Luxusní obchoďák Pavla Loudy dává zákazníkům pocit, že si nekupují ojetinu, ale nové auto
Hoisin bůček, sendvič s trhaným kuřetem nebo zapečený chléb s chorizem podávaný na cool keramickém talíři. A také jahodové smoothie. Ne, to není nabídka předražené kavárny v pražském Karlíně. Nacházíme se na odlehlejším místě, ve Vrbové Lhotě nedaleko sjezdu z dálnice D11. Právě tady, hodinu jízdy z centra hlavního města, stojí nový autosalon Pavla Loudy. Byznysmen, který postupně vybudoval největšího dealera nových škodovek a vozů Hyundai v Česku, hodlá svou miliardovou investicí do obchodního domu na auta z druhé ruky ovládnout i obchod s nejžádanějšími ojetinami.
Přes dekádu plánovaný autosalon není ani tak zajímavý tím, že má být největší v Evropě. Žádný podobný v Česku ani Evropě nenajdete, tvrdí Louda. Neobjeli jsme kontinent a nepřeměřovali ostatní autosalony. Že se ale pravděpodobně skutečně jedná o jeden z největších, a to dokonce na celém světě, předpokládají i insideři z oboru, například Petr Knap z EY.
Louda si rád dělá věci po svém. Ideálně tak, jak to dosud nikoho nenapadlo. Když před mnoha lety stavěl první dealerství, zřídil kvůli tomu vlastní realitku. Svéhlavě postupoval i nyní. Třípatrový dům pro předváděcí, zánovní a ojeté vozy nepostavil jako klasický bazar, ale jako moderní obchodní centrum.
Procházka podél unavených vozů zaparkovaných na štěrku, které čelí dešti, slunečnímu žáru a výkalům ptactva, tu nehrozí. Louda je přesvědčený, že našel díru na trhu, a obchod s mladými ojetinami – většinou nanejvýš pětiletými – pojímá úplně jinak. Červeně nasvícené eskalátory, vyzdobené atrium s designovými světly, pohodlné pohovky, popínavé rostliny, dřevěná světlá dýha. S trochou nadsázky si tu připadáme mnohem spíš jako na nákupu v IKEA nebo v chodovském Westfieldu. Jako by Louda opsal jejich know-how, jak hýčkat návštěvníka designovými sofa a hoisin bůčkem, a přeložil ho do jazyka těch, kteří si nepřijeli pro skříň či parfém, ale pro „nového“ parťáka na čtyřech kolech.
Na recepci dostáváme speciální tablet s jedinou aplikací. Ze tří tisíc vozů, jež má Louda v nabídce, jich zobrazuje asi 1800, které jsou k dostání tady a teď. Filtrujeme podle značek, modelů, cen nebo stáří. Nejčastější cenovka je kolem půl milionu. „Když se vám nějaký zalíbí, zmáčkněte tlačítko navigovat. Zobrazí se 3D mapa a nasměruje vás k autu,“ vysvětlují nám na recepci. Jdeme po směru šipky. Vede do druhého patra k Mercedesu SLK 200 z roku 2008 za čtvrt milionu. Na předním skle umístěnou kartu s informacemi o voze, který se stářím ostatním vymyká, takřka nelze přečíst kvůli odleskům z visutého osvětlení pod stropem. Není ale nutná, vše potřebné říká tablet a přes tlačítko v apce bychom mohli přivolat někoho z obchodu. Je pátek, jeden ze dnů, kdy sem míří nejvíce zákazníků, a jim je dnes k dispozici deset prodavačů.
Přispějí podrobnějším výkladem o vozech a zájemce jimi mohou případně i svézt. Ostatně všechna auta jsou zaparkovaná tak, aby mohla okamžitě vyjet. Projížďku si nicméně necháváme na příště a dál šmejdíme, vciťujeme se do role zákazníka. Na jeho emoce Louda útočí silně a nepřetržitě od vstupu do autosalonu. A úspěšně vzbuzuje pocit, že si jdeme pořídit nový sporťák za miliony, a ne ojetou oktávku.
„Nákup auta je mnohem víc iracionální, než si myslíte,“ vysvětluje Pavel Louda neotřelý koncept, k jehož vytvoření využil zkušenosti s obchodováním nových vozů. Způsob, jakým se prodává auto, které právě sjelo z výrobního pásu, podléhá přísným a často velmi precizním standardům dané automobilky. Ta jimi chce docílit co nejpohodlnějšího prostředí, v němž zákazník utrácí rád a rád se i vrací. A výsledným efektem útoku na emoce je, že si ve Vrbové Lhotě s trochou nadsázky opravdu připadáme, jako bychom pořizovali právě vyrobenou novinku.
S fotografem procházíme kolem aut, skenujeme jejich QR kódy a do virtuální garáže v aplikaci přidáváme kousky, které nás zaujaly. „Pak se přesunete dolů do bistra nebo domů do křesla, kde si s rodinou projdete objevené modely a v pohodlí a klidu třeba nějaký vyberete. Také ale můžete přijet svým vozem a odjet nově pořízeným během jediné hodiny, když to půjde rychle,“ popisuje Louda. Na místě lze vyřídit výkup starého, nákup „nového“ i jeho financování a přihlášení do registru.
Důvodem, proč se Louda pustil do projektu, který i on sám považuje za částečně riskantní, je zásadní proměna byznysu s auty. A to nejen v Česku, ale v celé Evropě. Nových vozů kupují Evropané mnohem méně, hru o automobilové trůny navíc znejasňuje drhnoucí přechod od spalovacích vozů k elektrickým. Zatímco v posledním pandemií neovlivněném roce 2019 koupili zákazníci na starém kontinentě více než patnáct milionů nových osobních automobilů, loni už to bylo jen něco přes deset milionů.
Přitom právě na byznysu s novými vozy – hlavně škodovkami a hyundaii – společnost Louda Auto historicky vyrostla. Ročně jich prodává ve třech desítkách dealerství zhruba deset tisíc, stabilně tak generuje miliardové obraty. Evropské i české domácnosti a firmy však utahují opasky, a byznys modely se tak proměňují. Louda proto bere vážně scénář, že se aktuální poměr dvou prodaných nových aut k jednomu ojetému během pár let může zcela obrátit. Proto Vrbová Lhota, kterou bude ještě patnáct let splácet. Potenciál vozů z druhé ruky je obrovský.
„Byznys zásadně promění také nové technologie, využívající generativní umělou inteligenci a strojové učení,“ věří Karolína Topolová, generální ředitelka Aures Holdings, provozovatele autobazarů AAA Auto. „Využití těchto inovací pročistí trh, který díky nim bude směřovat k další konsolidaci směrem k větším prodejcům.“ Šéfka středoevropské jedničky dodává, že kvůli silnému potenciálu rostoucího trhu s ojetinami se holding chystá navyšovat celkovou kapacitu. Bude se přesouvat do prostornějších míst i rekonstruovat stávající pobočky.
A také stavět nová autocentra zaměřená na auta z druhé ruky, podobně jako Louda. Investice do každého z nich se podle Topolové bude pohybovat v jednotkách milionů eur. „Zásadním faktorem pro budoucnost bude také další rozvoj sekundárního trhu elektromobilů. Uspějí obchodníci, kteří budou zákazníkům schopni podat co nejúplnější informace o reálném stavu jejich baterií a dojezdu,“ zdůrazňuje zkušená manažerka.
Podle dat holdingu Aures ale v Česku zobchodovaným ojetinám i nadále vládnou ty se spalovacími motory. Mírně nadpoloviční část tvoří naftové vozy, více než třetinu pak ty benzinové. Jen zhruba dvě procenta jsou automobily s hybridním pohonem, tedy kombinací spalovacího motoru a baterie. A na čistě elektrické vozy připadá ještě méně.
Několik takových je k mání i v nové prodejně sítě Louda Auto+ a na parkovišti pro zákazníky jsou rozestavěné dobíjecí stanice. O elektromobily však není zájem, protože jsou zkrátka stále moc drahé, tvrdí Pavel Louda a jako argument předkládá lednové statistiky serveru Sauto.cz.
Podle nich bylo v Česku v té chvíli nabízeno přes sedmdesát tisíc ojetých aut, čistě elektrických ale bylo jen něco přes dvě procenta. Mezi nimi 237 béemwéček, 219 volkswagenů, 194 tesel, 174 škodovek a 128 mercedesů. Z celkem zhruba 1700 elektromobilů byla téměř polovina nanejvýš dvouletých. „Z toho lze vyčíst, že se jedná primárně o předváděcí vozy, které vygenerovaly automobilky,“ je přesvědčený Louda. „To není reálný trh. Zákazníci je nechtějí.“
