Kde starosti odtékají levádou a stres vyšumí vavřínovým lesem. Madeira, ráj pod mrakem
Říká se, že nejlepší věci se dějí tak nějak náhodou. A přesně tak, neplánovaně, objevili portugalští mořeplavci João Gonçalves Zarco a Tristão Vaz Teixeira i ostrov Porto Santo. Když se v květnu 1419 plavili podél afrického pobřeží, prudká bouře je zahnala až k neznámému ostrůvku. Netrvalo dlouho a na mapě odkryli hlavní přilehlý ostrov Madeiru, již pojmenovali podle hustých lesů, které perlu Atlantiku stále pokrývají. Co dnes nabízí autonomní region Portugalska? A stojí za to se do rodiště Cristiana Ronalda vypravit?
Na portugalský ostrov loni zamířilo rekordních dva a čtvrt milionu návštěvníků. Praha jich pro srovnání přilákala 6,5 milionu. Z Česka přilétávající turisté patří k nejzastoupenějším na Madeiře, konkrétně tvoří osmou nejpočetnější národnostní skupinu. Loni jich do Portugalska vycestovalo 130 tisíc, z toho třetina právě na tento ostrov vulkanického původu.
Zdejší magické území přitahuje zvědavce od nepaměti. Kdysi jej navštívila i rakouská císařovna a česká i uherská královna Sisi. Do mírného klimatu si odjela léčit hrozící plicní tuberkulózu, a to i navzdory svému silnému strachu z moře a bouří. „Ostatně dodnes se po ostrovních hospůdkách vypráví legenda, jak se pro svůj silný strach vázala ke stěžni,“ vypráví mi sympatická postarší průvodkyně Graça. Ukazuje při tom na sochu Sisi v zahradách Pestana Casino, tedy na místě někdejší venkovské usedlosti, kde císařovna ve druhé polovině 19. století pobývala.
Procházíme Funchalem, hlavním městem Madeiry. V polovině června působí ostrov jako jedna velká botanická zahrada, metropole pak jako obří květinářství. Není divu – příjemná teplota zde panuje celoročně. Ani v lednu, kdy je tu šestnáct až dvacet stupňů, by nám ale nebyla zima. Květiny potkáváme na každém rohu. Po cestě do nejstarší „továrny“ na dorty a sušenky Antonio kráčíme po tradičním portugalském chodníku. Po mozaice z malých černých madeirských čedičů a z portugalské pevniny dovezených mramorů. Míjíme katedrálu Sé, jež je ve středeční poledne během mše velmi solidně, více než z poloviny zaplněná.
Madeira, Funchal a spousta pevností
Konečně dorážíme do továrny, která koncem 19. století nastartovala místní cukrářský průmysl. Vznikla v době, kdy na ostrově žily početné anglické rodiny, jež poptávaly sušenky k milovanému čaji. Dodnes si zachovala nejen původní vzhled, ale i řemeslnou výrobu. Oblíbená turistická atrakce vyrábí kromě sušenek i tradiční dort na bázi cukrové třtiny a medu, kandované ovoce nebo delikatesní marmelády.
Pokračujeme v procházce Funchalem, jenž dostal název po fenyklu (z portugalského funcho). Míjíme řadu pevností. „Byly zapotřebí. Chránily ostrov před nájezdy pirátů, Francouzů, Nizozemců, Angličanů či Maurů ze severozápadní Afriky. Toužili nejen po dobytí zlata, ale i po cukru,“ vysvětluje nám Graça. Právě na vývozu cukrové třtiny ostrov, respektive zde žijící Portugalci rychle bohatli.
Tedy až do poloviny 16. století, kdy začaly světovým trhům dominovat brazilské plantáže s mnohem levnější výrobou a masovější produkcí. Madeira musela hledat náhradu, tak sáhla po vínu. To vyváží dodnes, patří k nejtrvanlivějším na světě a těší se globální prestiži. Mimochodem – i ono vzniklo náhodou. Když se portugalští mořeplavci vydali na dlouhé plavby do tropů, víno v sudech dozrávalo horkem. Výsledná chuť nadchla zákazníky tehdy a získává si je i dnes.
Vydáváme se na jeden z vrcholů výletu, na madeirské levády. Jsou naprostým světovým unikátem. Fungují jako unikátní zavlažovací kanály a už od 15. století svádějí vodu z deštivého severu a hor do suchého jihu ostrova. Tam se pak mohou pěstovat banány, vinná réva a další plodiny. Madeira se sice rozkládá jen na 801 kilometrech čtverečních, síť levád však měří přes neuvěřitelné dva tisíce kilometrů. Slouží také jako zdroje výroby elektřiny, turistické stezky, často vedou přes tunely, mosty i strmé svahy. A přesně tak vypadá i Levada do Rei, kterou procházíme – pět kilometrů tam, pět zpátky. Vstupné ve výši tří eur zavedené koncem loňska, jehož uhrazení se nekontroluje, platíme QR kódem.
Nebezpečí na každém kroku
Je až šokující, jak ohromné množství vody levádou proudí, a to neméně překvapivou rychlostí. Krása, která si ale vyžádala značnou daň. „Stavba levád vysoko na horských svazích byla extrémně nebezpečnou prací. Budovali je zejména vězni a trestanci přivedení z pevninského Portugalska. Byli vystaveni sesuvům půdy a pádům z výšek,“ říká průvodce Geronimo. Jednotky turistů zde nacházejí smrt i dnes – často z nepozornosti, například při pořizování „selfíček“. Kdo se pádů a výzev nebojí, může zvážit Madeira Island Ultra Trail o 115 kilometrech a zhruba 7000 metrů souhrnného převýšení.
Protože nám jedna leváda nestačí, jdeme poznat ještě Levada da Serra do Faial, ale tentokrát jinak. Na elektrokolech zdejší půjčovny. Vlastní jí 35letý Belgičan Peter, byznys rozjel teprve před půl rokem a zatím měl přilákat na tři stovky klientů. Těm standardně za sportovní zážitek účtuje 85 eur za osobu, v případě soukromé akce je cena asi o třetinu vyšší. Projíždíme UNESCO chráněným vavřínovým lesem a také smíšeným subtropickým lesem.
Kocháme se eukalypty, mechy, kapradinami, borovicemi, terasovitými políčky a exotickými rostlinami. Túru zakončujeme v místním podniku dvojicí poncha. Jedná se o tradiční madeirský koktejl, jenž se vyrábí z čerstvě vymačkané pomerančové a citronové šťávy. Přidejte med, cukr a silný místní rum z cukrové třtiny, zamíchejte dřevěným mechelote a úsměvu na tváři se po zbytku dne nezbavíte. Zejména „rybářská“ varianta à pescador skutečně stojí zato.
Adrenalinu není nikdy dost
Protože adrenalinových zážitků není nikdy dost, zkoušíme ještě canyoning s jednou z místních společností. Voda má jen asi sedm stupňů, zatéká do speciálních protiskluzových bot, hlava a vlasy se namáčí během kratších ponorů. Před „umrznutím“ nás chrání jednak kvalitní neopren, ale i náročný výšlap vodním korytem. Vážíme každičký krok, jdeme skrz koryto, tu a tam i nad vodou po kamenech. Slaňujeme vodopády. Nejprve ty menší, pak i takové, o kterých jsem do té doby netušil, že mám šanci zdolat a přežít. Adrenalinové zážitky jsou skvělá věc, ale co pak teprve ty, které trvají dvě hodiny bez přerušení, navíc takovou přírodou. Wow.
Současná Madeira je úžasné místo, a ještě krásnější je z výšky. Přivstáváme si, abychom byli na východ slunce na Bica da Cana. Na kopci s famózním výhledem. My to štěstí neměli, zahalila nám ho hustá mlha, respektive mrak. I to je součást Madeiry – nevypočitatelné, rychle se měnící počasí, které obvykle nemá s předpověďmi příliš mnoho společného. Zdejší klima přirozeně svědčí úrodě, na ostrově se vyskytuje přes 21 druhů avokáda na velkých stromech a asi čtrnáct druhů banánů.
Ostatně dvě třetiny ostrova jsou státem chráněným územím. I proto jsou na Madeiře také poměrně drahé nemovitosti, které skupují zahraniční investoři. Místní obyvatelé, obzvláště mladí, pak na vysněnou nemovitost těžko dosáhnou, dozvídáme se. Mediánová cena za metr čtvereční se u nových bytů ve Funchalu šplhá k pěti tisícům eur, tedy 125 tisícům korun.
Od Madeiry jsme měli před příletem na Letiště Cristiana Ronalda, zdejší modly, velmi vysoká očekávání. Jakkoliv nebyla naše výprava dílem náhody, zařadila se k těm vůbec nejvíce potěšujícím za dlouhou dobu. Ostatně kde jinde zažijete quatro estações num só dia, tedy čtyři roční období během jediného dne?
