Dojednání konečného znění dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a jihoamerickým sdružením Mercosur se komplikuje. Brusel a Brazílie by chtěly záležitost uzavřít do konce roku, naděje na úspěch v tomto termínu však slábnou. Na vině je rostoucí odpor francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a politické změny v Argentině. Eurokomisař pro obchod Valdis Dombrovskis kvůli potížím tento týden zrušil plánovanou cestu do Brazílie.
Sedmadvacítka jedná o obchodní dohodě se zeměmi Mercosuru, tedy v současnosti s Brazílií, Argentinou, Paraguayí a Uruguayí už více než dvě dekády. Naději na dokončení vyjednávání povzbudil letošní nástup levicového brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy do čela země. Teď však v argentinských prezidentských volbách zvítězil v ekonomických záležitostech ultraliberální Javier Milei a nikdo příliš neví, co od něj přesně čekat.
Buenos Aires vyčkává na nástup prezidenta
Argentina už podle některých médií informovala sdružení předsedající Brazílii, že nechce činit žádná závažná rozhodnutí, dokud se Milei 10. prosince neujme funkce. Kvůli tomu bylo tento týden zrušeno další kolo jednání, na které se chystal Dombrovskis. Potíž je v tom, že nastupující prezident zřejmě nemá nic proti dohodě o volném obchodu, v kampani ale vyhrožoval, že Argentina opustí Mercosur. Sdružení označoval za fenomenální selhání a celní unii nevalné kvality, která poškozuje členské země.
Někteří odborníci si však dělají naděje, že jeho odpor poleví. „Otevření trhů je součástí jeho diskurzu, takže dohodu s EU navzdory kritice Mercosuru pravděpodobně podpoří,“ sdělil Reuters někdejší vysoce postavený představitel brazilského ministerstva obchodu Welber Barral. K těmto nadějím přispívají i některá vyjádření týmu nastupujícího prezidenta. Budoucí argentinská ministryně zahraničí Diana Mondinová podle zmíněné agentury řekla, že nová vláda bude chtít uzavřít dohodu mezi EU a Mercosurem. „A doufejme, že se to někdy podaří,“ dodala.
Existují však i varovné náznaky, že Milei by mohl svůj plán na odchod z Mercosuru realizovat. Mondinová minulý týden oznámila, že Argentina nevstoupí do skupiny rozvíjejících se zemí BRICS, kterou tvoří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika. V plánu přitom byl její přístup na začátku příštího roku společně s pěticí dalších zemí. Milei v kampani také hovořil o přehodnocení tohoto plánu.
Milei a Lula mají špatné vztahy
Situaci komplikují antipatie nastupujícího argentinského prezidenta k jeho brazilskému protějšku. Milei Lulu opakovaně kritizuje a označil ho kupříkladu za „naštvaného komunistu“ nebo „socialistu s totalitním posláním“. Někteří analytici však očekávají, že jejich vztahy sice budou chladné a nevzejdou z nich žádné nové iniciativy, avšak dosavadní svazky budou nějak fungovat.
Milei má velmi napjaté vztahy i s venezuelským autoritářským prezidentem Nicolásem Madurem, který ho nazývá neonacistou. Mercosur ale Venezuele v roce 2017 pozastavil členství na neurčito, jejich spory se tedy jednání s EU nedotknou.
Možná ještě větší hrozbu než Milei v tuto chvíli pro dohodu představuje Macron. „Nejsem pro tuto dohodu, protože nevím, jak ji vysvětlit francouzskému oceláři, farmáři nebo výrobci cementu. A protože to nemohu vysvětlit doma, nebudu to obhajovat na mezinárodních summitech,“ prohlásil šéf Elysejského paláce podle Bloombergu na klimatickém summitu COP28 v Dubaji.
Macron je dlouhodobým a největším unijním odpůrcem úmluvy, při ochraně francouzských producentů se často odkazuje na ekologii. Někdejší brazilský prezident Jair Bolsonaro čelil kritice celé EU kvůli kácení deštných pralesů, francouzský prezident ale není spokojený ani s environmentálními ústupky, kterých sedmadvacítka dosáhla po nástupu Luly.
„Nemohu žádat naše zemědělce, naše průmyslníky ve Francii a kdekoli jinde v Evropě, aby se snažili o dekarbonizaci, a zároveň náhle došlo k odstranění všech cel u dovozu zboží, které těmto pravidlům nepodléhá,“ vysvětluje s tím, že farmářské produkty z jihoamerických zemí mají „nechutnou ekologickou stopu“.
Scholz dohodu podporuje
Další důležitá unijní země, Německo, naproti tomu úmluvě vyjadřuje jasnou podporu. „Jsme pevně odhodláni zajistit, aby dohoda byla nyní rychle dokončena,“ slíbil tento týden německý kancléř Olaf Scholz. Nejmenované diplomatické zdroje z EU však listu Financial Times (FT) sdělily, že šance na letošní uzavření záležitosti klesají, podle jednoho by jednání mohla do léta příštího roku zcela zkolabovat.
Dohoda by vytvořila integrovaný trh se 730 miliony spotřebitelů, jeden z největších na světě. Sedmadvacítka má s Mercosurem velkou a rostoucí obchodní výměnu. Z členských jihoamerických zemí se do EU dovážejí zejména nerosty jako železná ruda, bauxit, měď, nikl a lithium. Některé tyto suroviny jsou klíčové pro zelenou transformaci, evropské společenství se navíc snaží snížit svou závislost na jejich dovozu z Číny.
Významnou část unijního importu tvoří zemědělské a potravinářské produkty, například sója, káva, nápoje a tabák. Opačným směrem proudí především strojírenské výrobky, chemikálie, farmaceutické produkty a dopravní prostředky.
České ministerstvo obchodu letos ve své studii vyčíslilo, že by tuzemští exportéři díky dohodě ušetřili 2,2 miliardy korun na dovozních clech a až 7,7 miliardy na netarifních bariérách obchodu, jakými jsou sanitární a fytosanitární opatření, kvóty nebo licenční požadavky. „Dohoda podpoří zejména odvětví, kterým se v zemích Mercosuru dařilo již v minulých letech. Jde zejména o strojírenský, elektrotechnický, textilní, automobilový, chemický a energetický sektor,“ uvedla instituce.
Objevují se názory, že úmluva s Mercosurem by mohla Evropě pomoci nastartovat hospodářský růst. „Mercosur je ještě důležitější v době, kdy naše ekonomika čelí nepřízni a společnosti se potýkají s tím, aby zůstaly konkurenceschopné. Nedohodnout se s Mercosurem by byla hrozná chyba z hlediska politiky, ekonomiky a udržitelného rozvoje,“ řekla FT Luisa Santosová z průmyslového sdružení BusinessEurope.
Nejde však jen o obchod, odborníci vnímají dohodu jako vytváření západní protiváhy Číně a Rusku v Jižní Americe. Bruselský think-tank Bruegel míní, že jedním z důvodů, proč se Západu nepodařilo zastavit růst vlivu Pekingu v regionu je, že nebral hospodářskou spolupráci s ním vážně a tak ztrácel svou pozici. „Kromě obchodních dohod je těžké si představit, jak si tam EU může udržet vliv úměrný její ekonomické velikosti,“ podotýká think-tank.
