Nezávislost na výbojném sousedovi má svou cenu. Finsku chybí příjmy z obchodu a turistiky

Finsko se nedávno dostalo na bruselský kobereček kvůli svému rozpočtovému deficitu. Evropská komise požádala vládu v Helsinkách, aby vypracovala důvěryhodný plán na zkrocení schodku. Letos se totiž patrně dostane vysoko nad limit tří procent HDP, nejspíš až na 4,5 procenta. Povážlivě bobtná i veřejný dluh země, příští rok se nejspíš vyšplhá na devadesát procent hrubého domácího produktu.

Finská ekonomika se zmítá v problémech prakticky od pádu někdejšího telekomunikačního gigantu Nokia, který byl na počátku milénia motorem jejího růstu. Problémy se ještě prohloubily v posledních letech během války na Ukrajině, kdy se země musela naplno začít vyrovnávat s geopolitickou realitou, tedy s ruským sousedstvím.

Finsko kvůli bezpečnostním obavám vstoupilo do NATO a mezi lety 2022 a 2024 navýšilo armádní rozpočet o více než miliardu eur. V přepočtu na obyvatele je tak ve výdajích na obranu třetí v EU po Dánsku a Nizozemsku. Vláda v Helsinkách si v létě pochvalovala, že Brusel chápe, jak na veřejné finance země dopadá bezpečnostní situace. Nyní ale komise tvrdí, že deficit se nedá svádět pouze na nákladnou obranu.

Vzájemný obchod se smrskl

Válka se promítá i do dalších oblastí. Problémy způsobila i dřívější silná závislost na obchodní výměně s válčícím státem. V roce 2021, tedy v předvečer invaze na Ukrajinu, činil obchod mezi Helsinkami a Moskvou 12,7 miliardy eur, více než čtyři procenta finské ekonomiky. Postupně se smrskl o více než devadesát procent.

Za letošních prvních devět měsíců nedosáhl ani miliardy. Finský export do Ruska tvořil přitom jen zhruba čtvrtinu celkového objemu. Pokles nevyvolaly pouze západní sankce a svobodná rozhodnutí finských firem, ale z velké míry k němu přispělo i rozhodnutí uzavřít koncem roku 2023 společné hranice. Důvodem bylo podezření, že Kreml se snaží destabilizovat zemi za pomoci nelegálních imigrantů.

Z údajů finské centrální banky vyplývá, že v roce 2019 vyváželo do Ruska více než dva tisíce finských firem. Do konce roku 2023 se toto číslo snížilo přibližně na stovku. Finové k sousedovi exportovali především strojírenské produkty, chemikálie, farmaceutické výrobky, papír a měď. Dováželi hlavně různé suroviny. „Přestože útlum obchodu měl omezený dopad na většinu odvětví nebo finskou ekonomiku jako celek, ceny ruských vstupů, na kterých finští výrobci silně záviseli, rostly rychleji,“ píše se v analýze banky.

Její poradce Jarkko Kvisto tvrdí, že je těžké měřit přímý dopad zhroucení finsko-ruského obchodu na rozpočtový deficit. „Nemáme odhad tohoto efektu,“ řekl Deutsche Welle, ale připustil nepřímý vliv, daný slabší ekonomickou aktivitou a chybějícími daňovými příjmy z ruského cestovního ruchu.

Pohraničí bylo dimenzované na ruskou turistiku

Ani Finsko nestojí stranou podezření, že se část produkce dál dostává do Ruska oklikou. Jeho vývoz do střední Asie a na Kavkaz mezi lety 2021 a 2023 stoupl na téměř trojnásobek. I kdyby však všechno toto zboží končilo u agresora, šlo by jen o malou náhradu výpadku přímého obchodu. Některé finské firmy každopádně podle průzkumu zvažují obnovení vazeb s Ruskem, pokud válka na Ukrajině skončí uspokojivě.

Uzavření hranic prakticky přes noc zastavilo přeshraniční nákupy a turistiku, což mělo zejména regionální dopad. Rusové jezdili do pohraničních oblastí Finska například do lázní. Provincie Jižní Karélie, která se nachází nedaleko Vyborgu a Petrohradu, odhaduje ztráty na cestovním ruchu na milion eur denně.

Řada obchodů v místních městečkách zmizela, hotely živoří a nezaměstnanost někde vysoko přesahuje celostátní průměr. Místní nyní přemýšlejí, jak se se situací trvale popasovat. „Ruské peníze byly snadné, ale zanechaly nám služby, které byly pro město předimenzované,“ řekl Bloombergu šéf marketingu a cestovního ruchu města Imatra Jaakko Jäppinen.  

Existují dokonce názory, že město by mohlo využít svou blízkost k Rusku jako lákadlo. „Hranice je dvousečná zbraň. Je exotická, ale od mezinárodních cestovních kanceláří také slýcháme, že dokonce i Finsko je nyní vnímáno jako nebezpečné. Musíme být opatrní,“ podotýká Jäppinen.

Konec ropy, plynu i elektřiny

Finsko platí i za to, že se prakticky od počátku války snažilo co nejvíce snížit svou energetickou závislost na Moskvě. Brzy bylo úspěšné v případě ropy, na kterou se nyní stejně vztahují unijní sankce. Její dovoz ustal už v létě roku 2022, před válkou přitom osmdesát procent importu suroviny tvořila ta z Ruska. Nyní pochází především z Norska, Británie a USA. Jenže Helsinky za to musely zaplatit. Statistický úřad uvádí, že náklady na dovoz ropy vzrostly o 109 procent na více než šest miliard eur jen v roce 2022.

V květnu 2022 ruská společnost Gazprom odřízla Finsko od potrubních dodávek zemního plynu, ale země až do minulého léta nakupovala ruský LNG. Nyní drtivá většina dovozu zkapalněného plynu pochází z USA. V mírové době velký soused severské zemi poskytoval i třetinu dovozu elektřiny. Kreml ale na jaře 2022 dodávky přerušil a Finsku se poměrně brzy podařilo vykompenzovat ztrátu zvýšením domácí výroby.

Na jaře roku 2023 byl totiž konečně spuštěn jaderný blok Olkiluoto 3, který měl být původně dokončen už v roce 2009 a jehož rozpočet dramaticky nabobtnal. Podíl produkce elektřiny z jádra v zemi tak vzrostl z 28 procent na 39 procent. Během války se ale o deset procentních bodů na 24 procent zvýšil i podíl větrných elektráren na výrobě.

Rýsuje se pomoc od Bruselu

Energetické osamostatnění ale ještě není dokonalé. „Finská energetická společnost Fortum se v posledních třech letech snažila nahradit ruské dodávky uranu, ale zatím se jí to nepodařilo,“ řekl německé stanici expert na východní Evropu z helsinské univerzity Veli-Pekka Tynkkynen.

Evropská unie si je zjevně vědomá toho, že Finsko a další země regionu válkou a kolektivními sankcemi trpí více než jiné části sedmadvacítky. Web Politico uvedl, že v příštím roce plánuje pomoc, která přispěje k jejich hospodářskému růstu. „Uznáme obtížnou ekonomickou situaci, které Finsko čelí, včetně geopolitiky a uzavření ruských hranic,“ uvedl komisař pro hospodářství Valdis Dombrovskis.

Panují však obavy, že finanční možnosti Bruselu jsou omezené. Spekuluje se proto například i možnosti rozvolnění pravidel státní pomoci tak, aby členské země mohly podpořit dotčené firmy, a zárukách od Evropské investiční banky pro investice v regionu.