na potravinářské zboží tohoto původu.
A Kyjev před pár dny uvedl, že je ochotný akceptovat dočasné obchodní restrikce EU za předpokladu, že zakáže ruský dovoz. Financial Times ovšem napsal, že dosáhnout v sedmadvacítce embarga nebude snadné, protože se několik členských států obává destabilizace globálního trhu a dopadu na chudé země.
Macron se vzepřel dohodě s Jižní Amerikou
Produkce z východu Evropy však není jedinou starostí evropských farmářů. Zejména na západě kontinentu, a zejména ve Francii v posledních měsících zesílil odpor proti plánu uzavřít dohodu o volném obchodu mezi sedmadvacítkou a jihoamerickým sdružením Mercosur. Zdůvodnění obav je obdobné: Jihoamerické zboží podle zemědělců nebude splňovat evropské standardy a bude tak více konkurenceschopné. Téma má silnou environmentální stopu a je úzce spojované s kácením deštných pralesů za účelem farmaření.
„Nemohu žádat naše zemědělce, naše průmyslníky ve Francii a kdekoli jinde v Evropě, aby se snažili o dekarbonizaci a zároveň náhle došlo k odstranění všech cel u dovozu zboží, které těmto pravidlům nepodléhá,“ vysvětloval svůj nesouhlas francouzský prezident Emmanuel Macron s tím, že farmářské produkty z jihoamerických zemí mají „nechutnou ekologickou stopu“.
Na dohodu si stěžují i belgičtí chovatelé skotu, podle kterých by kvůli ní dále poklesla živočišná výroba v zemi. „Pokud musí zničit amazonské deštné pralesy, aby produkovali maso a posílali ho do Evropy a naše zelené pastviny se kvůli tomu stanou nadbytečné, nedává to vůbec smysl,“ řekl Deutsche Welle Benoit Cassart z asociace belgických dobytkářů. Záměr kritizují i organizace jako Greenpeace a Děti Země, podle kterých povede k dalšímu růstu skleníkových emisí a odlesňování.
Vyjednávání se přitom táhne od začátku milénia a mělo být dotaženo na sklonku minulého roku. Kvůli francouzskému odporu však projekt aspoň prozatím krachl. „Evropská komise pochopila, že za současných okolností není možné uzavřít rozhovory,“ oznámil na konci ledna vítězoslavně Elysejský palác, zatímco jihoamerické země si stěžují na ztracených 22 roků.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
