V referendu, které vypsal britský premiér David Cameron, rozhodlo o brexitu slabých 52 procent voličů. Setrvání země v evropských strukturách podpořilo necelých 48 procent voličů.
Opustit EU nechtěli Britové v Londýně, ve Skotsku, v univerzitních městech a vůbec v bohatších částech země. Naopak brexit připadal jako nejlepší východisko ze současné situace zejména chudší části Anglie a starší generaci.
A to je také kámen úrazu. Zejména mladí lidé se okamžitě po oznámení výsledků všelidového hlasování začali bouřit, protože odmítli fakt, že o jejich budoucnosti rozhodla generace jejich babiček a dědečků.
Nesouhlas však začali vyjadřovat i další a překvapivě mnohdy i ti, co na hlasovacím lístku zaškrtli brexit. Mnozí z nich patrně považovali referendum za šaškárnu a vystřízlivěli až v momentě, kdy z Downing Street 10 vystoupil premiér Cameron a informoval občany o tom, že Británie brzy zahájí rozhovory o odchodu z EU. Navíc v čele s jiným ministerským předsedou.
To nebyl vtip?
Zděšení mezi Brity, kteří soudě podle jejich reakcí pro média ani netušili, o jak vážné rozhodnutí se ve skutečnosti jedná, podpořil i jeden z lídrů kampaně za odchod Británie z EU, šéf protievropské Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage. Ten v televizním vystoupení otevřeně přiznal, že některé klíčové argumenty, které byly voličům servírovány, stojí na vodě.
Během kampaně se odpůrci evropské integrace opírali do přistěhovalců, protestovali proti volnému pohybu osob a předkládali čísla o tom, kolik členství v EU stojí britského daňového poplatníka. Farage například odmítl potvrdit, že 350 milionů liber, které Londýn posílá do společné unijní pokladny v Bruselu, může být využito na podporu britského zdravotnictví.
Co naplat, lid rozhodl a pozdě bycha honit, chtělo by se napsat. Škoda jen, že Britové nežhavili internetové vyhledávače už v říjnu loňského roku, kdy oficiálně odstartovaly obě kampaně, jak za setrvání, tak za odchod. Google by pak nemusel v osudný pátek ráno hlásit, že Britové zuřivě googlí, co to vlastně ta EU je a co se stane, až z ní jejich země odejde.
Lucie Bednárová pracuje jako novinářka od roku 2009. Dlouhodobě se věnuje problematice EU, o které píše v tuzemsku i zahraničí. Od roku 2011 vede redakci webového portálu EurActiv.cz. S měsíčníkem Strategie spolupracuje od roku 2015.
| Chcete něco dodat? Souhlasíte, nebo jste proti? Reagujte prostřednictvím facebookových komentářů, které můžete psát přímo zde pod článkem. |
|---|
