Angličtina na rovinu: Další způsoby určitosti

Těmi třemi probranými byly: podstatné jméno „známé z předešlé věty“ (I have a son and a daughter. The boy is in school…), „jednoznačně určené a proslulé“, kdy důvodně očekáváme, že dotyčný toho ví o světě dost na to, aby věděl, o jaké věži mluvíme, když proneseme „the Eiffel Tower“, a konečně „jednoznačně určené logicky“, kdy předpokládáme, že naši posluchači jsou natolik inteligentní, aby věděli, že města mají jen jedno centrum, jedno hlavní nádraží, svět jen jedno nebe.

Další způsob, jak něco pokládat za určité, můžeme nazvat „jednoznačná určenost sdílenými okolnostmi“. To se týká situací, kdy obě strany v rozhovoru jsou si vědomy svého bezprostředního okolí a toto povědomí se odráží v jejich rozhovoru. Představte si, že jsem u vás doma na návštěvě. Zeptám se „Where’s the bathroom?“ Jistojistě se nezajímám o sociální zařízení v nejbližším obchodním středisku. Nebo když matka požádá manžela, ať vezme „the children to school“, nežádá otce, aby snad unesl první dítě, které potká, ale nejspíš aby vzal do školy jejich potomka.

A když mě uvidíte sedět na podlaze, položíte mi otázku „Why are you sitting on the floor?“, jelikož oba víme, na jaké podlaze v danou chvíli sedím.

A ještě jiný způsob, jak lze něco považovat za určité, je „nepřímo vyjádřená určitost“, kdy mluvčí naznačuje posluchači, že pokládá věc za určitou a že posluchač by si toho měl všimnout. Dejme tomu, že mám sestru, která je zdravotní sestřička. Mohl bych se před vámi zmínit, že pracuje „at the hospital near me“ nebo „at a hospital near me“. Co tím naznačuji? Určitý člen the naznačuje, že blízko mého bydliště je jedna jediná nemocnice, kdežto neurčitý člen a říká, že v mém okolí je nemocnic několik.

Ještě běžnější jsou hamletovské věty. „To be or not to be,“ dí Hamlet s tím, že „that is the question.“ Užitím určitého členu the Hamlet říká, že podle jeho názoru je volba mezi životem a smrtí tím nejdůležitějším, co zaměstnává jeho mysl. Říká tím, že bychom ji tak rovněž měli nahlížet.

A ještě dalším druhem určitosti je takzvaná „institucionální určitost“. Nebudeme se u ní teď moc zdržovat, to ona je ale důvod, proč chodíme „to the doctor, the cinema, the beach“. Institucionální určitost neodkazuje na jednoho jediného lékaře, kino ani pláž, spíš jí vyjadřuji, že jsem vyhledal lékařskou pomoc či vyrazil za zábavou do kina nebo do vodního parku. K tomu víc později.

Příště pohovoříme o tom, jaký je patrně nejběžnější způsob, jak mít z podstatného jména jméno určité. A cestou se naučíme, jaký význam má „jmenná fráze“.

Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@cninvest.cz