Ve čtvrtek budou v Praze opět protestovat zemědělci. Chtějí upozornit na to, že vláda podle nich neřeší jejich problémy. Dorazit mohou až tisíce demonstrantů a přivezou s sebou stovky traktorů a další zemědělské techniky. Co vlastně farmáři po vládě chtějí a je vůbec reálné, aby jim vyšla ve všem vstříc?
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) minulý týden uvedl, že vláda letos přidá sedlákům peníze na podporu pohody v chovech a příští rok podpoří dvěma miliardami korun zaměstnanost na venkově. Zástupci zemědělských organizací však tyto kroky považují za nedostatečné. Ministr jim vzkázal, že dalším požadavkům vyhovět nemůže. „Nabídli jsme řešení, které je v rámci možností státního rozpočtu,“ vysvětlil Výborný.
Za zemědělce s vládou jednají tři nejvýznamnější oborové organizace: Agrární komora, Zemědělský svaz a Asociace soukromého zemědělství. Každá má trochu odlišné požadavky, v těch hlavních se ale shodují – vadí jim nadměrná byrokracie, levná konkurence z mimounijních zemí a některá pravidla navázaná na klimatické cíle Evropské unie. Které návrhy se farmářům ještě podaří prosadit, je prozatím nejasné. Ve hře jsou však miliardy korun i budoucnost celého odvětví.
Bezcelní dovoz z Ukrajiny
Ta záležitost se řeší už od loňského roku a bouřlivě proti ní protestují především zemědělci v Polsku. Vzhledem k problematické přepravě přes Černé moře, kde lodě s obilím ohrožují ruská válečná plavidla, umožnila Evropská komise ukrajinským zemědělcům dočasně vyvážet jejich produkty přes území Evropské unie, aniž by museli platit clo. Jenže potíž je v tom, že levné ukrajinské obilí, které nesplňuje přísné evropské ekologické standardy a je určené pro Afriku nebo Blízký východ, často končí na unijních trzích. Tím poškozuje domácí sedláky, kteří nemají šanci ukrajinské produkci cenově konkurovat.
„Zemědělci Evropské unie jsou solidární s ukrajinskými pěstiteli, ale nemůže to být na úkor českých, potažmo evropských zemědělců. Je nezbytné přebytečné komodity odčerpat z evropského trhu nebo zajistit jejich zpracování, například do biopaliv,“ navrhuje Agrární komora. Vláda s ní souhlasí, její další kroky se ale neobejdou bez koordinace s ostatními státy sedmadvacítky. „Řešení navíc není jednoduché, protože omezení ukrajinského exportu by ohrozilo jak ukrajinskou ekonomiku, tak potravinovou bezpečnost v těch nejzranitelnějších oblastech světa, jako je třeba Africký roh,“ varuje analytik z Asociace pro mezinárodní otázky Tomáš Jungwirth Březovský.
Aktuálně je podle ministerstva zemědělství na stole varianta, že by ukrajinští zemědělci platili kauce, které by se jim následně vracely, pokud prokážou, že jejich zboží bylo vyvezeno do států mimo Evropskou unii.
Green Deal
Další téma, proti kterému se bouří i zemědělci v ostatních evropských zemích, jsou dopady evropských klimatických cílů. Evropská komise na jedné straně nutí domácí farmáře dodržovat přísná ekologická pravidla, totéž však nepožaduje po zemědělcích z mimounijních států, kteří tak získávají výhodu. „Nejsme proti Green Dealu. Souhlasíme s tím, abychom bojovali proti emisím skleníkových plynů a zatížení životního prostředí, ale musí to mít nějakou hlavu a patu,“ řekl před pár týdny pro irozhlas.cz šéf Zemědělského svazu Martin Pýcha.
Jako příklad uvedl tlak Evropské komise na farmáře z unijních zemí, aby snižovali stavy skotu, protože skot je velkým zdrojem metanu. „V Evropě ale máme špičkové chovy, kde je produkce jednoho litru mléka spojená s poloviční emisí CO2 oproti zemím mimo EU. Poptávka po mléčných výrobcích ve světě přitom roste. Takže likvidace chovů v Evropě vlastně znamená zvýšení emisí skleníkových plynů na několikanásobek v zemích, jako je třeba Kazachstán,“ vysvětluje Pýcha.
Rohlík vyřadí výrobky organizátora protestů
Z virtuálních regálů online prodejce potravin Rohlík v nejbližších dnech zmizí výrobky zemědělské a potravinářské skupiny Rabbit CZ, za níž stojí jeden z hlavních organizátorů zemědělských protestů Zdeněk Jandejsek. Rohlík se tak chce distancovat od metod demonstrantů.
„Ve velkém průmyslu to řeší uhlíkové clo, které vyrovnává pozice unijních a mimounijních výrobců, v zemědělství ale podobné řešení zatím nemáme,“ podotýká analytik Březovský. Také o tomto problému se bude muset jednat na celoevropské úrovni. Evropská komise už ale k určitým ústupkům v oblasti klimatických politik přistoupila. Například z návrhu na snížení emisí skleníkových plynů o devadesát procent do roku 2040 vyškrtla pasáže, které se týkaly zemědělství. Další vývoj v této oblasti může ovšem významně ovlivnit výsledek nadcházejících voleb do Evropského parlamentu.
Přebujelá byrokracie
Problém, na němž se shodnou všechny zúčastněné strany, je potřeba snížit byrokracii. „Každá reforma Společné zemědělské politiky Evropské unie slibuje zjednodušení a motivační podmínky pro zemědělské hospodaření, nicméně ve finále se s každou revizí zvyšuje byrokratická zátěž. Zemědělce to odrazuje od pokračování ve výrobě potravin,“ tvrdí Agrární komora.
Ministerstvo zemědělství sdělilo e15, že na odstranění přebytečné administrativy pracuje jak na národní, tak na evropské úrovni. „Tuto věc se snažíme aktivně řešit. Mimo jiné na posledním jednání rady ministrů v Bruselu předkládal ministr Výborný samostatný bod za Českou republiku, ve kterém po Evropské komisi požaduje co nejrychlejší úpravu metodiky ke kontrolám polí,“ upřesňuje mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.
Nespravedlivě rozdělované dotace
Nejbouřlivější debata se v Česku vede kolem nastavení dotací. Z unie do tuzemského zemědělství touto cestou ročně přiteče kolem čtyřiceti miliard korun. Podle Agrární komory a Zemědělského svazu je současný systém jejich rozdělování neférově nastavený vůči středně velkým zemědělským podnikům, kterým hrozí, že je skoupí velké koncerny, a chtějí jeho úpravu. Naopak Asociace soukromého zemědělství, jež zastupuje spíše menší farmáře, změny odmítá.
Ministr Výborný dříve prohlásil, že jednou z možností, jak střední podniky podpořit, je osvobození všech zemědělských dotací od jednadvacetiprocentní daně z příjmu. Státní rozpočet by to přišlo zhruba na tři miliardy korun ročně. Místopředseda opozičního hnutí ANO Karel Havlíček návrh uvítal. Tento přístup ale má i své kritiky, například Národní ekonomická rada vlády už loni vyzývala k celkovému omezení zemědělských dotací.
Další problém je, že naplno se taková úleva projeví jen u toho, kdo je v zisku, ale tomu, kdo je ve ztrátě, nijak nepomůže, protože jeho daň bude i bez toho nulová. „Je to přilití dalších miliard středním a větším podnikům, což ale nijak neřeší problém skupování firem supervelkými hráči, jen se jim ještě zvýší apetit,“ myslí si předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. Například největší zemědělská společnost v tuzemsku, skupina Agrofert, v roce 2022 získala na provozních dotacích 1,7 miliardy korun. Kdyby je nemusela danit, narostl by její čistý zisk ve výši třinácti miliard korun o dalších 350 milionů korun.
Ministerstvo zemědělství proto zvažuje i zastropování dotací: od určité velikosti by zemědělská společnost na tyto příspěvky už neměla nárok. „V Česku ale není registr propojenosti podniků. A bez něj to nemá smysl zavádět, protože v praxi jsou největší zemědělští hráči rozděleni do desítek až stovek jednotlivých farem,“ upozorňuje na úskalí takového kroku Výborný.
