Nechci se nijak holedbat, každý, kdo mě zná, ví, že sám jsem měl a mám s českým jazykem svoji snůšku problémů. Český podmiňovací způsob, který se svou strukturou pozoruhodně podobá anglickému, jsem ale sfouknul hravě! Ovšem je fakt, že jsem se ho nikdy neučil biflováním pravidel. Měli byste udělat totéž.
Totiž to báječné na podmiňovacím způsobu je, že v něm nejsou žádné výjimky… nikdy. Tvary se nikdy nemění; takže proč zkrátka nezačít jednoduchým drilem, dokud nebudete mít tyto tvary v malíku, a prozatím se nebudete trápit tím ostatním?
Postupoval jsem tak, že jsem si přichystal tři věty a potom si je opakoval jako maniak asi dvatisíckrát, dokud mi prostě nezačaly naskakovat automaticky.
Bavíme se o takzvané svalové paměti. Hráči tenisu nepřemýšlejí o úhlech svých úderů; tréninkem si vytvořili spojení mezi mozkem a tělem do té míry, že jejich pohyb je nenucený, a tím mají volný prostor k přemýšlení o dalších prvcích hry. Když uděláte totéž, vaše ústa budou vědět, co mají automaticky a bez přemýšlení říkat, zatímco se váš mozek může namísto gramatiky soustředit na vlastní sdělení.
If I kill my boss
Tady vám dávám tři věty k nacvičení: If I kill my boss, I’ll be happy. If I killed my boss, I’d be happy. If I’d killed my boss, I’d have been happy. Zde jsou pokyny: 1) Nezačínejte tím, že si budete chtít věty zapamatovat zpaměti. Napište si je a několikrát po sobě si je přečtěte. 2) Vyslovujte stažené tvary! „I’ll“ a ne „I will“; „I’d“, ne „I would“. 3) „I’d have“ se vyslovuje jako „I’d of“. Pokud se tyto tvary hodláte naučit, mohli byste se je naučit tak, jak se říkají.
Nejlepší místo pro takové procvičování je v městských dopravních prostředcích. Garantuji vám, že si vždycky budete mít kam sednout, když si pro sebe budete manicky odříkávat jako vzteklou Hare Krišnu „If I kill my boss…“. Pusťte se do procvičování. Dáme řeč zase jindy.
Ptejte se a diskutujte s autorem sloupku na crown@mf.cz
