Otázkou zůstává, zda si vydavatelé v této euforii dostatečně uvědomují rozdíl mezi placeným obsahem a příjmy z online inzerce. Zkušenosti jak od nás, tak ze světa hovoří spíše o tom, že peníze z obsahu generují především ty portály, které přinášejí obchodně a ekonomicky důležité informace a data. Příkladem je domácí profitabilní server s exkluzivními informacemi Motejlek.cz. Zvýšený počet předplatitelů hlásí ale také třeba iHNed.cz.
Na druhé straně drbárny, jež jsou někdy podávány pouze ve formě „jedna paní povídala“, sice občas pobaví, veřejnost ale za ně není ochotna příliš utrácet. Uvědomuje si totiž, že takové informace pro ni nejsou nezbytně důležité.
Asi není náhodou, že Murdochův bulvární deník Sun právě nyní poplatky za své zpravodajství ruší. Po dvou letech od spuštění tohoto obchodního modelu se ukázalo, že očekávané cíle nejsou naplněny, i když stál týdenní přístup na online verzi pouhé dvě libry. Přitom i pro průměrného Čecha by nebyla tato částka, za niž si může koupit například lepší bagetu, nijak závratná.
Nelze se proto příliš divit ani Michalu Klímovi, čerstvému šéfovi Vltava-Labe-Press, když střízlivě odhaduje podíl digitálních příjmů svého vydavatelství do příštích dvanácti měsíců zhruba na 15 procent.
Klíma si už prošel trnitou cestou svého projektu Tablet Media, jenž ukázal, že víra v lepší zítřky nemůže stát pouze na předpokladu dynamického nástupu tabletů.
Teze o tom, že se příjem z digitálu vyrovnává příjmům z tištěné reklamy, možná jen ukazují trend, o němž se hovoří několik posledních let. Zadavatelé prostě jen diverzifikují kanály, kterými na veřejnost cílí. Že by to ale mělo přinést konec printu, o tom vážně pochybují i ti největší internetoví optimisté. Tak jednoduše svět mediálního byznysu nefunguje.
