Osobně si myslím, že to je dobře, protože 1) nám to ozvláštňuje život a 2) mám díky tomu zaměstnání. Dnes bych rád mluvil o dvou oblastech, kde se neshodneme.
První oblast byste si mohli zařadit do mentální kategorie označené ,prostě smůla‘. Jde o stará profláknutá slova-potížisty, jako advice, information, homework, luggage/ baggage, news a money.
Ať je to jak chce, nemůžete give advices nebo have an information. Proč?
Špatná otázka. Angličtina zkrátka pohlíží na radu a informace jako na entity stejně nehmotné jako vzduch. Na vašem názoru tu nesejde: není žádná odvolací instance, kam byste se mohli obrátit, i když můžete mít nakrásně na své straně neotřesitelnou logiku.
Společně s vámi, lidičky, například pokládám za šílenost, že peníze – to jediné, co miliony lidí všude na světě v tuhle chvíli zřejmě počítají – jsou v angličtině nepočitatelné. Přiznám se také, že pod neblahým vlivem češtiny jsem se už slyšel, jak pronáším ke svým studentům cosi o an interesting homework namísto some interesting homework. Jediné, co si s těmito slovy můžete počít, je být si vědom gramatického nebezpečí, které představují.
Druhá skupina potenciálně matoucích nepočitatelných slov se skládá z výrazů jako soap, paper, toothpaste, bread nebo shampoo. Ty byste si měli zařadit do jiné kategorie pod hlavičkou ,někdejší tekuté látky‘. Funguje to takto: vy už intuitivně chápete, proč by tekuté látky, jako voda, mléko nebo pivo měly být nepočitatelné.
Angličtina jde v této logice ještě o krok dál: jestliže byla dotyčná věc během výroby v tekutém nebo polotekutém stavu, zůstává nepočitatelná. Proč? Znovu, špatná otázka. Ať je to jak chce, pravidlo funguje: Semtex? Nepočitatelný. Dynamit? Nepočitatelný. Stále ještě hledám slovo, které by toto pravidlo porušilo.
