Racio je podnik, který přilákal Čechy k „jedlému polystyrenu“ | E15.cz

Racio je podnik, který přilákal Čechy k „jedlému polystyrenu“

Dušan Kütner

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Češi prosluli jako milovníci piva a vepřové pečeně s knedlíky. Přesto se v zemi daří i firmám vyrábějícím naprosto odlišné, zdravému životnímu stylu odpovídající potraviny. Jednou z nich je břeclavská společnost Racio. Ta po roce 1989 vsadila na takzvané pufované chleby přezdívané lidově „jedlý polystyren“.

Z firmy tísnící se v malé pekárně s jedinou linkou se během pětadvaceti let od založení stal jeden z největších výrobců cereálních výrobků s obratem 543 milionů korun. Zakladatel a spolumajitel firmy Oldřich Darmovzal se k výrobě hranatých a kulatých pufovaných chlebů dostal těsně před pádem komunistického režimu v Československu, jak zdůrazňuje, náhodou.

„Žádné snění nebo vidění, o kterém někteří úspěšní podnikatelé rádi mluví, jsem neměl. Původní profesí jsem totiž stavař,“ říká osmapadesátiletý absolvent brněnského VUT. Po absolutoriu v roce 1981 nastoupil do zemědělského družstva v Moravské Nové Vsi a ani několik dalších let to nevypadalo, že jednou bude spoluvlastnit fabriku na zdravou výživu s půlmiliardovým obratem. Měl pod sebou čtyři desítky lidí a pro družstvo s osmi stovkami členů zajišťovali stavební a rekonstrukční práce.

Za vším hledej Slušovice

Ve druhé polovině osmdesátých let ale nastala zásadní změna v pojetí toho, co mají zemědělská družstva dělat. Zasloužilo se o to zejména JZD Slušovice řízené tehdy nynějším senátorem Františkem Čubou. Ke své tradiční agrární výrobě totiž začala přibírat přidruženou výrobu, mnohdy na hony vzdálenou původnímu poslání družstva. Ve Slušovicích například vyráběli i osobní počítače.

Tak daleko ale v Moravské Nové Vsi nešli. Družstvo jen začalo pěstovat a zpracovávat cukrovou kukuřici. Na podzim roku 1988 pak na veletrhu SIAL v Paříži Darmovzal narazil na zcela nový typ výrobku, tedy onen „polystyren“. V té době byl již členem oddělení technického rozvoje, pod který přidružená výroba spadala, neboť jako jeden z mála uměl anglicky a mohl tak reprezentovat družstvo i v zahraničí.

S kolegou z Paříže přivezli pár vzorků, a protože se jim líbily, začali přemlouvat vedení. „To, že je výrobek perspektivní, jsem měl v hlavě už v družstvu. Byl to delikátní výrobek bez přídavků, konzervantů, ochucovadel a barviv, prostě čistá zrnina,“ říká Darmovzal. Argumentem pro výrobu bylo i to, že se dala zpracovat spousta zrnin, mezi jinými i pšenice, kterou pěstovali víceméně všichni, takže přísun suroviny pro výrobu byl jednoduchý.

Pufovaný chléb
V době nástupu „jedlého polystyrenu“ neexistoval pro tento výrobek český název. Racio proto začalo používat označení „pufovaný“ (z anglického puffed – odulý, opuchlý, nateklý). Vstupní výrobní surovinou je pšenice nebo rýže, která se zvlhčená dávkuje do expanzní formy pečicího stroje, kde dochází k odpaření vlhkosti, nabobtnání zrn a vytvarování korpusů chlebíčků. Zpočátku firma jako surovinu používala výhradně pšenici, dnes tvoří pouze pět procent. Osmdesát pět procent tvoří nyní rýže a deset kukuřice.

Revoluce plán málem smetla

Nakonec po několika měsících přesvědčili nejen šéfy, ale i státní banku a jeden z podniků zahraničního obchodu a získali příslib pro úvěr na nákup výrobní technologie od belgické firmy. Výrobní linka za vysokou částku dvaceti milionů korun měla dorazit v létě 1989. Její spuštění se pak plánovalo na konec roku, který se ovšem stal rokem revolučním. Během pár dnů se změnilo vedení družstva. Nastoupili potomci sedláků, kteří o půdu přišli nuceně v době kolektivizace v padesátých letech. Ti pro jinou než tradiční zemědělskou výrobu pochopení neměli a téměř ze dne na den rozhodli, že linka na pufované chleby se stavět nebude.

„Zemědělci prý mají dělat zásadně prvovýrobu, pěstovat obiloviny a produkovat maso a ovoce, maximálně tak ještě vypálit nějakou tu slivovici – ale výroba potravin? To ne,“ popisuje odmítnutí Darmovzal. Jenže nastal problém. Belgický partner se zrušením dodávky ochotně souhlasil, ovšem s jistým malým dodatkem, že kvůli částečné rozpracovanosti projektu je nutné zaplatit penále deset milionů korun.

„Tehdy jsem si říkal: Až revolučnímu představenstvu oznámím, že jsem úkol splnil, ale bude je to stát deset milionů a nebudou mít nic, tak budu první a poslední obětí sametové revoluce, protože mě pověsí na první meruňce,“ vzpomíná s pobavením Darmovzal.

Hospodářské výsledky společnosti Racio v letech 2010 až 2014Autor: E15

Zlatá Salima

Jenže co teď ? Družstvo v Moravské Nové Vsi o linku zájem nemělo stejně jako v další velká družstvech z okolí. Nakonec tedy padla myšlenka, že by do toho mohla jít část lidí z družstva samostatně. Původně se jednalo o pětici, která založila nové družstvo s již nynějším názvem Racio. Posléze počet klesl na dva – Darmovzala a Tomáše Nepraše, s nímž firmu vlastní dodnes. Výroba družstva Racio začala v červnu 1990. V té době rostl zájem o zdravou výživu, neboť se lidé již mohli inspirovat v obchodech s potravinami v zahraničí. První velký úspěch přišel o rok později, když za své výrobky Racio získalo ocenění Zlatá Salima na tehdy velice prestižním potravinářském veletrhu. „Tím se nám otevřely dveře ke všem tehdejším obchodníkům s potravinami,“ vzpomíná Darmovzal.

První čtyři roky firma fungovala v malých prostorách bývalé pekárny, kam se vešla jediná výrobní linka. Druhým zlomem tak bylo přestěhování výroby a firmy do bývalého břeclavského cukrovaru, honosné industriální budovy z roku 1860. A třetím významným zlomem bylo zahájení výroby biovýrobků, které nyní tvoří většinu portfolia. Další zásadní expanzí Racio prochází v posledních třech letech, kdy mu tržby stouply ze zhruba čtvrt miliardy ročně na více než dvojnásobek. Loňské tržby se meziročně zvýšily o 27 procent na 543 milionů. Hlavní důvodem je výrazný nárůst exportu, který v současné době tvoří téměř tři čtvrtiny produkce. Největšími odběrateli jsou nyní Německo, Velká Británie, Francie a Spojené státy, v nichž se firmě podařilo prorazit díky košer výrobkům. Od roku 2008 se slibně rozvíjel vývoz do Ruska, který dosáhl až pěti milionů korun ročně.

Racio se dokonce dostalo i do největšího ruského řetězce X5 či tamní Billy. Kvůli sankcím EU vůči Rusku a následným odvetným opatřením prezidenta Putina se ale loni vývoz zcela zastavil. A to i přesto, že zákazy dovozu se podobné zdravé výživy netýkají. „Problém byl v tom, že nášpartner se zabýval distribucí komodit, jako je olivový olej a některé luxusní potravinářské výrobky, které na indexu jsou. A když mu nefungoval hlavní obchod, tak se přestal zabývat i našimi výrobky,“ popisuje potíže Darmovzal.

Zájem investorů roste

V dlouhodobějším výhledu je pak otázkou, zda firma zůstane v rukou současných majitelů. Darmovzal oslaví kulaté šedesátiny přespříští rok, jeho parťák Nepraš ještě o rok dříve. Na to, že by podnik převzali potomci, to zatím nevypadá, i když například mladší Darmovzalův syn studuje ekonomii na pražské VŠE.

V poslední době navíc začali na dveře klepat investoři a zájemci o koupi Racia. „Od jisté doby, kdy se firma dostala nad nějakých 300 milionů obratu, už je velikostí zajímavá. Zkoušíme s nimi komunikovat, zkoumáme, jak si asi stojíme a co by obnášela hodnota firmy. Důchodový věk se blíží, takže testujeme, jak to asi vypadá,“ uzavírá.

Racio v datech
1990 — vznik družstva Racio se sídlem v Břeclavi
1991 — vítězství v soutěži Zlatá Salima
1992 — založení společnosti Racio
1994 — založení dceřiné společnosti Racio Slovakia
1994 — rekonstrukce nového sídla firmy
1998 — členství v asociaci výrobců privátních značek v USA
2000 — výrobkové portfolio čítá 40 produktů
2005 — certifikace výroby dle standardů ISO 9001:2000
2010 — zahájení výroby s Fair Trade certifikací
2012 — tržby z exportu překonaly tuzemské
2014 — tržby překonaly půl miliardy korun

Z podniku, který zaměstnává dvě stovky lidí, ročně vyexpedují
pět tisíc tun výrobků, 74 procent produkce jde na export,
zejména do Německa, Velké Británie, Francie či USA

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah