Z oficiálních informací, které v rámci nové legislativní války proti přetáčení tachometrů tento týden zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu, vyplývá, že v daném byznysu nahrává podvodníkům na smeč často samotný zákazník.
Příklady podvodů jsou logicky s odkazem na diskuzi ze serveru tipcars.com uvedeny anonymně, jinak by se autor při podpisu vystavil trestnímu stíhání.
Příklad č. 1: Já stáčím tachometry už spoustu let. A začínám na 50 tisících km. Rekord mám asi 350 tisíc na jednom starším autě. Kolikrát poznám, že už to někdo přede mnou dělal. Český člověk ještě nepochopil, že 300 tisíc km na voze z roku 2000 je normální a rád se nechá klamat.
Měl jsem dvě Octavie TDi, rok výroby 2001, z jedné firmy. Ta hezčí a nebouraná se servisní knížkou měla najeto 265 tisíc km. Ta horší po bouračce, měla také servisní knihu a nalítáno zhruba 250 tisíc km.
Po stočení tachometru z 250 tisíc na 125 tisíc km se ta horší i bez servisní knížky prodala hned za 219 tisíc korun. Tu hezčí octavii jsem nechal na původních 265 tisících km se servisní knížkou a za měsíc se za 189 tisíc korun neprodala. A to stály vedle sebe v bazaru. Tak jsem ji stočil na 95 tisíc km, a za týden po přetočení ji prodal za 235 tisíc korun.
Každému vadily jen ty kilometry. Podle mých zkušeností devět z deseti Čechů koupí auto bez servisní knížky jen proto, že má málo najeto. Když jim ukážete auto se servisní knížkou a 265 tisíci na tachometru, tak sedají na pr…
Příklad č. 2: Taky nerad stáčím, ale trh si to žádá. S tou poctivostí je to tady těžký. Nejlepší jsou lidi co si kupují TDi z roku 1996 a věří, že to má 160 tisíc km.
Kdyby věděli, kolik to má ve skutečnosti, tak padnou. Ani omylem je nenapadne, že auto s nájezdem 300 tisíc km může být ještě krasavec. Samozřejmě pokud dostává, co mu patří. Vidět to ale na budíku, tak omdlí.
Příklad č. 3: Lidi nechtějí znát skutečnou pravdu o vozidle. Jeden známý mi nedávno řekl: Raději koupím auto, které je stočené na 130 tisíc km a vypadá dobře, než abych si koupil auto s poctivými 250 tisíci km a se serviskou. Těžko ji pak prodám a servisku bych navíc musel spálit.
Je fakt, že český Pepík chce žít v klamu. Bazarníci dělaj to, co od nich lidi chtěj. Upravují jim jejich iluze, aby to pro ně bylo přijatelnější.
