Tradiční český výrobce pian Petrof přemístí část výroby z Česka do Indonésie. Poprvé ve 160leté historii firmy tak dá výrobu „z ruky“. Svěří ji indonéské společnosti, která bude pro Petrof zhotovovat levnější typy pian. V rozhovoru pro e15 představila pro firmu přelomové plány Zuzana Ceralová Petrofová, prezidentka Petrofu. Důvodem pro rozšíření výroby do Indonésie jsou zvyšující se náklady na výrobu v Česku, ale také snaha expandovat na nové asijské trhy. Právě díky nižším výrobním nákladům na nich Petrof bude moci oslovit zákazníky pianiny s nižší cenovkou.
„Dlouho jsme se této cestě bránili. Dokud to šlo a dokud bylo v Česku dobré podnikatelské prostředí. Náklady na pracovní sílu, která je zároveň čím dál méně kvalifikovaná, energie i na materiály se ale podstatně zvýšily. Asijské konkurenci, která zvládne vyrábět výrazně levněji, už dokážeme jen stěží konkurovat. Rozhodli jsme se proto, že si necháme vyrobit levnější modely pian v Indonésii,“ říká Petrofová.
Zlato zůstane v Česku
Jméno indonéské společnosti šéfka firmy vzhledem k uzavřené dohodě o mlčenlivosti prozatím nezveřejňuje, má se ale jednat o podnik, který vyrábí pro světově proslulé značky pian přes dvacet let. Zařadí se mezi ně i Petrof, který výrobci odhalí kompletní dokumentaci včetně výkresů a designu. Indonéský partner nástroje zhotoví, Petrof je odkoupí a poté prodá – konkrétně se bude jednat o cenově dostupnější pianina a klavíry.
Tyto nástroje udá buď přímo v regionu ASEAN, kde se díky této spolupráci vyhne povinnosti platit cla, nebo v Evropě či v USA. Výroba v Indonésii začne v druhé polovině letošního roku, aby firma stihla sezonu vánočních nákupů. Už letos vznikne dle Petrofové zhruba tři sta pian. V příštích letech má výroba postupně narůstat, a to až ke dvěma tisícům pian ročně. Díky této spolupráci tak Petrof znásobí množství nástrojů, které ročně vyrábí. Například loni zhotovil méně než tisícovku nástrojů.
Petrof rozdělí nabídku do čtyř kategorií: bronze, silver, golden line a Ant. Petrof. Nejlevnější nástroje z řady „bronze“ budou vyráběny kompletně v Indonésii. Ty z řady „silver“ budou zhotovovány v Indonésii a dokončovány v Hradci Králové, kde Petrof sídlí. Piana s odznáčkem „golden“ budou dál vznikat kompletně v Česku, což platí i pro luxusní modelovou řadu Ant. Petrof. V Česku tak zůstane výroba vyšších modelů pianin a koncertních klavírů.
Podívejte se na reportáž z výroby, jak vznikají nástroje Petrof:
„Výrobní náklady budeme mít v Indonésii přinejmenším o polovinu nižší než v Česku. Výroba v Hradci se co do počtu kusů zmenší, ale ne o moc,“ uvádí Petrofová a ujišťuje: „Poprvé ve 160leté historii firmy dáváme z rukou výrobu značky Petrof, musíme si výrobce pohlídat.“ Petrof například bude schvalovat členy personálu, který bude jeho piana vyrábět. Nástroje budou vznikat odděleně od ostatní produkce indonéské společnosti, a to na samostatné „výrobní lince“.
Tradiční výrobce odsouvá výrobu z Česka hlavně kvůli rostoucím nákladům, například energie se mu měly prodražit trojnásobně za poslední tři roky, nákupy dřeva o polovinu. Petrofová zmiňuje i rostoucí daň z nemovitosti, mzdy a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Od příchodu pandemie covidu-19 zatím Petrof zvýšil ceny svých produktů v průměru o čtvrtinu, naposledy loni o patnáct procent. V uplynulém roce firma utržila 202 milionů korun a vydělala dvacet milionů, upřesňuje Petrofová.
Ekonomická nutnost
Společností, které kvůli vysokým nákladům částečně nebo zcela přemisťují svůj byznys mimo Česko nebo Evropu, je ovšem mnohem více. Část své výroby přestěhovala do Spojených států například česká chemička Draslovka, největší světový výrobce kyanidu sodného. Důvodem byly hlavně vysoké ceny zemního plynu v Česku. Rozdíl mezi cenou komodity v Česku a USA měl být dle Draslovky místy až dvanáctinásobný.
Že hrozí stěhování výroby z Německa a východní Evropy, v minulosti tvrdili i zástupci koncernu Volkswagen. I oni se odvolávali na vysoké ceny energií, které by například na jihu Evropy nebo v USA pořídili podstatně levněji.
Koncern zároveň rozhodl, že v Česku ani v jiných zvažovaných lokalitách nepostaví svou další evropskou továrnu na bateriové články, takzvanou gigafactory. Zdůvodnil to tím, že prozatím více baterií nepotřebuje. Zatímco v Evropě další továrny nad rámec těch oznámených nestaví, v zámoří masivně investuje do továren, které mají bateriemi zásobovat americké a kanadské závody automobilky.
Výrobu mimo Evropu rozšiřuje i dceřiná Škoda Auto. Koncem letoška otevře výrobní závod ve Vietnamu, kde chce ročně prodávat třicet až čtyřicet tisíc aut. Stejně jako Petrof i mladoboleslavská automobilka cílí na zákazníky v regionu ASEAN, kam patří mimo jiné Filipíny, Indonésie, Malajsie, Singapur, Thajsko a Vietnam.
K nejčastějším důvodům firem pro stěhování výroby patří nejen vysoké ceny energií, potvrzuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar. Z Česka se podle něj přesouvají také proto, že mohou v daných zemích snáz najít kvalifikovanou pracovní sílu nebo silnější kapitálový trh. Firmy tak produkci přemisťují do USA nebo i arabských zemí Perského zálivu.
„V souvislosti s přechodem od globalizace k lokalizaci také často dochází k tomu, že české firmy zkrátka musejí přesunout výrobu do cizí země, protože to její vláda po zahraničních výrobcích požaduje,“ dodává Špicar. Pokud se firmy nepodřídí, mají buď ztížené podnikání, nebo vůbec žádné.
Hospodářská komora upozorňuje, že česká ekonomika z velké míry vyrostla na tom, že se otevřela zahraničním investicím a při výrobě použila technologické postupy s intenzivním výrobním faktorem práce. Tento ekonomický model se však v současnosti vyčerpává a Česko výrazně zpomalilo v tempu, jakým dohání průměr Evropské unie. „Problémem současné české ekonomiky je, že generuje nízkou přidanou hodnotu. V mezinárodním srovnání je vytvořená přidaná hodnota jednou z nejnižších v celé EU, je dokonce až na 24. příčce ze 27 států,“ varuje komora.
Řešení vidí v investicích a inovacích od státu i soukromého sektoru. Národní ekonomická rada vlády například navrhuje zavedení zrychlených odpisů pro firmy, které inovují. Petrofová, jež je jedinou zástupkyní byznysu a exportérů v radě, však namítá, že neexistuje jednotná metodika pro posuzování, co je, a co není inovace. „Úřady tak často neuznávají žádosti, protože dané projekty podle nich nejsou dostatečně inovativní. Firmy jsou pak demotivované a nesnaží se,“ tvrdí.
Možná řešení debatuje vládní výbor pro strategické investice. K vyhodnocení jeho práce by mělo dojít v příštích měsících.
