Na rozdíl od Číny, kde se drahé kameny (podobně jako všechno ostatní) vyrábí průmyslově, většina indických kamenů pochází z tradičních malých rodinných dílen ve městech rozesetých po celé Indii. Takovým je i Surat, město ve státě Gudžarát, kde se brousí a leští devadesát procent světové produkce diamantů.
Co se týče zeleného kamene, který údajně nosila i Kleopatra, přes sedmdesát procent veškeré produkce – posuzováno hmotností – a třicet procent – posuzováno cenou – se zpracovává v „růžovém městě“ Džajpuru.
Surové kameny sem po staletí putovaly ze vzdálených dolů v zemích, jako je Kolumbie, Jižní Afrika, Rusko nebo i ze zrádných údolí Afghánistánu a Pákistánu. A špičkoví klenotníci z celého světa smaragdy z džajpurských „gaddi“, jak se dílnám říká, dovážejí dodnes. V gaddi pracují podle prastaré tradice řemeslníci karigarové. A indické kameny vděčí za svůj úspěch jejich šikovným rukám.
Mistři karigarové
Na sklonku devatenáctého století, kdy Indie ještě nebyla samostatná, založil džajpurský mahárádža Džohari Bazaar, tedy trh pro klenotníky. Pozval na něj známé indické odborníky a vyzval je, aby se přestěhovali do Džajpuru a postavili si tu svou dílnu.
O tom, jak se Džajpur stal světovým hlavním městem smaragdů, se vyprávějí hotové legendy. Jedna z nich pochází z gaddi rodiny Durlabhijů, která provozuje klenotnickou dílnu značky KSD. Rodina přišla do města před sto lety a brzy si vytvořila klientelu od New Yorku po evropské metropole. Ta od nich kupovala broušené a leštěné drahokamy. V ghaddi této rodiny pracovali ti nejlepší karigarové, kteří se svému umění naučili za vlády patronů klenotnictví – během dynastie Mughalů.
Za druhé světové války, kdy byly přerušeny obchodní stezky, na sebe vzal mladý učeň ze zdejší dílny jménem Khailashanker velké riziko. Vydal se do dalekých dolů v Kolumbii a Jižní Africe a skoupil tam veškeré zásoby suroviny, kterou pak dovezl do Džajpuru. Když se po válce poptávka vrátila, evropští a američtí klienti Khailashankera překřtili na smaragdového krále.
Dnešní pátá generace rodiny Durlabhji spravuje multimilionové impérium. I mladá generace má ale vlastní triky. Tím, že sledují karigary při práci, vycvičí si oko takovým způsobem, že dokážou ihned poznat cenu smaragdu. Ta se přitom může lišit o tisíce dolarů.
Nástroje s puncem hi-tech
Jogi Durlabhji, který firmu vede, míní, že hlavní hodnotou je důvěra. „Mít rodinnou firmu má určitě své výhody. Hlavně když jde o tak osobní a tajnůstkářský byznys,“ říká.
Tradiční podnik v dnešní globální době prochází řadou změn. Jak se z Číny, jihovýchodní Asie a Indie stávají nové velmoci, rodina rozšiřuje portfolio. „Svoji produkci dělíme na dvě téměř stejně velké části. Jedna jde na indický trh, druhá je pro naše klienty v zahraničí. Hlavně v USA, ale i v Číně,“ říká Ruči Durlabhji, mladá zástupkyně firmy KSD. Také technologie se změnila – karigarové pracují s dovezenými hi-tech nástroji.
Podle Indické rady pro podporu exportu drahokamů a šperků loni stoupl vývoz těchto barevných kamenů o čtrnáct procent na 309 milionů dolarů. A většina toho se podařila, aniž by Indové potřebovali čínský velkoprůmyslový model.
Ruči Durlabhji věří, že kombinace gaddi a karigarů má smysl i v budoucnu. „Na rozdíl od jiných odvětví jsou drahé kameny velice osobním, soukromým odvětvím,“ vysvětluje.
Autor je spolupracovníkem redakce
